Srpen 2010

School time?

31. srpna 2010 v 21:17 | Lajheril |  Něco málo k zamyšlení
Milí školáci a studentíci, všichni, kteří se zítra vracíte do stísněných lavic,
nemůžu si pomoct, prostě k vám musím z jisté melancholie promluvit.

SRAČKA, PRO VAŠE VLASTNÍ DOBRO... NEČÍST, MILÁČCI! 

10 rad pro heterosexuální ženy

26. srpna 2010 v 11:31 | Lajheril |  Něco málo k zamyšlení
Taková konina pro ty, co nemají co dělat. Ale jelikož víme, jak se kraviny tohoto typu rychle rozmnožují, když si to okopírujete, nezapomenout na odkaz na moji stránku ;) 

Inspirace: Liter =)

Laj

P.S.: Pokud tady ještě někdo chodí (nééé, Moni, ty se nepočítáš =D) řekněte si, co byste chtěli za kapitolu apod. ;-)


Pretty Little Liars- seriál

24. srpna 2010 v 0:56 | Lajheril |  Co vidělo oko mé modravé
Pokus o recenzi? Možná, ale spíše představení mého oblíbeného seriálu. Kdo má chuť, nemá co dělat nebo se prostě chce jen odreagovat, přečtěte si to a sami zhodnoťte, zda to stojí za vaši pozornost či ne. 

Ráda si poslechnu vaše názory a doporučení pro další seriál, film nebo i knihu (mimochodem, četl tohle někdo? Je o vůbec pro ČR přeložené?) v komentářích pod článkem. 

Vaše Lajheril


Zpožděné narozeninové přání i s dárečkem

16. srpna 2010 v 23:53 | Lajheril |  Narozeniny, svátky, výročí...
Nechápu, jak se to mohlo stát. Opravdu ne.
Zapomněla jsem na spoustu důležitých dat- na svůj svátek, Potterovic 31. října, moje šestnáctiny a taky významné data ohledně Jirky- mého přítele.

Ale že zapomenu i na tohle? To jsem netušila.
Dne 13. 7. tohoto roku to byly 3 roky, co jsem založila blog.

A vím, že to bylo ode mě příšerné nevzpomenout si a ještě mnohem horší myslet si, že tu část sebe -Lajheril-, která je ve mně a vždy bude, dokážu říct "ne".
Vlastně jsem se ani nemusela snažit. Šlo to samo...vzhledem k okolnostem. Škola, kamarádi, plavání a taky přítel. První opravdový přítel.

Ale pravdou je, že nikdy nebudu jen Silvie. Je ve mně až moc velký kus snílka, melancholika a té malé devítileté holky, která poprvé vzala do ruky Harryho Pottera a okamžitě se zamilovala.
Ne do Harryho, ne Draca, ale do všech. Do každé postavy, místa, tvora... do celého světa kouzelníků, protože něco mě tehdy přinutilo věřit, že někde existuje přesně takový svět, jaký bych si přála mít (i když byl jen v knížce) a taky že když se zapřu, dokážu cokoliv. A to i bez vyjímečnosti toho brýlatého klučiny s jizvou na čele. Prostě jenom tak... protože chci.

Ovšem... před třemi lety se tento blog stal celým mým světem a dlouho se na této příčce udržoval. Neříkám, že to bylo dobře, spíš naopak, ale nemůžu odstřihnout něco, co tvořilo můj vesmír.

Ne jen tak. Ne jen proto, že někdo (kdokoliv) sem nakoukl s vědomím, že to všechno píšu já a už dopředu rozhodnutý, že ať se mu otevře jakákoliv stránka, bude to trapas.
A možná že i je. Je tu spousta původních děl- věcí, které jsem napsala když mi bylo čerstvě třináct a co čekat od třináctiletého dítěte? Ale já se nehodlám omlouvat za to, co jsem nebo jsem byla. Všechno tohle je součástí mé osoby a i když vím, že nemám žádné čtenáře ani nikoho, komu by na této stránce byť jen kouskem osoby záleželo, tak to nevadí.

Pořád jsem tu já. A já tuhle stránku potřebuju. Už nikdy se jí nebudu věnovat jako dřív, možná přidám něco jednou za tři měsíce. Ale přesto...je mi to jedno. Nedovolím, aby cokoliv zničilo Lajheril.

Lidé se mění, věci a vkus také a jako dáreček ke všem těm výročím jsem udělala layout. Negrafičila jsem asi miliardu let, ale přesto se mi to moc líbí. Každý nový vzhled = i jeden nový pidi-začátek. A proto (a kvůli té roztomilosti těch příšerek a pravdivosti citátku) jsem spokojená.
Je jednoduchý, jasný a příjemný. Možná přesně takový, jaký se teď zdá být můj život.

A protosi tuhle- přímo MONSTRÓZNÍ- změnu užijte a uvítejte zpět Lajheril.
Ne comeback stránky, ale jí. Protože ona si to zaslouží.

Vaše S.