8. kapitola - Seznámení

22. června 2014 v 15:51 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Přidávám další kapitolu! Dnes se budeme seznamovat :P

A jelikož mi právě přijel přítel, kterému se musím věnovat, tak nemám čas psát sáhodlouhé úvodníky ke kapitole :D

Takže... užijte si ji!


"Jak se jmenuješ?" zeptal se další z Francouzů, který na rozdíl od blonďáka a Pierra vypadal docela obyčejně. Měl kaštanové vlasy i oči a světlou pleť, i když ne v tak alabastrovém odstínu jako jeho blond kamarád. Stejně jako on byl však svalnatý, i když rozhodně mu chyběla tatáž výška.

"Ginny," odpověděla.

"Máš jen jedno jméno?" zvedl jedno obočí, ale jeho gesto se zdálo být přívětivé, spíše hravé.

"O jedno víc než ty," oplatila mu stejnou mincí a všichni chlapci se uchechtli.

"Jsem Paul Breton," upřesnil, aby mu zrzka nemohla už nic vytknout a podal jí ruku. "Těší mě, krásná Ginny bez příjmení."

Potom se k ní natáhl blonďák. "Lucas Camus, oči i uši Krásnohůlek," prohlásil sebevědomě a místo potřesení rukou ji na ni políbil. Jeho chování se zcela změnilo. Když uviděl, že jim neobsadil místo žádný troufalec, ale pěkná novicka, tak se jako lusknutím prstu přeměnil v mílius. "Kdybych věděl, že budeme poctěni takovou zvláštní návštěvou, tak… ale počkat!" zvedl hůlku a vyčaroval z ní rudou růži.

"Díky," zablekotala Ginny a nechala si do obličeje spadnout vlasy, protože zrudla až za ušima, i když věděla, že spíš než jako sympatické gesto se chtěl blýsknout před kamarády.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, protože další z přítomných do Lucase žertovně šťouchnul a vynadal mu, že balit takto očividně vyděšená děvčata se nehodí. Byl to vyhublý chlapec se zvláštní barvou vlasů- něco mezi hnědou a zrzavou a brčálovými oči, jménem Alexandre a příjmením, jež si Ginny nezapamatovala, ani kdyby si ho několikrát zopakovala.

Zbýval už jen poslední kluk, který se už od začátku netvářil nijak nadšeně, že se k nim Ginny přidala, takže se pak beze slova zvedl a odešel.

"To byl Antony Rolland, i když my mu říkáme prostě jen Tony. Je trochu zvláštní, komunikujeme s ním prakticky jen proto, že je to poslední kluk krom těch, co už znáš, který chodí do našeho ročníku. Moc bych ti nedoporučoval přijít s ním do křížku. Patří mezi těch pár šťastlivců, kteří ať zamávají hůlkou jakkoliv a vyřknou cokoliv, bude z toho skoro zákonitě nové zaklínadlo. Bohužel s přibývajícím věkem je to pořád méně vtipné. Dřív to byla alespoň kouzla na mizení vlasů, ale teď jde spíš o nějakou černou magii," poučil ji Paul a Ginny k Tonymu pocítila salvu antipatií.

"Černé magie jsem měla už dost."

"Copak?" zajímal se Lucas.

"Nic," odsekla až příliš rychle. Pak si uvědomila podivný pocit v žaludku a zeptala se: "cítíte to taky?"

Kluci přikývli a poučili ji, že se právě odlepili od země a už letí. Alex ji ale ujistil, že to tak má skoro každý, kdo letí poprvé, a proto by nikdy nevlezli do kočáru s prvákama.

"Jo, je to tam víc poblité, než záchod na mé narozeninové oslavě," přisvědčil Lucas. "Můžeme se tě vyptávat, nebo je to s tím zvracením vážně žhavé?"

"Klidně se ptejte," ujistila je Ginny sama šokovaná svou reakcí. "Potřebuju rozptýlit."

"Tak tedy otázka číslo jedna- odkud pocházíš a proč jsi tady?"

"Anglie, osobní důvody," odpověděla stručně, protože víc slov a mohlo by dojít k nehodě.

"Anglie?" zamrkal Alex, který měl zřejmě pohotovější úsudek než druzí dva chlapci. "Vždyť tam máte Bradavice, proč nenastupuješ tam? Mimochodem, jsi šikovná, vůbec v tvém hlase neslyším přízvuk, i když je fakt, že jsi toho zatím moc nenamluvila."

"To máme, chodila jsem tam, ale vyskytly se jisté… komplikace, kvůli kterým jsem školu musela opustit. A přízvuk ani neuslyšíš, protože jsem vypila nějaký zázračný lektvar a najednou umím francouzsky. Divné, co?"

"Pekelně," přikývl Alex.

"Tys propadla?"

"No dovol, Lucasi!" obrátila oči v sloup. Těžko říct zda to blonďák myslel vážně.

"Říkej mi Luku, prosím. Stejně jako Alexandre je jen Alex a Antony Tony."

"Dobře, tak tedy Luku, opravdu ti připadám tak pitomá? U NKÚ jsem dopadla poměrně nadprůměrně, navíc i tady v Krásnohůlkách budu navzdory tomu, že bych měla být dle věku sedmačka, studovat v osmém ročníku." Samotnou ji překvapilo, kde se v ní najednou ta chlubivost a upovídanost vzala, ale bylo to docela osvěžující a příjemné klábosit s někým, kdo se na ni nedívá jako na tu chudinku, které zemřela láska a nehledá na ní stopy hluboké deprese.

"Měli bychom tě teď obdivovat?" prohodil řečnicky Paul a Ginny opět zaklela, jak je nepraktické nepoznat tón hlasu, jelikož ji docela zajímalo, jestli to znělo sarkasticky nebo jen otráveně z jejího pýření.

"Ne, teď ještě nemusíte. Uvidíme po kouzlení!" mrkla a pak odvedla řeč na ně. Samozřejmě nechtěla, aby moc vyzvídali detaily z jejího života, protože ona se o nich bavit nechtěla - vlastně to bylo až úplně poslední téma, které by označila za přijatelné.

"Jaké jsou Krásnohůlky?"

"Velkolepé," stačilo jedno Paulovo slovo a všechno jí bylo jasné.

"Jako zbytek Francie."

"Ne, velkolepější. Mnohem," odporoval. "A vůbec… co se ti na Francii takové zdá?"

"Nevím, všechno," pokrčila rameny. "U nás v Anglii je to jiné. Už jen to, kde nakupujete věci do školy - nač obrovské nákupní středisko, když stačí začarovat obyčejnou ulici, jak to máme my s Příčnou? Nebo tyhle uniformy- v Bradavicích jsou černé hábity s doplňky v barvě koleje. Žádný satén nebo blankytná modř."

"Na Příčné jsem byl," prohlásil vědoucně Luk. "Jezdili jsme tam s našima každý rok, ale to už je dávno. Bylo to ještě před tím, než u vás začaly ty nepokoje. Pak se tam každý bál chodit, ale když už je Vy-víte-kdo pryč, zase tam asi vyrazíme. Máte tam skvělý obchod, myslím, že se jmenuje Taškář nebo jak. Takové u nás nejsou. Všechny věci k šprýmům si vyrábíme, ale většinou jsou dost slabé proti těm z krámu."

"Taškář?" vykulila oči Ginny a záměrně se nezastavovala u Voldemorta. Mnohem raději uvítala toto odlehčené téma. "U toho že jsou skvělé věci? Neblázněte! V Anglii už frčí něco jiného - obchod jménem Kratochvilné kouzelnické kejkle. Vedou ho moji bratři - největší šprýmaři všech dob! Všechno sami objevili a teď to prodávají. Pokud budete chtít, někdy jim napíšu a něco seženu."

"Páni, začínáš se mi líbit!" hvízdl Paul obdivně.

"To až teď?" urazila se jen na oko Ginny. "Myslela jsem, že dojem dokážu udělat rychle a i bez pomoci šikovných bratrů, ale zřejmě."

"Tím jsem nechtěl…"

"Neboj, chápu to," zasmála se Ginny, když uviděla jeho vyděšený pohled.

A takto konverzace pokračovala dál, dokud kolem nich neprošla Gabriela i se svými kamarádkami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaybellineEver | 22. června 2014 v 18:56 | Reagovat

Kráťoučký!!! :( Já se k těm Krásnohůlkám snad nedočtu! :D
Každopádně palec nahoru a čekám na další díl. ;) Kdyžtak dej vědět, kdy bude :) M.

2 lajheril | 22. června 2014 v 19:18 | Reagovat

Já vím, taky jsem si všimla, že mám nějak krátký kapitoly :-D co nejdřív, možná i dnes :-)

3 MaybellineEver | 22. června 2014 v 20:19 | Reagovat

Jako fakt? 0.0 tak honem, honem! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.