Červen 2014

13. kapitola - Pokud prohraješ, přeji si...

26. června 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
U téhle kapitoly jsem dokonce i já zalitovala, že není delší - opravdu se mi totiž líbila. Musím své mladší já pochválit :D. Když si ale uvědomím, že příští kapitola je opravdu poslední, kterou jsem před lety napsala, tak mám trochu strach. Za celou dobu jsem totiž nepřišla na to, jak jsem původně chtěla, aby se povídka vyvíjela. Samozřejmě už mám jistý "plán B", ale i tak se vás (ehm...chtěla jsem říct Maybelline, protože ty jsi vlastně jediná, která komentuje) chci zeptat, jak byste si pokračování představovali vy/ty.

Samozřejmě mě hlavně zajímá párování. Ginny plus kdo? Popřípadě Ginny plus nikdo? :D Můžeš být v klidu, mám už jasnou představu a pochybuju, že bych na tebe dala, ale i tak by mě to zajímalo. V této fázi jsi totiž na tom stejně jako já. Máme toho stejně přečtenýho, můžou se nám v hlavě rýsovat i stejné myšlenky (pokud ano, tak ti to stejně neprozradím a budu dělat mrtvého brouka).

Ach jo...to se mi ten úvodník protáhl! Beztak si ho nikdo ani nepřečte, takže o mé výzvě nebude mít ani tucha :D


12. kapitola - Kamarádka

25. června 2014 v 15:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Pravda. Pokud to s délkou kapitol takto půjde dál, možná to bude kapánek delší povídka, než jsem plánovala. Rok se s rokem sešel a já jsem zmoudřela - u příští povídky (pokud nějakou novou ještě napíšu) budu psát kapitoly v nějaké normálnější délce! :D Říkejme tomu tedy mladická nerozvážnost.


11. kapitola - Vílí růže a nový domov

24. června 2014 v 14:08 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Jelikož jsem příšerně nachlazená (což snáším hůř než kdejaký chlap), tak frčím jako fretka a přednastavuju kapitoly dál a dál. Jsem to ale šikulka!

Když jsem četla tuto kapitolu, docela jsem se divila, jak jsem kdysi byla kreativní - takový roztomilý nápad! :D Doufám, že se vám bude líbit natolik, že zanecháte i komentář. Já ty statistiky totiž sleduju a vím, že už tu nejsme jen May a já!


10. kapitola - První dojem

23. června 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně je to tady - Krásnohůlky! Říkám si, že jsem až moc aktivní, když tak často přidávám kapitoly. Na druhou stranu - při té jejich délce se ani není čemu divit, to je hnedka :D

Dnes si dáme ještě trochu matematiky. Za celý rok 2011 (což byl poslední rok, kdy jsem přidala nějaké články), je tu 8 příspěvků. A tohle je už osmý jen za letošní červen! Není to skvělé? Jsem jako fénix, který se opět zrodil z popela :D


9. kapitola - Posedlost po krasotince

23. června 2014 v 0:44 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Plnit sliby mi zrovna moc nejde. Na druhou stranu...bylas to ty, Maybelline, komu jsem novou kapitolu slíbila už včera. Ale ty taky můžeš za to, že jsem to nestihla včas! Začetla jsem se totiž zase do Albuse. Snad mi kvůli němu těch pětačtyřicet minut odpustíš.

A svatosvatě slibuju, že příští kapitola už bude z prostředí Krásnohůlek! Začínají mě ty kraťoučké kapitoly štvát. Asi mé mladší já jelo na kvantitu :D Myslím ale, že pravidlo krátkých kapitol dodržím i v budoucnu, protože by bylo asi divné, kdybych začla na minimu a najednou to zvýšila na nějaké zázraky.

Překvapivě jsem v této kapitole nenašla chyby, což nemusí ani tak být tím, že by tam nebyly, ale protože jsem už tak unavená, že se mi je úspěšně podařilo přehlédnout.


8. kapitola - Seznámení

22. června 2014 v 15:51 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Přidávám další kapitolu! Dnes se budeme seznamovat :P

A jelikož mi právě přijel přítel, kterému se musím věnovat, tak nemám čas psát sáhodlouhé úvodníky ke kapitole :D

Takže... užijte si ji!

Nebezpečná metoda

22. června 2014 v 15:00 | Lajheril |  Co vidělo oko mé modravé

Dnes jsem náhodou narazila na film Nebezpečná metoda, který mě od první scény upoutal u obrazovky. Nebudu se snažit o žádnou filmovou recenzi, spíše bych ráda napsala pár řádků o zajímavém snímku, který mému zornému úhlu dosud unikal.

Film se točí prakticky jen okolo tří postav a jejich dialogů - Carla Gustava Junga, slavného psychoanalytika (Michael Fassebender), jeho pacientky, žačky a následně i milenky Sabiny Spielreinové (Keira Knightley) a legendárního Sigmunda Freuda (Viggo Mortensen).

Další postava, o které stojí za to se zmínit (kromě nudné Jungovy manželky), je také psychoanalytik Otto Gross (Vincent Cassel), který z donucení přichází k Jungovi, aby se léčil ze své sexuální posedlosti.

Rozhovory mezi těmito učenci jsou rozvážné a racionální, udivila mě otevřenost, s jakou se bavili o sexuálních úchylkách a tužbách, o kterých mravní kodex té doby jasně hovořit zakazoval. Je zajímavé sledovat, v čem se hlavní postavy vzájemně ovlivňují a co jsou naopak kameny úrazu, kde se zcela rozcházejí.

Jelikož se hlavně jedná o poznatky z psychoanalýzy, v některých částech hovoru jsem se zmateně ztrácela a musela jsem pak zpětně domýšlet, co chtěl vlastně básník říci. Ale tak to u "filmů na hlavu" chodí.

Za tímto celkově povedeným snímkem stojí režisér David Cronenberg, jehož jméno mi doposud nic neřikalo. Po chvilkovém průzkumu jsem zjistila, že ani nemůže, protože se dříve věnoval hlavně hororovému žánru, kterému se já velkým obloukem vyhýbám.

Přestože si myslím, že z tak silného tématu (sexuální tabu, perverznost, přitažlivý historický podkres) by se dalo vytřískat mnohem víc, film na mně zanechal hlubokou přemýšlivou stopu. Stejně se ovšem nemůžu zbavit pocitu, že kdyby se zbavil rezervovanosti (která mu zřejmě ale zároveň zajistila realistický úhel a uvěřitelnost postav, které ačkoliv byly jakkoliv máknuté, pořád žily ve značně rezervované a upjaté době), tak by se snímek stal pro mnohem více díváků stravitelnější a samozřejmě i kapku komerčnější.

Film dokumentuje hlavně Jungův život a chybí mi opravdu silná dějová zápletka, nemůžete čekat zvraty a šokující změny, ale s tím by měl divák k filmu přistupovat.

Nejvíce mě potěšily herecké výkony. Od skvostného Fassebendera bych nic než top kvalitu neočekávala, ale mile mě překvapila Keira Knightley, které jsem věřila každé slovo. Obzvlášť na začátku filmu mě zcela uchvátila.

Pokud hledáte film, který vám rozšíří obzory (jelikož je prý i velice historicky věrný), rozhodně bych se být vámi na Nebezpečnou metodu podívala. Pak můžeme jako amatéři zapáleně diskutovat o otázce psychoanalýzy :D

7. kapitola - V kočáru

20. června 2014 v 11:42 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Nastal čas jásat! Mám první čtenářku - Maybelline! Jako důkaz vděčnosti ti věnuji tuhle kapitolu :) Nic si za to nekoupíš, ale snad tě to potěší. Připomíná mi to staré dobré časy - já okomentuji povídku tobě, ty mně. Vzájemně se budeme podporovat a těšit se na dílka té druhé. Jaká to idylka, že? :D

Pomalu se zvedá i návštevnost, což je také pozitivní. Třeba svítá na lepší časy.


6. kapitola - Náměstíčko

18. června 2014 v 20:13 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Když už jsem se vrátila zpět na blog, ráda bych měla čtenáře. Mít jednoho, byla bych spokojená a s úsměvem na rtech bych psala už nejen pro sebe. Tak jsem oběhla staré známé, kteří mi dříve komenovali blog.

K mému zděšení...žádné aktivní blogy z dávných dob už skoro ani nejsou. Tohle téma by si dokonce zasloužilo vlastí článek! No nic. Prakticky to znamená, že pokud chci čtenáře, budu muset udělat nějakou reklamu :D Což nemám moc ráda a ani se mi do toho nechce. A i pak není jisté, že nějaké získám.

Ach jo...dřív to bylo tak snadné. Psala jsem děsně a stejně mě někdo četl. Tohle je depresivní a nespravedlivé! :D

Nevím jestli mě to může utěšit, ale za poslední měsíc můj blog navštívilo 0-1 lidí za den. Včera dokonce 6! Raduji se z maličkostí.

Ke kapitole. Sama se těším na Krásnohůlky, už mě ten úvod začínal nudit. Takže tohle je doufám poslední nudná kapitola! Uvidím, co bude dál. Jdu číst! A pokud jdete teď dělat to samé, dejte mi vědět v komentářích. Budu skákat štěstím.



5. kapitola - Rovnou troje

16. června 2014 v 0:53 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Je vtipné, že stejně jak by četl kapitoly někdo, kdo by sem chodil (poměrně nereálná situace), tak stejně tak je čtu i já. Přečtu kapitolu, opravím na první pohled zjevné chyby a přidám ji sem.

Ne že bych teď chyby nedělala, to ano, protože nikdy člověk neví všechno...obzvláště ne v češtině. Nyní bych se ale pokusila větu upravit tak, abych si pravopisem byla jistější. Ale dřív? Co bych se s tím matlala, že. Nejlepší je to tam naházet na hulváta :D

A že já jsem dřív hulvát byla! Ani si nechci znova číst VM, protože to bych snad musela vymazat (což bych přece jen nerada). Stydět se před zbloudilými dušemi, co by se náhodou dostali k VM... to mi nevadí, protože mě neznáte. Zlatá anonymita! Ale stydět se sama před sebou?

A teď k povídce - mám napsaných 14 kapitol. Ty tu přibudou na 100 % a to doufám, že co nejdřív! Pak uvidíme, ale myslím, že se pokusím to nějak dokončit. I když to jsem slibovala tady na blogu tolikrát!

Jo a jsem zděšená tím, jaké jsem postavám vybrala oblečení. To jako vážně? :D Tohle se mi dřív opravdu zdálo vhodné? Už plně chápu Fleuřino rozhořčení.

Příští kapitola bude doufám lepší, tahle mě příliš nebrala. Ale i tak, pokud by někdo náááhodou začal povídku číst/dočítat/aspoň slistovat dolů, ráda bych to věděla, takže komentář by potěšil. I když si žádné naděje nedělám :D


Nostalgie

15. června 2014 v 11:47 | Lajheril |  Oznámení
Nikdy by mě nenapadlo, že se sem ještě někdy budu mít chuť vrátit. A tím nemyslím jen vlažně se mrknout, zda ještě blog vůbec existuje, ale doopravdy sem něco přidat.

Absolutně si nedělám naděje, že sem někdo chodí. Většina blogů, kam jsem chodívala dříve já, je zrušená. HP éra je pryč a povídkáři se pomalu vytratili.

Ale nechci se sem vrátit kvůli čtenářům, ale kvůli nějakému dokončení. U některých povídek mám dokonce z dřívějška napsané kapitoly, které jsem ale nikdy nepřidala. Nechápu proč, ale je škoda je mít zahrabané v dávných složkách. To ať jsou raději tady...pohromadě se zbytkem.

Když si ty svoje staré věci čtu, nevím jestli se smát nebo plakat. Zápletky jsou povrchní, nedomyšlené. Struktura směšná a gramatika otřesná. Ale to tak jednoduše je. Začala jsem s fanfiction v mých jedenácti letech, což je skoro 10 let zpátky. Vůbec se tomu nedivím, i tak jsem sama na sebe pyšná, že jsem se dokázala něčemu natolik oddat.

A co mě donutilo se vrátit? Nostalgie.

Z čista jasna přišla myšlenka, že bych si mohla přečíst nějakou povídku z doby Albuse Severuse Pottera a narazila jsem sem: http://www.ourstories.cz/30-fanfiction-harry-potter/albus-severus-potter-a-zapovezeny-les-1-kapitola/. A pak to pokračovalo. Co kdybych si přečetla nějakou vlastní povídku? Je vtipné, že jsem čekala, co se stane, protože jsem neměla tušení, o čem jsem vlastně psala.

Mít blog je skvělé. Obzvlášť blog, který už existuje dlouho a už dlouho se s ním nic neděje. Je to jako okno do minulosti. Jakobych se dívala na jiného a zároveň stejného člověka. Je zajímavé sledovat, co se změnilo, co zůstalo stejné a jaká jsem byla dřív. Jsem za svůj blog a povídky, které odrážejí mé já, vděčná. A proto si myslím, že stojí za to přidat alespoň to co mám a možná něco i dopsat.

Až se za dalších 5 let sem vrátím, nechci sledovat jen mé patnáctileté já, ale i to dvacetileté.