Aktuality v mém životě: USA, Brno a práva

28. září 2014 v 12:42 | Lajheril |  Aktuality a jiné kravinky
Dlouho jsem se neozvala, vím to. A jsem ráda, že tu mám Maybelline, aby mi to čas od času i připomněla.

Samozřejmě, že na to neexistuje žádná dostatečně přesvědčivá výmluva, která by to ospravedlnila, protože po návratu z USA jsem neměla chuť dělat nic jiného, než se brodit vzpomínkama, jak svělé a úžasné to tam bylo. Jak jsem psala v některém z dřívejších článků, původně jsem měla v úmyslu o mém výletu poreferovat, ale ani mé (doufám) nadprůměrné vyjadřovací schopnosti by nedokázaly mé dojmy popsat tak, jak jsem je prožila.

Jednoduše jsem v Americe strávila tři nejzajímavější týdny mého života. Každý okamžik byl nový, kouzelný, vzrušující. Poznala jsem nejen úžasná místa, ale také skvělé lidi. Naučila jsem se, že se dá na svět nazírat z jiného úhlu pohledu. Nejde slovy vyjádřit, jak moc jsem Leničce vděčná, že mě k nim pozvala. Na ochutnávání těch nejdelikátnějších jídel, na poznávání těch dechvyrážejících míst a na utrácení peněz za nejzbytečnější věci, bylo nejlepší, že na to všechno jsem měla tu nejlepší parťačku, jakou bych si mohla přát.

Kéž by byla tady, abych s ní mohla sdílet další skvělé věci, co se mi v poslední době udály. Dostávám se tedy k novince číslo dvě.

Moje studijní kariéra za poslední rok stála za starou belu. Po překvapivě úspěšné maturitě na místním gymnáziu jsem čelila vážnému rozhodnutí, co se mnou bude dál. A jo, správně, pokazila jsem ho. Ještě stěstí, že začal nový rok a já jsem mohla svou přihlášku poslat po neúspěšném pokusu znova. Jenže... opět jsem nevěděla, co bych vlastně chtěla do budoucna dělat. Měla jsem ovšem jasno v tom, že ekonomii ze svého hledáčku tentokrát vynechám. Přece neskočím z bláta do louže.

Zodpovědně jsem si tedy poslala přihlášky na 10 škol (děkuji své šťastné hvězdě, že to byli ochotní platit rodiče) z čehož u žádné jsem nebyla přesvědčená, že je to ta pravá.

Ještěže mám tatínka, co mě zná lépe, než já samu sebe a donutil mě dát si další jednu přihlášku extra. Přihlášku, o které jsem se domnívala, že je mrháním peněz, ale jelikož pro mě neznamenaa žádnou námahu navíc, protože na test TSP do Brna jsem jela tak jako tak, pro mě za mě...proč ne.

Řízením osudu a hlavně prozíravosti mého tatínka se tedy stalo, že jsem skončila na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jako čestná student prvního ročníku oboru Právo a právní věda. A po prvním týdnu ve škole si nestěžuju.

Práva nikdy nebyla můj sen jako jiných. Možná jsem nad tím ani nikdy neuvažovala, protože by mě nenapadlo, že bych se tam z návalu uchazečů procpala právě já. Ale vždycky jsem toužila mít v životě moc něco změnit a myslím, že právo je jeden z mála oborů, který k tomu má mírně nakročeno.

Nežiju růžovým životem, všechno má i své temnější stránky. U mě je to většinou tak, že když není nic, čím bych se trápila, tak si s chutí něco vymyslím. Faktem ale zůstává, že jsem poměrně nepřizpůsobivá osoba, co nemá ráda změny a sentimentálně se upíná ke všemu známému, i když nakonec pak zjistím, že ty nové věci jsou ještě lepší.

Momentálně mám krapet problém s Brnem. Nevyhovuje mi, že nebydlím s přítelem, který by mě u všeho držel za ručičku a dělal mi pomyslnou berličku. Asi zasáhl osud, který si řekl, že se potřebuju naučit starat sama o sebe a být nezávislejší... asi proto přítele poslal studovat práva v Olomouci. Každopádně jsem si to plánovala jinak - štve mě, že jsem nedostala svůj vysněný život s ním. Na druhou stranu - když nepočítám jeho, tak Lenička číslo 2 (mám na Leničky neuvěřitelné štěstí) je tou nejlepší spolubydlící, jakou bych si mohla přát.

Nesnáším, že se v Brně nevyznám a že tam nikoho neznám. Co se týče navazování přátelských vzahů, nejsem v tom zrovna žádné eso (možná v tom bude hrát svou roli i fakt, že ne každý mi jako kamarád voní). A přestože ve Zlíně ráda chodím do víru noci, Brno mě zatím na pravý studentský život nenalákalo.

Každopádně dávám Brnu ještě šanci :D.

Chápu, že ti, co sem občas zavítají, budou tímto článkem zklamaní a rozumím vám, že byste raději viděli jiný. Ale v době, kdy jsem opravdu aktivně blogovala (a já doufám, že na ty časy navazuju) by tu takový zásadní článek o změnách v mém životě nechyběl, takže nesmí chybět ani teď.

(Haha...tak mě napadlo, že kdo otevře nějaké staré články a pak si přečte tento, tak si bude říkat: "Vážně? Opravdu na práva berou takovéto lidi? :D Co na to říct...puberta je svině! )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen | Web | 2. října 2014 v 18:05 | Reagovat

Výlet závidím a som rada že si konečne pridala článok. USA je úžasná krajina to len ich vedenie stojí za prt :D Ale to všade :D Čo sa týka VŠ právo je fajn tak sa tam drž ešte že ťa oco presvedčil ja som tiež maturovala s VŠ som to prepískla ale tento rok idem znova skúšať šťastie so psychológiou

2 lajheril | 4. října 2014 v 21:27 | Reagovat

Určitě to zvládneš-hlásíš se jen na Slovensku nebo i u nás? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.