14. kapitola - Lektvary - rýsující se problém

5. července 2014 v 11:23 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně jsem tady s novou kapitolou! A co líp - vyléčila jsem se z toho hnusného nachlazení. V průběhu toho procesu jsem ale nakazila přítele, takže předpokládám, že to stejně budu mít hned zpátky (to ale nesmím, protože se chystám na delší výlet, o kterém bych chtěla informovat v samostatném článku).

Kapitola patří mé věrné Maybelline - motivuješ mě, abych se stále snažila a drahé Kristen, která je tu nová. Děkuji vám, holky, jste moje hnací motory :)

Mimochodem - objevila jsem jednu faktickou chybu. V některé z předchozích kapitol jsem říkala, že v Krásnohůlách učí jediný profesor (chlap)a to obranu, ale v téhle kapitole jsem si protiřečila. Zkusila jsem to ale nějak zakecat v jedné z dalších kapitol a nakonec jsem zjistila, že to zakecávání dalo postavě překvapivou hloubku a do příběhu se to hodí.





Ginnyin nový akademický život zahájila první hodina přeměňování, kterou překvapivě zvládla na jedničku. Profesorka Genestová po nich chtěla, aby jí po jednom ukazovali, že zvládnou proměnit živé zvíře na kus nábytku. Nebylo to nic těžkého, Ginny dokonce dostala bod (bylo pro ni překvapením, že je nedostávají jako společný celek, ale jednotlivě, takže na konci školního roku se nevyhlásí nejlepší kolej, ale student a studentka), ale povětšinou ho stejně dostali všichni. Profesorka je dokonce chválila, že se za prázdniny ani trochu nezměnili a pořád se můžou pyšnit titulem nejlepší třídy na škole.

To se ale nedalo tvrdit o jejich kázni, jelikož Paul a Luk (Alex na rozdíl od nich zaujatě hltal každé slovo vypuštěné z úst vyučující) neustále vyrušovali. Profesorka ale nemohla nic namítat, jelikož když na ně přišla řada, zvládli kouzlo naprosto suverénně. Ostatně až na pár výjimek se to podařilo všem.

Další hodinou, kterou měli po přeměňování, byly lektvary. Předmět, ve kterém Ginny nikdy nikterak nevynikala, ba možná právě naopak. Vždycky sama sebe v duchu chválila, když se jí povedlo umíchat přijatelný odvar, který učitelé hodnotili jako Dostatečný. Ovšem tady by ho tak nikdo neohodnotil, jelikož známky se tu dávaly následovně: Z- znamenitý, V- velmi dobrý, P- přijatelný, S- slabý a H- hrozný.

"Koho to tu máme? Nová tvář, že ano? Nemýlím-li se, tak slečna Weasleyová," poznamenal profesor, který hlasem a vystupováním až podivně připomínal bradavického Severuse Snapa. Ginny napadlo, že by se ani neměla divit, neboť kdokoliv, kdo má míchání a smradlavé přísady rád, nemůže mít všech pět pohromadě.

"Máte pravdu," přisvědčila a uhýbala jeho očím, které byly až tak světle modré, že se od bělma daly rozeznat jen velice těžko. Naproti tomu stříbřitě blonďaté vlasy mu padaly v dlouhém copu až na lopatky a Ginny se líbily. Každopádně jakékoliv sympatie k tomuto chlapíkovi zmizely, když prohlásil, že bude skvělé, když jim Ginny ukáže, jaká úroveň vaření lektvarů je v těch všude vychvalovaných Bradavicích.

Dívka nemohla jinak než souhlasit, i když se toho upřímně děsila. Všechny její poslední naděje opadly, když jí zadal, aby se pokusila o Doušek živé smrti. Na tabuli za ním se objevil postup a tak se tedy zrzka pustila do míchání a krájení přímo na učitelském stole, kde se na ni každý díval.

V soustředění jí pak zabraňovalo i to, že se jí pořád učitel ptal na kdejaké podrobnosti o lektvaru a dožadoval se toho, aby každý svůj krok patřičně okomentovala. Dívka se jen zmohla na ubohé: "Teď krájím kořen ptačince kouzelného, po jehož přidání do kotlíku by měla kapalina nabýt světle žluté až zelené barvy a za postupného míchání po směru hodinových ručiček by měla čím dál více řídnout."

Když tak ale udělala, míchačkou v lektvaru sotva pohnula, poněvadž měl konzistenci skoro zatuhlého asfaltu. Bohužel i barva nebyla ani zdaleka žlutá. Její lektvar si postavil svou hlavu a zarputile zůstával karmínový. Ginny se ale nenechala odradit a s vypětím všech sil míchala dál s přesvědčením, že se to třeba ještě vylepší.

Poslední přísadou měl být rozmačkaný kořen asfodelu, ale když ho tam nedopatřením hodila bez úpravy, bylo jí jasné, že dnes svou obvyklou známku rozhodně nedostane.

"Ehm… už by to mělo být hotové," upozornila opatrně a ustoupila o krok dál od kotlíku, aby nemusela čichat odporné smradlavé výpary.

"Ale to se vám moc nepovedlo, mladá dámo!" upozornil profesor s potěšením. "Zřejmě Bradavice nebudou taková špice, za jakou ji všichni považují, když vaše známka z NKÚ, kterou vás hodnotili za tři rozhodně neodpovídá tomu, co umí naši trojkaři. Bohužel, dnes je to Hrozné, s tím nic neuděláme, krom snad toho, že vám strhávám pět bodů, abyste se na příští hodinu lépe připravila."

"Ale to není fér!" protestovala Ginny, které připadalo poněkud ponižující, že už první den se dostala s body do mínusu. "Doušek živé smrti je jeden z nejsložitějších lektvarů, proto odečíst mi tolik bodů je nekorektní. Navíc byste měl chápat, že jsem se ještě ani nezajela v nové škole a vy po mě chcete zázraky. A prosím, byla bych ráda, kdybyste přestal podkopávat důvěryhodnost Bradavic. Je to úžasná škola s mnoha přednostmi, ale přirozeně také mínusy, i když za mé nedostatečné znalosti z lekvarů rozhodně nemůže škola."

Profesor nejdříve zkoprněl, ale hned se otřepal a ledově řekl: "Slečno, opravdu netuším na jakou kázeň jste byli zvyklí v Anglii, ale zde je zvykem, že vyučující se má poslouchat a za žádných okolností se mu nemá odporovat. Pokud to takto bude dále, nezbývá mi jiná možnost, než vám zadat školní trest a upozorňuji vás, že se vám vůbec nebude líbit."

Ginny opravdu zmlkla. Nebyla zvědavá na nic, co by si na ni tento člověk mohl vymyslet.

"Výborně, vidím, že jste uznala svou chybu. Nechcete mi ještě něco co říct?"

"Pár věcí bych i měla," zamumlala rozezleně s chutí vydrápat mu ty modré oči z důlků.

"Prosím? Říkala jste něco?"

"Ano," přikývla a pak se naprosto chladně podívala na svého prvního úhlavního nepřítele ve škole. "Povídala jsem, že je mi to líto a omlouvám se."

"Dobře, v tom případě to pro dnešek stačilo," ukončil hodinu. "Těším se na vás zítra a zadávám vám úkol na pátek. Jedná se o dvaceti centimetrové pojednání o Doušku živé smrti. A vám, slečno," obrátil se na Ginny, "bych doporučoval jeho délku pro vlastní dobro zvýšit a zpracovat podrobněji. Čas na to máte samozřejmě stejný jako vaši spolužáci."

"Jistě," přitakala a rychle vypadla ze třídy, než jí naloží ještě něco.

"Jsi v pohodě?" strachovala se Chloé o kamarádčino duševní zdraví.

"Jo, neměla bych snad být?" ptala se zrzka a snažila si nepřenášet své rozhořčení na přítelkyni. Musela uznat, že udržet přípustnou hladinu vzteku v hlase je složité. Nakonec to ale zvládla.

"Rouve ti dal opravdu zabrat. Ještě nikdy nestrhl body takhle rychle. Byl na tebe přísný, nikomu se to nepodařilo umíchat tak, aby to mohl pochválit. Myslím, že ten můj lektvar byl ještě mnohem horší."

"Chloé, prosím, neřeš to. Teď zrovna není vhodná doba to se mnou probírat, protože už teď nemám daleko k tomu, abych mu do té třídy vletěla a řekla mu k tomu své. To by samozřejmě moc dobře nedopadlo, takže tě žádám, mlč."

"Fajn," souhlasila, i když poněkud neochotně. "Teď už stačí, když přežijeme dvouhodinovku Dějin magie a máme oběd. Já pak půjdu na věštění z čísel. A ty?"

"Kouzelné tvory," odpověděla dívka a ze všech sil se snažila potlačit tu rozohněnou potvoru v sobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maybelline | 5. července 2014 v 12:37 | Reagovat

Super, super, super! :)) Blonďatý Sevík je skvělej, povídka se začíná rozjíždět... :) Trio Luk-Alex-Paul prostě zbožňuju! :D Ale Láj... Deset dní čekání?? To je fakt moc, to nedám :( Prosím přidej další co nejdřív!! :) Maybelline

2 lajheril | 5. července 2014 v 13:27 | Reagovat

Neboj, přidám. Fakt! :-* já mám skluz v ASP...ale ten taky rychle dozenu! :-)

3 Kristen | Web | 6. července 2014 v 20:07 | Reagovat

No super kapitola ten profesor elixírov je kretén dúfam že ho Ginny potrápi tak, že jej radšj nebude ani dávať tresty lebo ju nebude môcť vystáť :D ale to už je na tebe ako to spravíš a čo sa týka omylov ako napr. s tým jedným mužským učiteľom z toho si nič nerob podobné omyly sa stávajú každému :)

4 Maybelline | 7. července 2014 v 19:13 | Reagovat

Ach jo, nemůžu si pomoct! Přijde mi to jako hrozne dlouha doba. :D Silvie, Silvie... (Ano, někdo tu projížděl tvůj blog - nuda je zlá věc :P) musím to vědet! Kdy plánujes přidat další? :) P.S. : psáno na mobilu, jako obvykle... :3

5 lajheril | Web | 10. července 2014 v 23:29 | Reagovat

Já vím, ale zas tak dlouho to není...uznej! :D Článek o mně už nebyl hodně dlouho aktualizovaný, měla bych ho pro své vlastní dobro přepsat :D Kdy plánuju? No... rozhodně nejpozději do pondělí přibudou alespoň dvě a to z důvodu, který si zatím nechám pro sebe :)

6 lajheril | Web | 10. července 2014 v 23:29 | Reagovat

Ale dobrá zpráva je, že komentuju tebe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.