12. kapitola - Kamarádka

25. června 2014 v 15:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Pravda. Pokud to s délkou kapitol takto půjde dál, možná to bude kapánek delší povídka, než jsem plánovala. Rok se s rokem sešel a já jsem zmoudřela - u příští povídky (pokud nějakou novou ještě napíšu) budu psát kapitoly v nějaké normálnější délce! :D Říkejme tomu tedy mladická nerozvážnost.



"Jak zjistíme?" zděsila se rusovláska. "Ty to nevíš?"

"No," začal docela nepřívětivě Alex. "V osmáku je více děvčat než kluků. My máme tedy jednu ložnici, protože je nás jenom pět. Zato holek je i s tebou jedenáct. Minulý rok byly dva pokoje po pěti, ale v Krásnohůlkách není povoleno více lidí, protože to pak prý dělá neplechu. Pravděpodobně bude jeden nový pokoj."

"Ó můj bože," zaklela Ginny.

"Neboj!" uklidňoval ji hned Alex, který si její vzdych vyložil ale úplně špatně. "Je pravda, že v ročníku je několik příšerných slepic, ale kdybys s nimi skončila, slibuju, že ti zařídím přesun."

"To je od tebe moc milé, ale tohle mě netrápí. Pokud spolu obývaly ty holky jednu místnost sedm let a já je teď rozpojím, budou šíleně nakrknuté a..." nestačila dokončit větu, poněvadž jí do toho někdo skočil.

"Tak s tím si nemusíš dělat starosti," ozvalo se za jejími zády a o vteřinu později uviděla tvář velmi drobné dívky s roztomilými ďolíčky ve tvářích a krátkými rozčepýřenými vlasy, které byly přirozeně černé, ale dívka si jejich střapaté konečky nabarvila na blonďato. Ginny se nemohla rozhodnout, jestli se jí tento zásah líbí, ale celkově vypadala osůbka mile a energicky. "Jsi na pokoji se mnou. Jmenuji se Chloé."

"Těší mě," potřásla jí rukou a také se představila. "Ginny."

"Já vím," přikývla Chloé. "Poslouchala jsem ceremonii. Doufala jsem, že budeš bydlet se mnou a konečně mě osvobodíš od těch pipin, se kterými jsem byla dříve."

"Takže se povedlo?" usmála se.

"Ano. Sice s námi bydlí ještě Lea a Manon, ale ty moc nepřekáží, protože už snad odjakživa jsou nejlepší kamarádky a s nikým jiným se prakticky nebaví."

"No, myslím, že vás tu nechám," prohlásil Alex, který byl za Ginny rád, že dopadla tak dobře. Pokud by jí měl doporučit kamarádku, pravděpodobně by sám vybral Chloé. Byla zodpovědná (ne nadarmo se také stala prefektkou), vtipná a vyložený optimista a dobrák.

Ten den už se Ginny s kluky neviděla. Hned jak potkala svou novou kamarádku, zalezly spolu do ložnice a dlouze si povídaly. Překvapivě ani Ginny nebylo nepříjemné, když se Chloé vyptávala. Vlastně na ni jenom sršely otázky a na její vlastní se nedostalo. Ginny to ale spíš brala jako plus, že si mají pořád co říct. Skončily až potom, co je hádka Lei a Manon o tom, který lak na nehty je lepší, tak unavil, že obě padly do postele.

Zrzka věděla, že to zákonitě musí přijít a za ten hezký den plný neočekávané radosti a uvolnění bude potrestána. V noci se probudila s křikem, který co nevidět udusila v polštáři a usedavým pláčem, který způsobil jeden z nejhrozivějších snů.

Bylo pravidlem, že ji spaním doprovázely noční můry, ale ty slabší už dokázala snést - prázdné putování lesem a nekonečné padání do bezedné propasti už přešla bez problémů. Ty nejhorší, ty které ji ničily, byly sledování toho. Harryho smrt se jí promítala před očima ve zpomalených záběrech. A neustálé opakování jeho posledních slov "Miluji tě, Ginny", když už viděl, že je konec.

Tohle všechno doprovázela příšerná bezmoc. Kdyby ji nedržela Bellatrix, třeba by se jí podařilo ho strhnout stranou nebo udělat cokoliv jiného. Třeba by se o to alespoň pokusila…

"Ginny, vstávej!" stačila říct ráno Chloé a ještě než k ní došla, aby s ní potřásla, tak se dívka zvedla z postele.

"Nespím."

"Páni, cos dělala?" vykulila oči černovláska. "Probděla celou noc? Myslela jsem, že tu máme docela pohodlné postele."

"To vypadám tak hrozně, že to jde poznat?" zeptala se Ginny bez špetky zájmu. "A postele jsou fajn. Jen nemám ráda přesuny do neznámých prostor. Pak nemůžu spát," zalhala obratně.

"Počkej chvilku. Najdu něco, čím to spravíme," prohlásila sebevědomě Chloé a po chvíli hledání našla Leinu šminkovou krabičku (spíše to byla obrovská krabice, do které by se bez problému vešla dvě štěňátka). "Běž se zatím umýt a obléct, protože až ti to zamaluju, byla by škoda to setřít."

A tak Ginny pokrčila rameny a šla. O několik minut později už jí jemnými tahy štětců napitými všemožnými zázračnými přípravky kamarádka upravovala následky zlých snů.

"Tohle nejsou tvoje šminky, že?"

"Ne," přisvědčila. "Patří Lee, ale to je stejně jedno, protože jsem jí je sehnala já."

"Jak to?" divila se Ginny. "Nevypadáš na holku, která se vyzná v kosmetice, i když musím uznat, že se působíš profesionálně. Neuvažovalas nikdy o povolání masérky?"

"Opravdu ne," zasmála se Chloé a tím odpověděla na Ginnyin poslední dotaz. "A já a malovátka jsme docela kamarádi. Moje mamka není čarodějka a v mudlovském světě se živí jako kosmetička. Už od jedenácti mi dělala pleťové masky, zábaly a plácala na mě jemný make-up. Jsem ráda, že tady teď není, protože kdyby mě viděla, jak chodím tady, tak by ji asi kleplo. Já se totiž nemaluju - myslím, že je to jen žrout času a přirozenost (krom výjimečných případů) je stejně lepší. I tak od ní do každého nového školního roku dostávám tisíc přípravků, které stejně nepoužiju. Dávám to Lei."

"Aha. Naše rodina je celá složena z kouzelníků, ale taťka má mudly a jejich vynálezy hrozně rád. Sbírá baterie, zástrčky, matičky a různé takové věci. Pamatuju si, jak se jednoho člověka zeptal, na co přesně se používá gumová kachnička."

Chloé se srdečně rozřechtala. "Musíte mít doma vážně veselo."

Ginny si vzpomněla na poslední měsíce, kdy chodila jako tělo bez duše po domě a ostatní ji litovali a trápili se. Pak na ty před tím, kdy umřela spousta lidí rukou Voldemorta a jeho nohsledů a i na počátek toho všeho- strachu vyjít vůbec ven z domu, aby někdo nežaloval až samotnému Pánovi Zla, že udělali nějaký nesmyslný přestupek.

"Dřív," odpověděla popravdě a doufala, že to dívka nebude chtít rozebírat.

Měla štěstí, poněvadž ta právě dokončila svou práci s kruhy pod očima a popelavou kůží.


"Řasenku?"

"Ne, prosím. Nenosím ji."

"Lesk?"

"Stejně jdu na snídani. Snědla bych ho. Už mě nech takto. Vypadám skvěle, díky."

"Není zač," mrkla Chloé a vrátila krabičku na místo. Pak společně odešly něco zakousnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maybelline | 25. června 2014 v 16:27 | Reagovat

Já doufám, že napíšeš něco nového! :) Snad s normálně dlouhými kapitolami. :P I když je to možná tím drobným písmem, že mi to přijde tak krátké... No nic - Alex pořád jede a Ginny mi začíná být fakt líto... :( Snad se z toho díky Krásnohůlkám dostane. :) Rychle další!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.