5. kapitola - Rovnou troje

16. června 2014 v 0:53 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Je vtipné, že stejně jak by četl kapitoly někdo, kdo by sem chodil (poměrně nereálná situace), tak stejně tak je čtu i já. Přečtu kapitolu, opravím na první pohled zjevné chyby a přidám ji sem.

Ne že bych teď chyby nedělala, to ano, protože nikdy člověk neví všechno...obzvláště ne v češtině. Nyní bych se ale pokusila větu upravit tak, abych si pravopisem byla jistější. Ale dřív? Co bych se s tím matlala, že. Nejlepší je to tam naházet na hulváta :D

A že já jsem dřív hulvát byla! Ani si nechci znova číst VM, protože to bych snad musela vymazat (což bych přece jen nerada). Stydět se před zbloudilými dušemi, co by se náhodou dostali k VM... to mi nevadí, protože mě neznáte. Zlatá anonymita! Ale stydět se sama před sebou?

A teď k povídce - mám napsaných 14 kapitol. Ty tu přibudou na 100 % a to doufám, že co nejdřív! Pak uvidíme, ale myslím, že se pokusím to nějak dokončit. I když to jsem slibovala tady na blogu tolikrát!

Jo a jsem zděšená tím, jaké jsem postavám vybrala oblečení. To jako vážně? :D Tohle se mi dřív opravdu zdálo vhodné? Už plně chápu Fleuřino rozhořčení.

Příští kapitola bude doufám lepší, tahle mě příliš nebrala. Ale i tak, pokud by někdo náááhodou začal povídku číst/dočítat/aspoň slistovat dolů, ráda bych to věděla, takže komentář by potěšil. I když si žádné naděje nedělám :D



Všichni muži z delegace zůstali v kavárně, zatímco Delacourova děvčata vedla Molly s Ginny do jednoho z těch předražených obchodů se společenským oblečením. Bylo vidět, jak neuvěřitelně se v tom vyžívají. Nakupování byla prostě jejich vášeň, které se rády a velmi často oddávaly.

"Bude to mos ale oprravvdu mos těšké!" vzdychla Fleur na oko a zářila čím dál víc (jakoby jí snad dělalo radost, že dostala takový složitý úkol). "Máš velmi svláštní barvu vlassů, ke které passuje jen málo co." A růžová to pravděpodobně není, pomyslela si Ginny, když si svlékala volánové šaty s mašlí.

Ginnyin problém se ale ani vzdáleně nevztahoval na Gabrielu, které na rozdíl od ní sedlo úplně všechno. Po dohodě se sestrou ale uvážila, že letošní rok budou ladit do barev noci, protože ty se jí k vlasům hodí nejlépe.

Vybrala si jedny kouzelné krátké balonové šatičky stříbrné barvy, ke kterým přesně seděly černé rukavice až k loktům (černý klobouk, který ji přidával dvacet centimetrů na výšce, pak na radu všech okolo odložila).

Další ultra krátké šatičky měly nádherný odstín modré. Připomínaly moře barvou i střihem, kdy výstřih zdobila krásná voda.

Změna přišla až tehdy, když vybíraly róbu na vánoční ples, který požadoval zase o něco slavnostnější upravení a ne šaty (alespoň tak je Ginny viděla), které se hodí do nočního klubu. To našly v dlouhých, opět stříbrných skládaných šatech se stažením pod prsy. Dokonce i Ginny žasla, jak perfektně vypadají.

A i přes obrovskou útratu si Delacourovy dokázaly pochvalovat fakt, že ke všem šatům budou stačit jen jedny jediné boty, jak jinak než ve stříbrné. Ty samé, ale o pár čísel větší si pořídila i Ginny. Gabriela byla velmi štíhlá a vysoká, takže mohla mít jen přiměřenou výšku podpatku. To považovala Ginny za štěstí, protože to jediné ji ušetřilo od gigantických jehel, které by jinak oběma dívkám vnutila Fleur. Takto se alespoň mohla odvolávat na boty Gabriely.

Zrzka si svlékala a oblékala nové oblečení rychleji, než si myslela, že bude možné, když viděla ty korzetové šněrovačky a složité zapínání. Gabrieliny šikovné ruce všechny tyto problémy ale hravě překonali, dokonce se s Ginny pokusila navázat jistou konverzaci, která ovšem skončila jen rozpačitým mlčením, jelikož její znalost angličtiny víc nedovolovala.

Dík milým úsměvům si Ginny ale umínila, že hned jak dostane ten zázračný lektvar, tak si se svojí novou kamarádkou popovídá. Vlastně ho ještě neměla jen kvůli tomu, že měl jeden obrovský nedostatek - prvních pár týdnů, než si na něj zvykle nebude rozeznávat, jakým jazykem má zrovna mluvit, takže pravděpodobně bude neustále blábolit jen francouzštinou. Z toho důvodu musela počkat, až než se rozloučí s rodiči, poněvadž ti by nebyli nadšení, kdyby drmolila řečí, které nerozumí.

"Ach jo, nemůžeme vzít tyhle? Vždyť jsou dobré, lepší už určitě neseženeme!" zaškemrala Ginny, když měla na sobě dlouhé khaky zelené šaty. Štvalo ji, že na posledních dlouhých se nemohly dohodnout, když zbývající dvoje krátké už měla vybrané. Takové zbytečné zdržování jen kvůli šatům!

Jedny byly podobné těm Gabrieliným, ale bez okázalých rukavic (místo nich jí Fleur vnutila korunku do vlasů, o které Ginny předem věděla, že si ji nikdy v životě na sebe nedá) a druhé černé s třásněmi a zvýrazněným dekoltem. Jejich vyzývavost děsila nejen ji samotnou, ale i konzervativní Molly. Delacourovy holky je ovšem přesvědčily, že jsou dokonalé a vypadá v nich opravdu báječně.

"Fajn," procedila mezi zuby Fleur. Asi by tak rychle nesvolila, kdyby se na ni i paní Weasleyová nepodívala se zničeným prosebným pohledem. "Tak vesmeme tychle. Nakoness nejsou až tak špatné."

Z obchodu všechny vycházely s rozličnými pocity. Madame Delayourová byla nepokrytě pyšná na vkus svých dcer, Fleur nespokojená, že poslední Ginnyiny šaty nevypadaly naprosto dokonale, Gabriela jen zářila štěstím a obě rudovlásky úpěly nad útratou, z čehož Ginny ještě nechápala, jak mohla něco takového matka koupit. Jistě, ty šaty byly nádherné, ale už si nebyla tak jistá jesti něco zmůžou s její zničenou schránkou. S jedovatým pousmáním se v mysli nazvala popelkou. Překrásné oblečení, ale ona sama v nich byla strhaná a unavená, téměř jako by celou noc přebírala čočku s hráškem stejně jako její nejoblíbenější mudlovská pohádková postava.

"Tak co?" zeptal se Artur, když se vrátily za nimi. "Nakoupily jste?"

"Jistě," referovala paní Weasleyová a děkovala Merlinovi za to, že manžela nezajímají podrobnosti. Cenu oblečení by mu neprozradila ani pod vlivem kletby Imperius. "Teď už nám stačí nakoupit nějaké brka a pergameny a včetně věcí po Fleur už to bude kompletní ," zrekapitulovala paní Weasleová, ale manžel s ní nesouhlasil.

"Byly jste pryč moc dlouho, tak jsme i my chlapi přispěli svým dílem práce," prohlásil a vítězoslavně ve vzduchu mával dvěma balíčky, které následně rozdal své dceři a Gabriele. "Pokud se tedy nemýlím, můžeme už tenhle nákupní blázinec ukončit," zadoufal a k jeho úlevě všichni svorně souhlasili.

"Domů sse dosstaneme lehse," ujistil je monsieur Delacour. "Náš dům je pršipojen na letaxovou síť, takše tam budeme soby dup."

A opravdu. Vybavením obchodního domu totiž bylo i půl tuctu honosných krbů, pomocí nichž se s vykřiknutím obyčejné adresy dostali až do obývacího pokoje sídla Delacourových.

"Vítejte!" rozevřel náruč pan Delacour tak, že to vypadalo, jako když je chce všechny obejmout. Ginny neunikl fakt, že je to stejné gesto, které dělal na začátku každého školního roku i Albus Brumbál. Ten měl ovšem větší eleganci, než s jakou by mu mohl konkurovat tělnatý pan Delacour, po kterém jeho dcery ,co se vizáže týkalo, nezdědily zhola nic. I tak to ale vypadalo docela mile.

"Ještě jednou mnohokrát díky," pípla paní Weasleyová a ohromeně zírala kolem. Snad by se nenašel dům, který by se od jejich Doupěte odlišoval ještě více. Všechno zde bylo moderní a velice nadčasové. Místnost, ve které stáli, byla laděná do celé škály odstínů béžové a díky francouzským oknům do ní zářily poslední paprsky slunce.

"To byla mališkost! Pojďte, ukášeme vám, kde budete po dobu ssvé přítomnosti ubytováni. Nemáme tolik míssta jako v Doupěti, ale ssnad se vleseme."

Proto Molly a Artur i přes spoustu "ne, to opravdu nejde" a "vyspíme se i na zemi" skončili v ložnici Delacourových s tím, že oni si vezmou pokoj Fleur. Kvůli tomu ona a Bill sebrali pár peřin a přestěhovali se na čas do obývacího pokoje, kde si roztáhli pohovku. Ginny se uložila tedy na poslední volné místo a to do Gabrielina pokoje na sedačku, ze které jak tipovala, se obvykle majitelka dívala na televizi.

Přestože televizor patřil mezi mudlovské hračičky, Delacourovi měli v každém pokoji jeden. Pan a paní Weasleyovi z něj byli unešení. Artur jen tak tak odolával pokušení celý ho rozebrat, aby přišel na systém, díky kterému se obrázky dostaly na obrazovku. Molly si mezitím s paní Delacourovou povídala o jednom pořadu o vaření.

Přestože Ginny se jednoduchý pokoj Gabriely líbil, po první noci zjistila, že pohovka nebyla ani z poloviny tak pohodlná, jak se na první pohled tvářila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaybellineEver | 20. června 2014 v 12:02 | Reagovat

Tááák... někde jsem četla něco o prvním magickém komentáři, takže jdu na to. :P
Líbí se mi to! Možná je to proto, že mám ráda Weasleyovi (obzvlášť taťku Artura :)) nebo mi tvůj styl psaní vyhovuje, každopádně jedu dál. ;) Co se týče výběru oblečení - podle mě je to ještě zlaté! :D Nedávno jsem četla jednu svou povídku, kterou jsem napsala v jedenácti a co nevidím? Všechny postavy byly oblečeny v růžové a šííííleně jim to slušelo... -_- Jako fakt? Bože... :D Dost se těším na Krásnohůlky, takže pádím :)

2 lajheril | Web | 20. června 2014 v 12:14 | Reagovat

Myslím, že to bude stylem psaní, protože já to tak většinou mám :)Taky jsem v pubertě prošla různými styly oblékání, když se podívám na staré školní fotky, tak se nestačím divit. Nechápu, proč mi mamka něco neřekla! :D
Ke Krásnohůlkám se ještě nedočteš :( Ale poznáš nové postavy! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.