1. kapitola- Zpět k tetičce Baty

29. srpna 2011 v 21:18 | Lajheril |  Pro lásku...
Ne. Neradujte se předčasně. I když o čem to mluvím? Nač to množné číslo? Halóóó? Je tu někdo? Pochybuji.

A nedivím se. I já jsem ztratila s tímto blogem na dlouho spojení, tak proč byste měli zůstávat vy? =)
Každopádně jsem se začetla do té nejkratší kapitolovky jakou mám a vzpomněla jsem si, že jeden hloupý prolog určitě nebude to jediné, co jsem k tomuto dílku napsala.

Prošmejdila jsem staré složky a voalá! Nalezla jsem téměř 3 kapitoly, které by tu měly být už jen proto, aby můj (bohužel nyní jen archív) byl kompletní. A kdo ví.. třeba mě to při čtení nadchne a znovu se dám do psaní.

Dobrá zpráva je, že přestože se jedná o věc psanou ještě v roce 2009, není to taková katastrofa jako předchozí věci =)


Bylo to už dva roky, co Gellerta Grindelwalda vyloučili z Kruvalu a do teď po něm nebylo ani vidu ani slechu. Vlastně až do doby dokud jedna postarší dáma z vesnice zvané Godrikův Důl nedostala jeho dopis.



Batylda Bagshotová tedy naškrábala na kus čistého pergamenu, že samozřejmě může přijet a zůstat jak dlouho chce. Pak psaní poslala po Gellertově sově zpět.

Když chlapec Batyldinu zpětnou reakci uviděl, jen se samolibě pousmál- samozřejmě s jinou odpovědí nepočítal. Hodil si na záda svůj batoh a přemístil se do Godrikova Dolu, kde do svého nastoupení do školy, tedy do jedenácti let, trávil každé léto dva týdny na prázdninách.

Jak rychle s prásknutím zmizel tam uprostřed lesa, tak teď stejně bleskově přistál v jedné z postraních uliček Godrikova Dolu. Obešel jakýsi dům až kolem lokálu, kde se shromažďovali všichni muži z vesnice a přitom mu pohled utkvěl na svém odraze ve výloze.

I on sám musel uznat, že vypadá poněkud zanedbaně: dlouhé vlasy mu ve vlnách spadaly až na ramena a tvář měl zarostlou… celkově vypadal tak nějak rozježeně. Pomyslel si, že není příliš vhodné přijet na návštěvu takto neupraven a vytáhl hůlku. Stačilo pár mávnutí a byl zase ve stavu, kterým se od toho šestnáctiletého pilně studujícího mladíka z Kruvalu lišil snad jen tím, že o dva roky zestárl a Kruval se stal dávnou minulostí. A to byl jeho začátek. Ani si neuvědomoval, jaká pro něj byla škola ztráta času, když už beztak všechno, co potřeboval, dávno uměl. Teď měl nový cíl… velký cíl!

Pátral v paměti a snažil se vzpomenout si, který z domů je jeho tety. Nakonec zaklepal na ten správný a ve dveřích ho vřele uvítala zavalitá žena s úzkými rty a nateklými tvářemi.

"Gellerte, tak ráda tě po těch letech zase vidím! Od našeho posledního setkání ses tak změnil… už jsi dokonalý mladý muž!" rozplývala se, objímala ho a líbala na tváře.

"Ano, je to už dlouho," souhlasil Gellert, ale ke komentování své mužnosti a vyzrálosti zrovna neměl náladu. "Můžu dál? Jsem po náročné cestě."

"Ach jistě! Nachystala jsem ti ložnici ve druhém patře, třetí dveře vlevo. Trochu si odpočiň a převleč se na večeři, za chvíli ji začnu chystat. Musíš mi všechno povyprávět, v posledních letech jsi mi pořádně ani nenapsal!" vyčetla mu Batylda.

"Děkuji, teto, za tvou pohostinnost a omlouvám se, že jsem o sobě nedával vědět, ale nebyl čas pořádně ani na zpracování všech faktů z mých cest, natož na osobní záležitosti."

"To samozřejmě chápu," přikývla žena a přešla ke stolu, ze kterého zvedla tlustý svazek svých poznámek. "Já teď taky všechnu energii věnuju sepisováním celé kouzelnické historie do 19. století. Doufám, že by to mohla jednou být nejlepší učebnice pro studenty Bradavic. Rozhodně by vystačila na všechny ročníky od prvního až po konečný sedmý."

Gellert, který nechtěl poslouchat zbytečné blekotání potrhnuté tetičky, se rychle rozloučil a vyšel nahoru. Vstoupil do pokoje orientován na sever. Zjistil, že to není jeho původní ložnice, kterou obýval dřív. Tahle byla mnohem větší a prostornější.

Před oknem byl postaven psací stůl z tmavého dřeva, židle k němu chyběla. Zato v koutě stálo krásné, pohodlně vyhlížející polstrované křeslo. Nejvíce ho ovšem nadchla velká dvoulůžková postel s nebesy. Už tak dlouho nespal jinde než na zemi, přinejlepším na mizerných madracích v levných motelech, že toto byla příjemná změna.

Dále tam stála skříň, o které Gellert věděl, že i když je poměrně malá, nezaplní ji svými věcmi ani z poloviny. Jediné, co mu patřilo, byly jeho zápisy z cest ve velkém deníku, hygienické potřeby, tři košile, dvoje kalhoty, jeden cestovní plášť a hůlka. Samozřejmě by nejraději chodil jen v hábitu, ale za momentální situace, kdy je schválen zákon o utajení před mudly, to prostě nešlo. Bohužel.

Vybalil si všechen svůj majetek (což mu nezabralo ani tři minuty) a vydal se hledat umývárnu.

Zase ho překvapilo, jaký tady má teta luxus proti tomu, nač byl v posledních letech zvyklý. Shodil ze sebe bílou košili a černé kalhoty a vlezl si do sprchy, kde na své snědé vypracované tělo začal pouštět pramínky teplé vody. Po chvíli si ponořil i hlavu až jeho zlatavá hříva splaskla v hnědavou clonu.

Když vylezl, utřel se a obmotal si ručník kolem pasu, vyšel z koupelny. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by ho mohl vidět kdokoliv jiný, než jeho tetička (i když i o tom pochyboval, protože ta chystala dole večeři).

Před jeho ložnicí stál jakýsi kluk a klepal mu na dveře.

"Co tam děláš?" podivil se, rozhořčen tím, že ho někdo obtěžuje i tady, kde doufal, že bude mít ode všech pokoj, když ho v Anglii nikdo nezdá.

"Já jsem…" začal mladík a otočil se na něj. Pohled mu spadl nejdřív na dokonalé andělské rysy obličeje, pak na tělo jako vytesané z kamene. V očích toho neznámého byl Gellert jako bůh. "Eh t-totiž Baty mi řekla, že -hmm- že se mám stavit nahoru. Říkala, že jí přijel synovec a nikoho tu nezná, tak… prostě se omlouvám, že jsem tu tak vtrhnul. Už jdu pryč."

"V pořádku, jen počkej tady, než se převleču," řekl Gellert a vešel do pokoje. Rozhodně by nebylo taktické si udělat s tetou problém jen proto, že by se zachoval neurvale k jakémusi klukovi. Potřeboval teď azyl. Nechal jen přivřené dveře, aby toho chlapce s kaštanově hnědými vlasy a studánkovými jiskřícími oči mohl vyptávat. "Jak se vůbec jmenuješ?"

"Brumbál, Albus Brumbál," odpověděl a v tu ránu se Gellert samolibě zašklebil. Bylo až podivuhodné, jak jen jeho jméno způsobilo, že se o něj začal zajímat.

"A proč jsi přišel za Batyldou?" zpovídal ho dál, aniž by mu dal najevo jakýkoliv větší, nežli pouze slušností zájem.

"No, někdy jí chodím pomáhat s jejími Dějinami čár a kouzel a ona mi za to dá večeři pro mě i pro sestru," přiznal. "Jistě je ale i příjemné někdy si popovídat s někým s podobnou inteligenční úrovní," ušklíbl se, ale pak okamžitě přestal a zatvářil se, jakoby si za tu svou samolibost nejraději nafackoval.

Gellert vyšel upravený z pokoje s jedním nadzvednutým obočím. Ten kluk se mu líbil čím dál víc. Pokud si takhle věřil, musel mít na co. A podle toho co slyšel, zřejmě i měl. Ano, Albus Brumbál byl známý i za hranicemi Anglie. Doteď si pamatoval titulky v novinách: Geniální chlapec- Albus Brumbál objevil už v 17ti letech 12 způsobů využití dračí krve. Jeho ale zaujalo ještě něco jiného- Další teror na mudly? Percival Brumbál doživotně odsouzen za brutální útok na tři mladé chlapce.

Už to bylo hodně dávno, co otec tohoto mladíka udělal takový prohřešek proti zákonu. Gellert by si to rozhodně v normálním případě nepamatoval, ale měl jistý zájem o lidi jako Percival, takže byl poměrně v obraze. Doufal, že Albus je stejný … určitě bude. Pokud někdo v takovém prostředí vyrůstá, není možnost být jiný, než vlastní otec.

"Nikdy jsem si nevšiml, že by teta Baty byla nějak extrémně inteligentní a pokud vážně je, investuje to úsilí špatným směrem," mrknul tajemně Gellert. Chtěl mu ukázat, že on má nad ním převahu, navíc rozhodně neměl v úmyslu prozrazovat něco víc, i když Albus už už otevíral pusu, aby se dozvěděl víc.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ianthe | 11. září 2011 v 1:30 | Reagovat

Pááááááááááni! Pekne napísaná kapitola, potešila ma snáď aj viac, ako vydarený začiatok školy =D Žiadnu poviedku takéhoto štýlu som ešte nečítala, takže som rada, že si ju zverejnila a síce nemám s čím porovnávať, ale aj tak sa mi neskutočne páči. A sama sebe držím palce, aby si dostala chuť na písanie ;)

2 Elizabeth de Ténèbres | Web | 27. září 2011 v 20:31 | Reagovat

jsem ráda, že jsi sem zas konečně něco napsala :-). já svůj blog teď dost zanedbávám, nějak nemám na psaní náladu, nebo co. snad mě to brzo přejde a zas něco vytvořím.
jinak tahle povídka vypadá moc dobře. slash teda nemusím, ale tohle vypadá hodně v pohodě a zajímavě, určitě budu číst dál. takže doufám, že se tu co nevidět objeví další kapitola :-)

3 Denika | Web | 25. října 2011 v 15:44 | Reagovat

S tým listom si ma dostala dala si si namahu to sa musí uznať :) Zatiaľ to vyzerá zaujímavo som zvedavá či sa to rozbehne alebo čo si vymyslela dalej :)

4 Mirras | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 14:35 | Reagovat

no comment:-)

5 Alessandro | E-mail | Web | 7. března 2012 v 4:18 | Reagovat

Souhlasím s tebou....

6 Kikíí | Web | 17. března 2012 v 12:38 | Reagovat

Máš fakt mooc pěknej blog!!Já mám s kámoškou blog krátce,a není to ješte nic moc,takže bych byla moc ráda kdybys mi treba poradila nebo se aspon koukla na můj blog!!Jsem ráda za každý komentář!!;)

7 Lilianka | 17. července 2012 v 22:56 | Reagovat

Nádherná kapitola:-);-):-);-)

8 Altheda | Web | 30. července 2012 v 11:20 | Reagovat

Táto poviedka vyzerá zaujímavo... Aj keď to je dlho čo si niečo naposledy pridala...

9 Ebibis | 2. května 2017 v 23:29 | Reagovat

Nechtela bys tuto povidku jednoho krasneho dne dopsat? Strasne by me zajimalo pokracovani!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.