9. kapitola - Posedlost po krasotince

23. června 2014 v 0:44 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Plnit sliby mi zrovna moc nejde. Na druhou stranu...bylas to ty, Maybelline, komu jsem novou kapitolu slíbila už včera. Ale ty taky můžeš za to, že jsem to nestihla včas! Začetla jsem se totiž zase do Albuse. Snad mi kvůli němu těch pětačtyřicet minut odpustíš.

A svatosvatě slibuju, že příští kapitola už bude z prostředí Krásnohůlek! Začínají mě ty kraťoučké kapitoly štvát. Asi mé mladší já jelo na kvantitu :D Myslím ale, že pravidlo krátkých kapitol dodržím i v budoucnu, protože by bylo asi divné, kdybych začla na minimu a najednou to zvýšila na nějaké zázraky.

Překvapivě jsem v této kapitole nenašla chyby, což nemusí ani tak být tím, že by tam nebyly, ale protože jsem už tak unavená, že se mi je úspěšně podařilo přehlédnout.




"Páni!" uklouzlo Paulovi, když ji uviděl a pak, jak prošla a ani o něj nezavadila pohledem, zoufale zaúpěl.

"Ale no tak, už je to tu zase?" obrátil oči v sloup Luk.

"Cože? Paule, tobě se líbí Gabriela Delacourová?" vyjekla Ginny a začala se smát. "Vážně ona?"

"Co se tak divíš? Vždyť je nádherná. Líbí se každému," poučil ji.

"Ani nevím. Možná jsem tě netipovala na někoho, kdo bude platonicky zamilovaný. Navíc už vůbec ne na kluka, jehož láska je neopětovaná."

"Tak to ses teda šeredně sekla," prohlásil zádumčivě Luk. "Šílí po ní už od první chvíle, kdy ji uviděl, ale přitom by mohl mít na každém prstu pět jiných. Ale on ne. Musí si vybrat zrovna tu, která se o něj nezajímá. Co myslíš, tuší aspoň jak se jmenuješ?" dobíral si ho, ale Paul na to nereagoval, takže pokračoval dál. "Odkud vůbec ty znáš naši krasotinku, Ginny?"

"Její sestra si vzala mého bratra."

"Ty znáš Fleur?" chytil se hned Paul. ¨"Takže i Gabrielu, že jo? Mohla bys mě za ní vzít? Chápeš, popovídat si a tak," žadonil.

"Neměl by sis to umět zařídit sám, když o ni tak stojíš?" protahovala Ginny jen proto, aby ho poškádlila.

"Prosím," koukl na ni chlapec prvotřídním žadonivým pohledem, který by dokázaly odrovnat nejednu slečnu.

"Samozřejmě! Stejně se za ní mám stavit, takže půjdeš se mnou. Řeknu, že jsem se tady s tebou seznámila a jsi můj… kamarád."

"To já přeci jsem!" ohradil se dotčeně.

"Vždyť se známe asi deset minut!"

"To je ten první dojem. Okouzlila jsi mě, malá zrzavá Bradavičánko!"

"Ale no tak, Paule!" dal mu přátelskou herdu do zad Alex. "To měla být lichotka nebo urážka?"

"Jo," přidal se k němu s chutí Luk. "Kdybys to takhle zkoušel i na ten tvůj zázrak, dala by ti tak možná ránu, to si zapiš za uši."

"Jasně, ty Casanovo! Zase mě chceš poučovat, jak se balí holky? Díky mnohokrát, ale pár těmi tvými lekcemi jsem prošel a nezabralo to."

"Chybí ti můj osobitý šarm," prohlásil sebevědomě Luk a Paul s Alexem se jenom zapitvořili.

Debata pokračovala dál a Ginny se mezi kluky začínala cítit líp a líp. Připadala jí, že se znali odjakživa, tak to bylo přirozené. Samozřejmě občas to skříplo, obzvlášť když nakousli téma, na které ještě Ginny nebyla připravená. Alex to ale instinktivně vycítil a občas nenápadně postrkovall Luka a Paula bezpečnějším směrem.

"Za nějakých deset minut budeme na místě," oznámil Alex a Paul se v té chvíli zvedl. Až když vytáhl nahoru taky Ginny, pochopila, oč mu jde.

"Dobře, jdeme za ní. Spokojený?"

"Naprosto," přikývl a pohodil hlavou směrem k bufetu. "Je támhle! A chovej se přirozeně!" naváděl Ginny, která se divila, proč by se měla chovat jakkoliv jinak.

"Klid, není to atomová fyzika. To zvládneme!" zasmála se zvonivě Ginny a nejednou si uvědomila, že to není smích, jakým obdařovala svou rodinu, když chtěla, aby si o ni nedělali starosti. Tohle bylo od srdce a přišlo to s neočekávanou lehkostí. Nepřemýšlela nad tím jako doma a bylo to mnohem lepší. Nesmála se už moc dlouho a najednou zjistila, že to není tak těžké, jak by se jí ještě před pár hodinami zdálo. Mohlo za to nové prostředí? Nebo společnost krásnohůlských chlapců? Nevěděla, ale zamlouvalo se jí to.

"Gabrielo!" zvolala Ginny a sestra její švagrové se otočila. Ihned jak ji uviděla, oči se jí rozzářily a přiskočila ji obejmout.

"Už jsem myslela, že ses na mě vykašlala."

"Ale ne," odbyla poznámku s mávnutím ruky Ginny. "Já sliby plním. Seznámila jsem se tady s Paulem a jeho kamarády, takže jsem se trošku zapovídala. Jsou moc fajn, znáte se?"

"Matně," odpověděla Gabriela a obdarovala Paula krátkým rozpačitým úsměvem (přičemž on vypadal, že se na místě roztopí). "Jsem ráda, že ses tak rychle zapojila. Fleur se obávala, že to budeš mít těžké, ale ty jsi to zvládla na jedničku!"

"Na jedničku ne," odporovala jí Ginny. "Každou chvíli na mě vyskočí další z milionu věcí, které jsou tu jinak a překvapí mě. Je to tu vážně dost odlišné než kočáry s testrálama v Bradavicích."

"Na to si zvykneš," ujistila ji Gabriela a pak se nesměle otočila na Paula. Nevěděla, o čem by se s ním měla bavit, ale připadalo jí netaktní povídat si jen s Ginny a jeho nechat odstrčeného mimo konverzaci. "Že je to ve škole bezva?"

"Bezva?" zopakoval Paul na chvíli nechápající význam toho banálního slova. Pak se vzpamatoval a přisvědčil: "Jasně, je to tam super."

Jejich slibnou debatu přerušilo až volání Gabrieliné kamarádky. "Už budu muset jít," prohlásila Gabriela a zářivě se na Ginny usmála. "Hned jak dorazíme na místo, tak tě seznámím s kamarádkami, i když jak vidím, ty si vystačíš sama." A důležitě se podívala na Paula a vzdálenou skupinku chlapců, od kterých se oba jen před několika minutami odtrhli.

Gabriela opět k Ginny přiskočila a políbila ji na tvář. Když se ale odtahovala, pošeptala jí do ucha: "Vážně si pak musíme popovídat. Měla bys něco vědět o těch, se kterými se přátelíš." Pak se jen zachichotala a ladně odkráčela.

V rusovlásce ale zasela seménko zvědavosti, což bylo normálně docela složité, poněvadž k zvědavosti je potřeba zúčastněnost a ta obvykle Ginny chyběla. Sama sebe se teď ale ptala, co to mělo znamenat, protože jak Luk sám řekl, Gabriela si jich příliš mnoho nevšímala.

"Děje se něco? Zase je ti špatně?" strachoval se Paul, když uviděl její zaražený pohled.

"V pořádku," ujistila ho a otočila se na něj s tváří, která jejím slovům dávala na pravdivosti. Ach ano, jestli se něco Ginny Weasleyová za poslední měsíce naučila, tak to, jak si udržet tvář pokrového hráče a bez mrknutí oka lhát a předstírat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maybelline | 23. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Samozřejmě, že je ti odpuštěno! ;D ale musím te upozornit na to, ze pokud to takhle půjde dal, bude mít tahle povídka 200 kapitol! :D vždyť ja mam u ASP taky 9 a to jsem uz v půlce! :) moc se mi to líbí, hezky se to čte... Ginny mi vždycky připadala jako holka, co se víc baví s klukama než s holkama, takže v tomhle směru jsi to napsala dokonale! :) moc se těším na Krasnohůlky! Snad bude pokráčko brzy. ;) M. P.S.: píšu na mobilu :P

2 lajheril | Web | 23. června 2014 v 14:14 | Reagovat

Nebude, protože až dodám ty, co mám napsané, tak to nebudu moc protahovat a pokusím se to nějak nenásilně, ale rychle ukončit. Ty jsi v půlce? Vážně? To mi ani neříkej! Chtěla bych, aby ASP měl aspoň těch 200 kapitol! :D Ginny taková zákonitě musí být, když měla za sourozence jen samé  kluky. A dvě kapitoly dopředu už mám přednastavené- jedna se přidá ještě dnes (tuším v 8) a druhá zítra kolem poledne. Samozřejmě bych to možná urychlila, kdyby někdo další přidal komentář, ale to je natolik nereálné, že si asi budeš muset počkat :D
Taky obvykle psávám komentáře na mobilu. To jsi šikovná, že se vůbec obtěžuješ s diakritikou :D

3 MaybellineEver | 23. června 2014 v 15:08 | Reagovat

Svým způsobem, možná né tak úplně v půlce... :D Snažím se ASP nějak dopsat, ale vždycky když si napíšu malý seznam toho, co by mělo v té kapitole být, abych věděla jakým směrem se ubírat (taky to děláš?) tak se to pak roztáhne až na tři, protože mi to prostě nějak nejde zkrátit :D Hlavně musím pořád pročítávat minulé kapitoly, abych měla jistotu, že jsem objevila všechny "mega-důležité" zápletky, které si moje o 3-4 roky mladší já vymyslelo. :) :D Super, tak to se mám večer na co těšit! :) M.

4 lajheril | 23. června 2014 v 15:55 | Reagovat

Zatim nic nepisu, takze zadne seznamy nedelam. Ale pokud si pamatuju, tak jsem to nedelala ani driv. Spis jsem si sedla a na par stranek napsala celou zapletku povidky. Coz jsem samozrejme u ZR neudelala, ze :-D kdyz ale ZR ctu, napada me jasny smer, jakym by se to melo ubirat :-)u ASP jsem pozadu + chxi zacit cist tu tvou "novou" povidku. Dnes se k tomu jeste dostanu ;-)

5 MaybellineEver | 23. června 2014 v 16:02 | Reagovat

A přesně to jsem měla udělat u ASP! :D Pokud máš daný jasný směr, tak to máš super. Moc se těším na konečné rozuzlení. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.