16. kapitola - Večeře v kuchyni

26. července 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Doufám, že se mám touhle dobou Americe víc než skvěle! Doufejte se mnou! :)

Máme tu přednastavenou kapitolu, která -ruku na srdce- není nic moc. Je kratší a tak nějak...o ničem. Ale to nevadí, protože to berte jen jako ticho před bouří. Už než jsem odjela, tak jsem rozepsala další kapitolu a tam se konečně bude něco dít. A myslím, že vás tím dokonce překvapím!

Lajheril



"Měli bychom se ti nějak odvděčit," mudroval Paul.

"Rýsuje se ideální příležitost, když jsme prošvihli večeři, nemyslíš?" mrkl uličnicky Luk. Zřejmě s Paulem vedli nějakou soukromou debatu.

"Čteš mi myšlenky!" přikývl pobaveně.

"Nic nechápu," postěžovala si Ginny.

Alex jí s povzdechem situaci osvětlil. "Chtějí tě vzít do kuchyně."

"Páni! V Bradavicích jsem byla v kuchyni jen jednou, to když mi Hermiona chtěla názorně ukázat, jak je SPOŽÚS potřeba."

"Kdo je Hermiona?" zajímal se hned Luk. "A co je ten SPOŽÚS?"

"Kamarádka z Bradavic," zadrhla se po první odpovědi, když si všimla, že Alex nenápadně mění směr. Zřejmě se chtěl vypařit do ložnice dřív, než ho kluci začnou přemlouvat, aby zůstal. "Alexi, ty s námi nejdeš?" podivila se.

Chlapec si povzdychl. "Do kuchyně mají studenti vstup zakázán. Stačí, že o tom vašem večerním výletě, který navíc určitě skončí až po večerce, vím. Koneckonců už je dost zlé, že to nejsem sto nahlásit. Rozhodně bych se neměl účastnit, když jsem prefekt!"

Ginny se nelíbila představa, že by ho takto odstrčili. Cítila by se hloupě, že mu zasedla jeho místo v partě, i když to byl samozřejmě holý nesmysl. "Právě proto bys měl jít! Kdo ví, co jsme schopni vyvézt, když nás nebudeš mít pod neustálou kontrolou. Navíc jsem si jistá, že tě bude zajímat, co to vlastně ten SPOŽÚS je."

Stačilo už jen pár "nenech se prosit, chlape" a "seženeme ti tvé oblíbené větrníky" a Alex souhlasil. Jak Ginny slíbila, tak taky udělala a celou cestu Alexovi objasňovala, oč se SPOŽÚS snaží."

"Ten nápad se mi líbí, ale mnohem větší problém, než přesvědčit kouzelníky, bude získat nadšení samotných skřítků. Nemyslím si, že by byli stvořeni ke sloužení, ale časem si tak zvykli, že se ani nesnaží to změnit."

"Přesně!" souhlasila Ginny. Její názor na SPOŽÚS, kterému se dříve vysmívala, se rapidně změnil po smrti Dobbyho. "Žádný živý tvor by neměl existovat jen kvůli potřebě druhých. Přemýšlela jsem nad tím a připomíná mi to ženy v muslimských zemích. I když jsou stejné jako já, nemyslí si to. Přijaly svou roli, i když nemusely a nenechají nikoho, aby jim pomohl. Nejen lidé se bojí nových věcí, stereotypy slibují jistoty, které možná nejsou ideální, ale alespoň známé. Přála bych si, aby se nikdo už nemusel bát svých rozhodnutí - ať už jsou jakákoliv."

Alex uviděl plamen v Ginnyiných očích a poprvé si uvědomil, jak odlišná je od francouzských dívek. Chovala se mnohem vyspěleji, měla dobře srovnané hodnoty a Alex nepochyboval, že to bude tím, co zažila v Anglii. Nikdy by se nevyptával, ale jako jediný z chlapců a možná celých Krásnohůlek si uvědomoval, že Ginny tady nebude jen z rozmaru a kvůli náhodě. Její cestě sem jistě předcházelo něco, s čím v Anglii nedokázala bojovat. Prozradily ji oči - evidentně se snažila působit normálně, ale někdy jí to uklouzlo a v očích se jí zatřpytila nevýslovná bolest.

Poprvé narazil na něco, co nechtěl sdílet s Paulem a Lukem. Byl vděčný, že kráčeli několik stop před nimi a nezávazně vtipkovali. Těžko by se jim uznávaly hodnoty, jaké vyznávala Ginny a oni by si nemohli tak dobře popovídat. Konečně poznal někoho, s kým se bude moci bavit seriózně.

Kuchyně v Krásnohůlkách se bolestivě podobala té v Bradavicích. V Ginny to okamžitě vyvolalo salvu vzpomínek, které se pokusila zajíst kuřecím stehýnkem na medu, které jí vecpali domácí skřítkové. Naštěstí kluci nepatřili k těm, se kterými by člověk mohl smutnit dlouho.

"Tak pověz," vyzvídal Paul. "Jak se ti tu zatím líbí?"

"Překvapivě dost. Vyučování je poměrně jednoduché, i když jsem doufala, že jsem se za prázdniny zázračně zlepšila v lektvarech. Bohužel ale ne. Když už jsme u lektvarů - to se Rouve chová takto protivně ke všem?"

"Rozhodně nepatří mezi nejmilejší lidi světa," začal Alex, ale Luk ho přerušil.

"Je to zakomplexovaný debil," řekl důležitě. "K nám je možná ještě jakž takž spravedlivý, ale připrav se, že tebe bude nenávidět. Pamatuješ, jak jsme ti říkali, že tu máme jen jednoho chlapa a ten učí obranu?" Ginny přikývla, i když doteď na to vůbec nepomyslela. "Rouve tady letos totiž vůbec neměl učit. Už od začátku minulého školního roku žvanil jen o tom, že bude nastupovat do Bradavic."

"Do Bradavic?" vyjekla Ginny.

"Jo. A proto tě bude nenávidět - je teď děsně zahořklý, zřejmě ho nakonec nechtěli," pokrčil rameny Luk. Žádné souvislosti v tom neviděl. Ginny bylo ale všechno jasné.

Minulý rok byly Bradavice okupovány Smrtijedy, takže pokud si tam tenkrát domlouval zaměstnání, musel patřit do stejné sebranky, popřípadě mu nijak nevadilo se k ní přidat v případě, že by v ní ještě nebyl. Kdyby k černé magii necítil sympatie, jistě by tam letos mohl učit, i když éra Voldemorta skončila. Jenže on tam nemohl nastoupit a to ho jasně usvědčovalo.

"Pokud mě bude nenávidět, oplatím mu to stejnou mincí," přislíbila zarputile Ginny.

"Neboj, my tě nedáme," ujistil ji spiklenecky Paul a Luk s Alexem horlivě přikyvovali.

Opravdu se z kuchyně dostali až po večerce a přestože Ginny hrála drsňačku, modlila se, aby je nikdo nenachytal. Schytat školní trest ještě před tím, než pozná všechny učitele? To nepovažovala za ideální způsob, jak se jim vrýt do paměti.

Pokud na Krásnohůlkách byly nějaké tajné chodby, tak o nich chlapci nevěděli. Šli stejnou cestou jako předtím, Paul s Lukem si opět několik kroků před nimi povídali, ale Ginny s Alexem mlčeli. Jako jediný z chlapců z toho byl nesvůj.

"Co by se stalo, kdyby nás chytili?" zeptala se Ginny už v bezpečí společenské místnosti.

"Dostali bychom školní trest," odpověděl nedbale Luk. Ginny z toho jasně vycítila, že je to pro ně zřejmě rutina.

"A strhli by nám body," dodal vážněji Alex.

"Ty a tvoje body!" zahudroval Paul otráveně.

"Všichni se na mě dívají blbě, když mám jako prefekt na konci roku nulu," postěžoval si hořce. Zrzce bylo ale jasné, že přestože ho to štve, mnohem hůř by snášel, kdyby mu nějaké dobrodružství s kluky uniklo.

"A to buď rád, že se neodpočítává do mínusu!" zasmál se Luk.

"Možná bude," oponoval mu Alex. "Projednávali to na školní radě a kvůli komu asi, že. Když už jsem s body na dně, tak mě to alespoň trochu motivuje, abych se zlepšil ve škole a někde to dohnal. Jenže vám snad chybí pud sebezáchovy! Když máte nulu, naopak si řeknete, že už nemáte co ztratit."

"Což je ale pravda," připomenul mu Paul a hledal oporu u Luka. Ten ale zíval a hladil si plné břicho. Vůbec nevypadal, že by ho spor zajímal.

"Jdu do pokoje," oznámil naopak. "Na moralizování nemám náladu."

Luk se choval jako přerostlé svalnaté dítě. Přecpal se až k prasknutí a chtěl do postele. Hloupé řeči ho akorát tak dráždily a neměl nervy to zvládnout nějak graciózně. Kluci už se ale znali natolik, že v tom nikdo neviděl urážlivost…pouze Luka.

"Stejně jdu taky," prohlásil Alex, ale přestal do kamarádů rýt.

Nakonec se od nich Ginny odpojila a ještě než usnula, tak si celý den zrekapitulovala a sama se podivila, jak překvapivě příjemný prožila den. Po dlouhé době spala klidným a bezesným spánkem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristen | Web | 27. července 2014 v 19:45 | Reagovat

Fúha ten zdutý Rouve bol smrťožrút? Ci pána, no som  zvedavá ako to bude ďalej, ale kapitola pekná taká oddychová :)

2 Maybelline | 28. července 2014 v 12:29 | Reagovat

Moc hezky se to čte :) Z toho s tím "jedním chlapem v Krásnohůlkách" jsi opravdu vybruslila s grácií :D Moc se těším na pokračování :)

3 Maybelline | 8. srpna 2014 v 18:55 | Reagovat

Netrpělivě čekám na tvůj návrat. :)) Doufám, že jsi na dovolené nasbírala spoustu nápadů a budeš psát jako o život :P :D M.

4 Lajheril | 9. srpna 2014 v 15:29 | Reagovat

Ohlašuji, že jsem zpět zdravá a živá. Plná nápadů a zamilovaná do USA. Co nejdřív se budu snažit něco přidat - pravděpodobně začátkem příštího týdne :)

5 Maybelline | 16. srpna 2014 v 22:12 | Reagovat

Milá Láj, ty naše slibotechno. :P Já vím, že sama nemám co mluvit, jsem dost pozadu, ale i tak... To se dělá? :D

6 Maybelline | 22. srpna 2014 v 20:50 | Reagovat

Milá, Láj... Žiješ ještě? :D Kdyžtak dej vědět. ;) Maybelline

7 lajheril | 23. srpna 2014 v 13:27 | Reagovat

Ziju..ale nejak nemam cas na blog :'( ale chystam se na to :-D

8 Maybelline | 16. září 2014 v 23:21 | Reagovat

Milá Láj, tvá odmlka mě mrzí. :( Myslíš, že se z toho stopu vyhrabeš? Já se z toho svého už pomaloučku dostávám :) ozvi se. M.

9 lajheril | 26. září 2014 v 13:48 | Reagovat

Myslím, že ano :-) a pořád koukám, jak jsi na tom ty :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.