15. kapitola - Když vás okouzlí kejkle

11. července 2014 v 0:38 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně je to tady! Úplně první kapitola, která je napsána teď. Doufám, že se vám bude líbit ještě více, když jsem se tak snažila a protáhla její délku do (alespoň na mě) monstrózních rozměrů.

Velmi prosím o komentář, vyjádřete se, zda jsem se trefila do stylu, kterým byla psána doposud.

Snad v ní není moc chyb, trpím Kristeníným syndromem: rychle dopsat kapitolu a přidat ji bez čtení. Jo, stydím se a je to hrozné. Pak to budu zase zpětně opravovat - já trdlo :D




Kromě Rouva se k Ginny nakonec všichni chovali více než přívětivě. V Dějinách magie byla příjemně překvapená, když zjistila, že ji výklad profesorky Courtové opravdu zajímal. Profesorka se okamžitě stala jednou z jejích oblíbenkyň. Vypadala sice přísněji, ale svou řeč dokázala skvěle prokládat šikovným kouzlem, které ukazovalo války mezi skřety a kouzelníky jako ve filmu. S uspávačem hadů profesorem Binnsem se nedala vůbec srovnávat.

Šokovaně také zjistila, že Kouzelní tvorové se tady vyučují pouze teoreticky. Okamžitě si tedy nevědomky získala obdiv profesorky Peterové, když vyprávěla o tom, jak se starala o skvorejše a že si hladila hypogryfa po zobáku.

Ani si to neuvědomila, ale den se schýlil ke konci. Dostali sice jen jediný domácí úkol, ale zato pořádně dlouhý. Věděla, že by na něm měla začít pracovat a to obzvlášť v případě, že pochybovala, že by se vyskytl takový dobrák, který by jí ho nechal opsat. Možná právě proto měla tak strašné výsledky v lektvarech - domácí úkoly nikdy nevypracovávala samostatně. Zatím ovšem nenašla knihovnu, aby si půjčila potřebnou literaturu, takže jen ležela na posteli a sama sobě slibovala, že zítra si nechá ohledně cesty do knihovny poradit.

Najednou někdo zaklepal na dveře a jí se okamžitě rozsvítilo. Slíbila klukům, že s nimi půjde na večeři a zapomněla na to. Ale počkat…nebylo na jídlo ještě trochu brzy?

"Kdo je?" zeptala se obezřetně.

"My!" ozval se jasně Lukův hlas za dveřmi. "Můžeme dovnitř?"

Ginny pohlédla na svůj skromný oděv. Ještě si nezvykla na saténovou látku klouzající jí po těle, takže se při každé příležitosti převlékala do mudlovského oblečení. Tragicky zhodnotila dlouhé tričko, které pravděpodobně omylem sebrala některému z bratrů a prťavé kraťasy, které se žalostně schovávaly pod trikem.

"Počkejte chvilku venku, potřebuji se převléct!" zavolala a rychle ze sebe domácí oděv sundala.

Měla štěstí, že byla ušetřena od sledování tichého boje, který se strhnul za dveřmi. Luk totiž nemarnil čas a chtěl se mrknout klíčovou dírkou. Jistě by to také udělal, kdyby ho Alex hbitě nespoutal kouzlem petrificus totalus. Mlčky ho napomenul velmi káravým pohledem a Paul jen zadržoval smích.

Jistě by zůstal spoutaný až do aleluja, kdyby se za jejich zády neozvala Gabriela Delacourová. "Co to tu k Merlinovým starým hábitům nacvičujete?"

Paulovi zmrznul úsměv na rtech. Ten jí zřejmě nic nevysvětlí.

"Přišli jsme vyzvednout Ginny," objasnil jí to sebevědomě Luk, kterého Alex okamžitě uvolnil ze ztuhnutí. Obyčejně by je dokázal z podobných situací vysekat i Paul, ale to se netýkalo tohoto konkrétního případu. Alex to tedy musel plně nechat v Lukových rukou.

"To možná, ale co nacvičujete tady před těmi dveřmi?" ptala se dál podezíravě.

"Nic," pokrčil rukama Luk a dělal, že nemá nejmenší tušení, o čem to Gabriela mluví.

Ona jen obrátila oči v sloup. Zřejmě usoudila, že nemá cenu se hádat. Neobtěžovala se přistoupit ani o krok blíže a zavolala: "Ginny, to jsem já - Gabriela. Můžu jít dál? Zdržím tě jen minutku."

Právě převlečená Ginny otevřela dveře, ve kterých pořád zacláněli chlapci. Obdarovala je úsměvem, aby jí tuto situaci prominuli. "Nebude vám to vadit?"

"Absolutně ne!" probudil se Paul a okamžitě Gabriele uvolnil cestu do Ginnyina pokoje. Ta, když se proplétala kolem něho, jen tiše poděkovala, ale pohledem o něj nezavadila.

Když se zaklaply dveře, tak Gabriela k Ginnyině překvapení vytáhla hůlku. "Kouzlo proti odposlouchávání," objasnila.

"Aha, na co?" podivila se nechápající Ginny.

"Slíbila jsem ti, že ti o klucích něco povím. Abys věděla, nepatří mezi společnost, kterou bych ti doporučila. Všichni jsou nevychovaní a jsou s nimi jen samé potíže-," Gabriela by ve svém monologu pokračovala, kdyby si Ginny rázně nezasekla.

"Zadrž. Nejsi první, kdo mi to říká. Už jsem to slyšela od Chloé. Parta potížistů v čele s velkým sukničkářem, viď?" Gabriela nesměle přikývla. Pověsti se šířily závratnou rychlostí. "I když jsem ti vděčná za tvou starost, tak by bylo nefér se s nimi přestat scházet jen proto, že mi někdo navykládal pár drbů. Zatím se ke mně chovají mile a slušně, nemám důvod, proč bych měla váš názor sdílet." Gabriela už už otvírala pusu, aby něco namítla. Když Ginny ale dodala, že i přesto bude mít oči na stopkách, uklidnila se.

"Však ty na to přijdeš sama," povzdechla si a tím se stala v pořadí druhou osobou, která Ginny tohle řekla. "Kdybys cokoliv potřebovala, víš, kde mě najdeš." Pak mávla hůlkou, aby zrušila zaklínadlo a se slovy, že už ji mají kluci jen pro sebe, odešla.

"Co ti chtěla?" zajímal se hned natěšeně Paul. Tentokrát ale nebyl jediný zvědavec. Ginny bystře usoudila, že kdyby Gabriela místnost nezabezpečila, opravdu by znali každé slovo z jejich rozhovoru. I pro to byli tak zvědaví - někdo si dal tu práci, aby se tak nestalo.

Ginny jim ale nehodlala nic vysvětlovat a opět bravurně zalhala. "Jen se mě přišla zeptat, jaký jsem měla první školní den. Vyrazíme?"

"Vlastně jsme přišli dřív, protože bychom si s tebou rádi o něčem pokecali," začal opatrně Luk a Alex se na něj úkosem podíval. Zjevně s tím plně nesouhlasil, ale neměl to srdce kamarádům odporovat.

"Ano?" pobídla je Ginny.

"Nechceme, aby to působilo jako využívání," bránil se už dopředu Paul. Chtěl zmírnit Lukova slova, která následovala.

"Jednoduše bychom se rádi informovali o možnosti objednat si přes tebe věci z Kratochvilného kouzelnického kejkle," nebral si servítky Luk.

Ginny se rozesmála. Když to včera říkala, musela je hodně zaujmout, když si hned zapamatovali tak složitý název obchodu.

"Bez problému," souhlasila Ginny, načeš si Paul s Lukem radostně plácli dlaněmi. Alex místo toho nešťastně zaúpěl. "Stačí mi říct, co byste rádi."

"Proveď nás sortimentem," pobídl ji Luk a Ginny čekal dlouhý monolog, kdy jim přesně vysvětlovala, na co se daný produkt používá a jak funguje.

Po nekonečném přemítání a sepisování různých kombinací zboží se Paul s Lukem dohodli následovně (Alex se zarputile odmítal zapojovat, ale občas mu uklouzlo obdivné povzdechnutí, když zjistil, co všechno dokázali Fred a George prakticky z ničeho vyrobit):

2 x napovídací brk - chlapci byli nadšení z toho, že se nebudou muset již nic učit a jejich entuziazmus neutichl ani po tom, co jim Ginny osvětlila, že napovídací brky jsou temperamentní hračičky, které chvíli fungují bezvadně a pak najednou začnou napovídat takové bludy, že by se nejeden profesor podivil.

1x samonamáčecí brk, ze kterého byl unešený naopak Alex, který si liboval, kolik času ušetří, když nebude muset brk neustále máčet do inkoustu.

1 x přisprostlý brk - vhodný pro studenty-nepřátele

10 x bomby hnojůvky - záškodnická klasika, kterou nemohli vynechat.

10x děsivé dělobuchy, které jim napověděla Ginny. Jak už se několikrát přesvědčila, tyhle cupitavé potvůrky dělaly svému jménu čest. Zaručeně odvedly pozornost kohokoliv a kdykoliv.

4 x horečnaté hrudky, 4 x krvácivé kokosky - obzvláště u záškoláckých zákusků se Paul s Lukem nemohli dohodnout a opět to byla Ginny, která je rozsoudila. Jelikož viděla účinky každé sladkosti, tak měla bohaté zkušenosti s tím, jakou také dokáží udělat neplechu. Někteří jedinci po pozření dávivých dortíčků tak zvraceli, že do sebe ani nedostali ten druhý, po kterém by přestali. A co si budeme povídat, u omldlévacích oplatků to byl problém vždycky.

3 x patentované kouzelnické vzdušné zámky - ty si vyžádal Paul speciálně do hodin astronomie.

1 x přenosná bažina - už jen při myšlence, že budou mít takový skvost ve sbírce, se třásli nadšením.

4 x ultradlouhé uši. Ginny přemýšlela, zda jim o nich vůbec říct, protože pak by už Gabrielino kouzlo proti odposlouchávání nestačilo. Nakonec se ale rozhodla, že když budou v rukou kluků, nemusí se zas až tak obávat a objednala je.

1 x zlobivé papuče - ty zatajili před Alexem, protože právě pro něj byly určeny. Zlobivé papuče totiž naváděly k zlotřilým myšlenkám a nutily k jejich vyplnění. Kluci umírali touhou zjistit, co za nejhorší darebárnu by dokázal provést. Tedy kromě toho, že jako prefekt nečině přihlížel k objednávání věcí, které byly téměř do jedné v Bradavicích zakázané. Což by byly v Krásnohůlkách taky, kdyby o jejich existenci někdo věděl. Tady měly vybudovanou pověst pouze bomby hnojůvky, ale ty se sháněly tak obtížně, že pro výjimečné případy, když je někdo použil, nemělo smysl zřizovat zákaz.

"Zaplatíte za to majlant," upozornila je Ginny.

Luk nonšalantně vytáhl z kapsy plnou hrst zlatých mincí zdobenými perletí. "Bude to stačit?"

"Za tolik by sis mohl koupit celý obchod." Ginny totiž věděla, že tyhle zvláštní penízky se mezi kouzelníky požívaly ve Francii. Přestože si nepamatovala, jak přesně se jmenují, tak věděla, že jedna mince je rovna pěti galeonům. "Bratři budou šťastní, že jsem domluvila takový kšeft!"

"A že nebude poslední." Z Paulových úst to vyznělo jako příslib potíží.

Najednou se rozrazily dveře do pokoje. První vykoukla rozesmátá Lea a v závěsu za ní hned Manon. Obě se při pohledu na kluky, kteří se nebojácně roztahovali na jejich postelích, zarazily.

"Jé, ahoj!" zaradovala se hned Manon a přiřítila se ke své posteli, kterou okupoval blonďatý z chlapců. "Luku, kdybych věděla, že jsi tady, tak ti donesu večeři," mrkla na něj laškovně. Lukovi se zřejmě ale nelíbila, protože z postele vyskočil jako čertík z krabičky.

"To je dobré, zrovna se na ni chystáme jít."

"Těžko," vyvedla ho z omylu Lea. "Když jsme odcházely my, tak už končila."

"Opravdu?" podivila se Ginny. Nemohla uvěřit, že probíráním jejich nekalého obchodu strávili několik hodin. Všichni dokonale ztratili pojem o čase.

"Aha, tak to my už vypadneme," konstatoval Paul. "Ginny, mohla bys ještě na minutku?"

Zrzka se nemusela dlouho rozmýšlet. Všichni tři na ni nenápadně mrkali (zřejmě měla za každých okolností souhlasit) a dívky se na druhou stranu nemohly dočkat, až z ní vymlátí každý nepodstatný detail o chlapcích.

"Jasně," odpověděla a nechala zvědavé spolubydlící za sebou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maybelline | 13. července 2014 v 11:58 | Reagovat

Myslím, že si se trefila skvěle! :) Strašně moc se těším na pokračování, pořád mi to přijde šíleně krátké, ale to je asi tím, jak moc mě to baví. ;D Naštěstí pro tebe jsem se konečně vyhrabala z nemoci a budu trpělivější ;) Ale to neznamená, že další kapitolu přídáš až za 14 dní!!! :DD Těším se!

2 lajheril | Web | 15. července 2014 v 11:22 | Reagovat

Za tu dobu, kterou se načekáš, se moc omlouvám. Vysvětlení v dalším článku.

3 Kristen | Web | 20. července 2014 v 16:04 | Reagovat

No pekne tak Fredovi a Georgovi spravili chlapci biznis :) Super kapitola

4 Anabell | 23. července 2014 v 17:09 | Reagovat

Na povídku jsem narazila až teď, ale moc se mi líbí. Povídka má zajímavý námět. A není to nic, co by člověk viděl na každém rohu. :) Takže doufám, že další kapitoly se dočkám, co nejdřív. :) Je to super povídka i kapitola :)

5 lajheril | 25. července 2014 v 17:01 | Reagovat

Kristen: Děkuji:-*
Anabell: Děkuji moc za podporu! Myslím, že přednastavená kapitola přijde dnes (tuším), další pak přibudou co nejdříve potom, co sevrátím z Ameriky - tedy po 8. 8. :)Snad na mě do té doby nezanevřeš!

6 mona | 5. března 2015 v 16:24 | Reagovat

Skvelé:)
Aj ja sa snažím rozbehnúť stránku tak ak budete mať čas skúste sa na to mrknúť:)

http://www.mona.estranky.sk/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.