Nostalgie

15. června 2014 v 11:47 | Lajheril |  Oznámení
Nikdy by mě nenapadlo, že se sem ještě někdy budu mít chuť vrátit. A tím nemyslím jen vlažně se mrknout, zda ještě blog vůbec existuje, ale doopravdy sem něco přidat.

Absolutně si nedělám naděje, že sem někdo chodí. Většina blogů, kam jsem chodívala dříve já, je zrušená. HP éra je pryč a povídkáři se pomalu vytratili.

Ale nechci se sem vrátit kvůli čtenářům, ale kvůli nějakému dokončení. U některých povídek mám dokonce z dřívějška napsané kapitoly, které jsem ale nikdy nepřidala. Nechápu proč, ale je škoda je mít zahrabané v dávných složkách. To ať jsou raději tady...pohromadě se zbytkem.

Když si ty svoje staré věci čtu, nevím jestli se smát nebo plakat. Zápletky jsou povrchní, nedomyšlené. Struktura směšná a gramatika otřesná. Ale to tak jednoduše je. Začala jsem s fanfiction v mých jedenácti letech, což je skoro 10 let zpátky. Vůbec se tomu nedivím, i tak jsem sama na sebe pyšná, že jsem se dokázala něčemu natolik oddat.

A co mě donutilo se vrátit? Nostalgie.

Z čista jasna přišla myšlenka, že bych si mohla přečíst nějakou povídku z doby Albuse Severuse Pottera a narazila jsem sem: http://www.ourstories.cz/30-fanfiction-harry-potter/albus-severus-potter-a-zapovezeny-les-1-kapitola/. A pak to pokračovalo. Co kdybych si přečetla nějakou vlastní povídku? Je vtipné, že jsem čekala, co se stane, protože jsem neměla tušení, o čem jsem vlastně psala.

Mít blog je skvělé. Obzvlášť blog, který už existuje dlouho a už dlouho se s ním nic neděje. Je to jako okno do minulosti. Jakobych se dívala na jiného a zároveň stejného člověka. Je zajímavé sledovat, co se změnilo, co zůstalo stejné a jaká jsem byla dřív. Jsem za svůj blog a povídky, které odrážejí mé já, vděčná. A proto si myslím, že stojí za to přidat alespoň to co mám a možná něco i dopsat.

Až se za dalších 5 let sem vrátím, nechci sledovat jen mé patnáctileté já, ale i to dvacetileté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D. V. Spudil | E-mail | Web | 15. června 2014 v 12:04 | Reagovat

No vidíš, to je dobré... většina toho, co jsem napsal před nějakými deseti lety (je mi taky dvacet), je kdesi zahrabaná, vyhozená anebo jinak nedostupná... ale zas tolik toho nelituju... stačí, když najdu to, co jsem psal jako patnáctiletý a říkám si, že od té doby jsem ve spisovatelství ušel hodně, hodně dlouhou cestu :D ... existuje jedna jediná povídka, kterou jsem psal jako patnáctiletý a jsem na ni dodnes hrdý - i když ne za tu formu, ale aspoň za to jádro a myšlenky :) ... tu koneckonců přepracovávám, avšak jinak se k ničemu nevracím... moc nostalgie do mého života nepatří...

2 lajheril | 15. června 2014 v 19:10 | Reagovat

Pokud jsi ušel dlouhou cestu, tak ti závidím. Já totiž netuším zda jsem vůbec pokročila (alespoň s gramatikou teda ano), protože jsem na střední psala možná tak slohovky a pár stráneček originálních příběhů v prváku a možná ve druháku. Jak říkám...možná sama sebe otestuju tím, že zkusím dopsat něco z dřívějška.
Překvapivě se mi dřív příběhy vymýšlely snáz. Zřejmě kvůli dětské dušičce, které nesejde na tom, zda jsou některé věci i v neskutečném světě neskutečné. Teď nad vším až moc přemýšlím a to taky není dobře. Až moc jsem doteď žila v reálném světě dospělákům, chtělo by to uchovat si víc z dětské fantazie =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.