10. kapitola - První dojem

23. června 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně je to tady - Krásnohůlky! Říkám si, že jsem až moc aktivní, když tak často přidávám kapitoly. Na druhou stranu - při té jejich délce se ani není čemu divit, to je hnedka :D

Dnes si dáme ještě trochu matematiky. Za celý rok 2011 (což byl poslední rok, kdy jsem přidala nějaké články), je tu 8 příspěvků. A tohle je už osmý jen za letošní červen! Není to skvělé? Jsem jako fénix, který se opět zrodil z popela :D




Z kočáru vystupovali Alex, Luk, Paul a Ginny společně. Jak se zdálo, Pierre byl ještě pořád se svojí přítelkyní, což samozřejmě ostatní nenechalo chladné, takže si z něj utahovali a hanili ho přezdívkou Podpantoflák. Tony se k Ginnyině úlevě taky coural někde pryč.

"Páni!" vzdychla Ginny, když uviděla krásnohůlský hrad. Měl úplně jiné kouzlo než Bradavice a nebylo možné porovnávat, která škola je krásnější. Krásnohůlky byly už na první pohled menší a rozhodně ne tak starobylé. Architektura i sochařství působili jemnější a něžnější- nikde nestáli kamenní chrliči ani okřídlená prasata, ale spíše mramorové sochy víl. Školu neobklopoval žádný strašidelný les, ale jen osamocené stromy a zelená tráva. Nejvíce ji ale ohromilo třpytící se moře, které šplouchalo o útes, na kterém hrad stál.

"Okouzlující, co? Takové romantické místečno," konstatoval Alex.

"To teda jo," přisvědčila omámeně Ginny. "Může se chodit k moři?"

"Jasně, povolené je v něm i plavat. Teda jen po bójky, samozřejmě. Je ale dost studené," odpovídal Alex, který to okouzlení prožíval s Ginny. Ostatní už na to byli natolik zvyklí, že další obdivování z jejich strany by bylo plýtváním slov.

"Někdy tě tam vezmu, krasavice," mrkl Luk, ale zrzce nepřišlo, že to myslí příliš vážně, poněvadž se v tu chvíli díval úplně jinam. A byla za to ráda, protože ona nerandila.

"Pojďte, nezbydou na nás žádná slušná místa," zavelel Paul, ale jeho záměr nebyl tak čistě jen o místa, protože z blízkého kočáru vystupovala Gabriela a její kamarádky. Nebylo tak těžké uhodnout, jakým výhledem se asi chce kochat.

"Dobře," přikývl Luk. "Budeš sedět s námi, že jo?" ujišťoval se ještě a Ginny samozřejmě přisvědčila. Kde jinde taky.

"Ano, pokud by vám to tedy nevadilo."

"Neblázni!" mávl rukou blonďák. "Většinou si k nám stejně někdo přisedne a ty návštěvy nejsou ani z poloviny tak příjemné jako tvoje přítomnost. Bude nám ctí!"

Ginny se zasmála a pak obrátila oči v sloup. I když ji Luk lichotil, což normálně naprosto nesnášela, najednou se jí to zdálo milé. Možná proto, že to říkal s takovou nedbalostí a povrchností, u které ani nešlo poznat, zda to je upřímné nebo jen tak, aby nevázla konverzace. "Jak jste to mysleli s tím, že si k vám někdo přisedá? Chápejte, v Bradavicích jsme měli čtyři dlouhé stoly každý pro svou kolej a k nim jeden kolmý pro učitele."

"Tak tady je to jinak. Prostě máme stolky po čtyřech nebo pěti, i když učitelé mají jako u vás dlouhý stůl. Na začátku roku jsou uspořádány do školního erbu, ale studenti si je většinou přisunují a odsunují, jak se jim zbílí, takže pak končí naprosto nesystematicky. Domácí skřítkové a školnice je pak každé ráno zase urovnávají, ale nevydrží to ani do oběda," poučoval ji Alex, který se zdál být jako jediný trochu ochotný na Ginnyiny zbytečné dotazy odpovídat. Ostatní se tvářili dost nezaujatě a hlavně hladově.

"Proč to teda nenechají být nebo je nezačarují kouzlem trvalého přilnutí? A vy máte školnici - ženu?" kulila oči Ginny.

"Madame Maxime má ráda pořádek a dokonalost, ale přitom chce nechat studenty, aby se kreativně vyřádili. Ředitelka je trošku zvláštní a umělecky ulítlá." říkal ochotně a zodpověděl by určitě i druhou otázku, kdyby mu do toho neskočil Luk.

"A školnice jsou mimochodem rovnou tři, i když by jejich práci zvládnul jeden chlap. Mademe Maxime je tak trochu feministka."

"Cože?!" podivila se se smíchem Ginny.

"Tak co by sis myslela ty, kdyby jediný chlap ve škole byl učitel obrany proti černé magii a to ještě ke všemu bratr profesorky na kouzelné tvory?"

"Nevím," přiznala Ginny, ale Lukova teorie ji bavila. "Nemá strach, když jsou tady jenom ženské?" Přestože teď už nebylo čeho se bát, tak v závislosti na předchozí roky, kdy bylo kouzelnické obyvatelstvo sužováno strachem běžně, ji to připadalo jako zcela normální otázka.

"Proč by měla?" podivil se Luk. "My studenti jsme přece silní ochránci, že jo?" hledal oporu v kamarádech, ale ti byli zaměstnáni úplně jinými věcmi. Alex uklidňoval nějaké prcky a Paul zaujatě pozoroval pozadí Gabrieli. Když se tedy nic neozvalo, odpověděl si sám: "Jasně že jsme."

Ale Ginny o tom silně pochybovala. I když měl blonďák a i ten slintající okukovač vedle něho velké rýsující se svaly pod košilí a spolu s Alexem všichni po ruce hůlku, dívce bylo jasné, že potkat i toho nejslabšího smrtijeda, pravděpodobně se všichni do jednoho kroutí v bolestivém cruciatu na zemi. Byli to ještě chlapečci, kteří měli jedinou a největší starost - dostudovat. Děsivé události z Anglie znali jen z příběhů a novin, ale sami byli od krutých zkušeností ušetřeni.

Ginny neviděla samu sebe jako čarodějku, která bojovala se smrtijedy a vyvázla, spíše jim nepokrytě záviděla jejich poklidný způsob života, do kterého jim žádná černá magie nezasahovala. Klidně by si adoptovala třaskavého skvorejše, jen aby se oba s Harrym narodili ve Francii. Sobecky by si přála, aby do boje nikdy nebyl zapleten, aby se s Voldemortem vypořádal někdo jiný. Jenomže krom Harryho by to nikdo nedokázal.

Nebyla zbabělá, jen poškozená a zhroucená. Věděla, že kdyby sečetla všechno, co jí život vzal a dal, rozhodně by jí vyšla záporná hodnota. Nikdy nelitovala, že Harryho poznala (to by jí srdce nedovolilo). Ona ho viděla jako nejstatečnějšího, nejdobrosrdečnějšího a nejodvážnějšího člověka. Kdo by dokázal dát svůj život všanc za ostatní tolikrát jako on? Ale musela uznat, že kdyby se do něj tak hluboce nezamilovala, třeba by se jí povedlo navázat kontakt s někým jiným - přijatelně milým a hezkým chlapcem. Teď jí ale bylo jasné, že po tak dokonalém vztahu už nikdy nebude schopna otevřít se někomu jinému.

Z dumání ji vyrušil až nedočkavý hlas Alexe: "Tak co tomu říkáš?"

"Čemu?" odvětila zmateně, ale v té chvíli jako by jí z očí zmizela mlha a ona si uvědomila, že už dávno nejsou venku na školních pozemcích, ale stojí v otevřených dveřích krásné síně. Byla možná o polovinu větší než ta Velká v Bradavicích, ale rozhodně ne krásnější. Chyběl tam začarovaný strop a tisíce svící visích nad hlavami studentů. Úžasná věc zde byly malé svítící kuličky asi dva metry nad nimi, které úplně zakrývaly celý strop, a když o sebe drcly, rozzářily se ještě víc. "Aha, tomuhle," vykoktala.

"To u vás nemáte, co?" liboval si Alex, ale Ginny ho odbyla slovy, že v Bradavicích je místo stropu noční nebe. To ho umlčelo.

"My si sedneme sem?" děsila se Ginny, když zamířili přesně k prostředku všech stolků.

"A proč ne? Je odtud na všechno nejlíp vidět, člověk má alespoň přehled," prohlásil Paul, který konečně odpoutal zrak od Gabrieli (zřejmě proto, že nějaká její kamarádka ji upozornila, že na ni Paul civí).

"Kecá," konstatoval Alex. "Sedíme tu proto, že učitelé se sem jen těžko probojují a obvykle, když se rozhodneme něco neslušného vykřiknout při ředitelčině proslovu, není možné přijít na to, kdo to byl."

"Vychytané," ocenila Ginny ale doufala, že letos nic vykřikovat nebudou, poněvadž ona úvodní proslovy (tedy alespoň ty Brumbálovy) milovala. I když byla pravda, že nemohla předpokládat, že postarší a až moc profesionálně vyhlížející madame Maxime dokáže to samé jako legendární Albus Brumbál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MaybellineEver | 23. června 2014 v 21:30 | Reagovat

Ták, fénixi, konečně Krásnohůlky!! :D Musím se přiznat, že mě nadchly! :) Fakt originální nápad, jediné co bych ti mohla vytknout je opravdu jen ta délka kapči, jinak super. :) Strašně se těším, co Gabriella řekne Ginny a o jejích nových kamarádech :D Těším se na další. :)

2 lajheril | Web | 24. června 2014 v 1:01 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti líbí! :) Já vím...ach ta délka :D Možná ji někdo předběhne :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.