13. kapitola - Pokud prohraješ, přeji si...

26. června 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
U téhle kapitoly jsem dokonce i já zalitovala, že není delší - opravdu se mi totiž líbila. Musím své mladší já pochválit :D. Když si ale uvědomím, že příští kapitola je opravdu poslední, kterou jsem před lety napsala, tak mám trochu strach. Za celou dobu jsem totiž nepřišla na to, jak jsem původně chtěla, aby se povídka vyvíjela. Samozřejmě už mám jistý "plán B", ale i tak se vás (ehm...chtěla jsem říct Maybelline, protože ty jsi vlastně jediná, která komentuje) chci zeptat, jak byste si pokračování představovali vy/ty.

Samozřejmě mě hlavně zajímá párování. Ginny plus kdo? Popřípadě Ginny plus nikdo? :D Můžeš být v klidu, mám už jasnou představu a pochybuju, že bych na tebe dala, ale i tak by mě to zajímalo. V této fázi jsi totiž na tom stejně jako já. Máme toho stejně přečtenýho, můžou se nám v hlavě rýsovat i stejné myšlenky (pokud ano, tak ti to stejně neprozradím a budu dělat mrtvého brouka).

Ach jo...to se mi ten úvodník protáhl! Beztak si ho nikdo ani nepřečte, takže o mé výzvě nebude mít ani tucha :D




Když dorazily na snídani, prohlíželo si je ještě několik zvědavých očí, ale nebylo to ani zdaleka tak hrozné jako předchozí večer. Chloé zřejmě nebyla stejného názoru.

"Všichni na nás koukají," postěžovala si a její hopsavá chůze jako by ztěžkla. Bylo to poněkud neočekávané, jelikož Ginny si spíše myslela, že nová kamarádka by spíše vynikla ve světle reflektorů, než aby se jim stranila.

"Bude ti uklidněním, že tím divným zvířátkem nejsi ty? Civí, protože neví, co ode mě očekávat. Jsou jako supy, kteří parazitují jen proto, aby se dozvěděli šťavnatou novinku, kterou by mohli poslat dál."

Černovláska neodpověděla a místo toho usedla ke stolku, který nebyl až tak daleko od toho, u kterého Ginny trávila včerejší večer. Zřejmě byl střed síně nejoblíbenější.

Netrvalo to ani minutu, než se ozval hlasitý pískot. Když se Ginny podívala pořádněji, zjistila, že původcem toho uši trhajícího zvuku jsou dvě její spolubydlící a několik dalších kačen, které vzrušeně poskakovaly na židlích.

"Co se to děje?" podivila se zrzka, která najednou zapochybovala o inteligenci žaček v Krásnohůlkách.

"Takhle je to každý den," poučila ji unaveně Chloé. Zřejmě neměla na vybranou, než se s tou smutnou skutečností smířit. "Dělají ten povyk proto, že sem jdou oni," ukázala prstem na skupinku dobře známých chlapců.

"A co je s nimi?"

"Co je s nimi?" zopakovala nevěřícně kamarádka. "Ale no tak, vždyť to z nich už vyzařuje! Jsou to nejoblíbenější kluci ze školy. Partička, která tu hraje prim. Vlastně až na Lucase je mám docela ráda. Paul je sice trochu mimo, protože každý ví, že odjakživa touží po Gariele Delacourové a on se nemůže k ničemu dokopat, ale jinak je v zásadě docela hodný kluk. Alex je moc fajn- nejchytřejší člověk, kterého znám!"

"Včera jsem se s nimi tak trochu seznámila a ve všem, krom názoru na Luka, s tebou souhlasím. Co ti udělal?"

"Mně nic," uznala Chloé, ovšem hned začala své tvrzení argumentovat jinak. "Je ale nenapravitelný proutník, věř mi."

"Vážně?" divila se Ginny.

"Jasně, vždyť se na něho podívej. I když mi to trhá žíly, tak musím uznat, že je neuvěřitelně pohledný, ale ne zase tolik, aby se mu holky samy nabízely a podrážely přitom své kamarádky. Je to jako davové šílenství. Neříkej, že sis toho nevšimla. Když sis k nim přisedla v kočáru, tak tě většina holek smažila pohledem. Devadesát procent by za to klidně daly hůlku do ohně, kdyby je tahle skupinka přizvala k sobě!"

"Vážně nevšimla," trvala na svém Ginny a mluvila pravdu. Jistě, i ona zaznamenala, že Luk je hezký, ale rozhodně se jí nezdál být až tak výjimečný a nepřekonatelný, jak by měl podle jiných být. "A oni mi zasedli. Bylo to slušnostní gesto na uvítanou, nic jiného!"

"Aha…" zamručela drobná tmavovláska a pak nadmíru pobaveně dodala. "Tak proto sem právě všichni míří."

Nelhala. Ginny to poznala nejen podle zvuku kroků, které nezadržitelně sílily, ale také podle náhlého rozbušení snad všech holčičích srdcí v místnosti.

Když ji Luk pozdravil stylem "čau krásko", nenapadlo ji nic originálního, takže zamumlala obyčejný pozdrav a na všechny se hezky usmála.

"Ginny, včera jsi už nepřišla, navíc jsme mysleli, že si zase sedneš za námi," přiznal ublíženě blonďák a vykouzlil na pohledném obličeji profesionální štěněčí kukuč. Aha, takže takhle všechny oblboval.

"Promiň," omluvila se zrzka a opravdu zpytovala svědomí, že ani nedala vědět. "Nějak jsme se s Chloé zapovídaly a ztratily pojem o čase. A pokud vím, když jsem sem dorazila, vy jste tu nebyli, takže jsem jen těžko mohla posnídat s vámi."

"Ale teď tu jsme," nenechal se odbýt Luk a obrátil se na přátele: "Že bychom chtěli, aby se k nám naše nová přítelkyně přidala?"

"Jistě," ukázal vztyčený palec Paul. "Bylo by nám ctí."

"Jo, ale pokud chceš být raději tady…" zachraňoval ji gentlemansky Alex, poněvadž viděl, že Ginny by Chloé jen nerada opouštěla, když už s ní jednou byla. Ostatním klukům to nějak nedocházelo, ale Alex byl tímto taktem přímo pověstný.

"Ráda bych," souhlasila, načeš kluky obdarovala pohledem plným omluv. "Ale můžeme se domluvit na jindy."

"Dobře," chytil hned Luk příležitost za pačesy. "Tak co třeba večeře? Hodí se ti to?"

Ginny, která nepředpokládala, že hned přijdou s návrhem, se obrátila na Chloé, jako kdyby ji žádala o povolení.

"Na mě nekoukej, přežívala jsem to tady bez tebe sedm let, myslím, že ještě jeden večer to zvládnu."

"Dobře, tak tedy v kolik hodin?"

"Zaklepeme ti na dveře ložnice, bude to tak nejpraktičtější" mrkl Luk a společně s kumpány odkráčel ke svému stolku, kde si všichni nahrnuli na talíře až téměř nemožné porce míchaných vajíček, toastů a slaniny.

"Co to bylo?" vydechla udiveně Chloé tak, aby to chlapci neslyšeli.

"Co by?" divila se Ginny, poněvadž jí na tom nepřišlo nic divného. Prostě ji kamarádi poprosili, zda by s nimi nepovečeřela. To se jí v Bradavicích stávalo často. Tečka, konec.

"Vždyť on tě balil!" nepřestávala černovláska nakrknutě, když viděla, že ji Ginny nebere vážně.

"To jako Luk?" kamarádčino přikývnutí ji utvrdilo v tom, že své úvahy vede správným směrem. "Prosím tě, na co ty nemyslíš? Vždyť to bylo naprosto normální, tak neblázni a nedělej z komára velblouda!"

"Neznáš ho," poučila ji šalamounsky Chloé a než pokračovala, důležitě si přihnula ze své dýňové šťávy. "Tohle je jeho taktika. Vždycky když nějakou chce, tak se afektovaně usmívá a snaží se mít na obličeji ten pohled, který říká "jsem-pán-všeho-tvorstva". Však to je jedno, stejně na to přijdeš sama."

"Nemyslím."

"Sázka?" navrhla hned Chloé.

"Klidně," souhlasila sebejistě. "Tak co se stane, když vyhraju, což určitě?"

"Můžeš mít na mě jakékoliv přání, které později vymyslíš. Naopak pokud prohraješ a Lucas Camus ti řekne o rande nebo dá jakkoliv jinak najevo, že se mu líbíš, vymyslím si na tebe něco já."

"Dobře." A dívky si podaly ruce na důkaz, že dohoda opravdu platí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maybelline | 26. června 2014 v 20:41 | Reagovat

Musím říct, že jedna kapitola denně je žalostně málo! :D Alespoň pro mě... :( Mám dojem, že je to čím dál víc čtivé a vždycky se nemůžu dočkat další!! :D A ještě něco - začínám v tom vidět Poberty! A to vážně neuvěřitelně! (I když já je vidím asi ve všem...) A hned mi dává smysl, proč se mi tak líbí prefekt Alex (Remus) ;) Pak tu máme samozřejmě největšího fešáka školy Lucase (Siriuse) a Paula (Jamese) zblázněného do Gabrielly (Lily) :D Jsem strašně zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet!! :) Co se týče mého názoru - nevím proč, ale Ginny a Lucas mi nějak dohromady nejdou... :/ Myslím, že by měla být s Alexem, ten by mohl být takový hodný, jako Harry... Ale spíš mám dojem, že by prozatím neměla být asi s nikým. :) Co se týče tvých čtenářů - znovu tě vyzývám (tentokrát už skutečně naposledy :D) abys zvážila ourstories. :) Bojím se totiž, že pokud povídku KONEČNĚ nezačne komentovat nikdo jiný než já, brzy tě to přestane bavit a to bych vážně nechtěla. :( Tvá věrná Maybelline

2 lajheril | Web | 26. června 2014 v 22:25 | Reagovat

Mám úplně zarvanou hlavu rýmou, takže jsem hrozně neaktivní (ještěže jsem kapitoly nastavila dopředu). Pokud se brzo neuzdravím, bude pauza :/ a ano... charaktery jsou tak stavěné úmyslně, protože pro HP fanoušky jsou to srdcové charaktery :). Přestat psát nechci, čtenáře chci...ale zároveň ourstories ještě stále nepřipadá v úvahu. Jsem za tebe moc ráda, May... vážně <3

3 Maybelline | 29. června 2014 v 15:36 | Reagovat

Láj, no to je snad legrace, ne?! :D kde mam další kapitolku??? :D

4 Kristen | Web | 1. července 2014 v 20:38 | Reagovat

Na tvoj blog som narazila na blogu Jenny :) Poviedka ma zaujala už len podľa názvua prečítala som ju behom hodinky :) Nápad ti veľmi chválim a Ginny ako postavu mám rada, navyše sa môžeš dobre vybúrliť pretože si opísala Beuxbatons alebo po česky Krasnohúlky podľa seba :) Veľmi pekne príbeh napreduje a som zvedavá čo bude ďalej. Ak máš záujem môžeš pozrieť aj môj blog ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.