9.kapitola- 2. část

5. dubna 2008 v 13:57 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Právě jsem si uvědomila, že píši devátou kapitolu. Abyste věděli devět je mé nejoblíbenější číslo, tak bych chtěla, aby byla tato kapča vyjímečná, pěkně napsaná, nebo cokoliv. I když, jelikož ji píšu v šíleném rámusu tak nevím. Abyste tomu rozuměli, tak jsem zavřená na hotelovém pokoji v Turecku( jediné místo kde je klimatizace) a z dola ke mě doléhá šílený rachot. Je tam totiž animační program pro malé děti a hrají jim tam ty děcké hity jako to " Ó McDonald ten si žil íja íja jou..."( akorád v angličtině atd. Takže doufám, že chápete, jaké mám potíže se soustředit a propustit uzdu své fantazii. Tak si toho važte a KOMENTUJTE!
Dík, Vaše Lajheril.

Po Harryho souhlasném kývnutí se Brumbál s triem rozloučil a Harry, Ron i Hermiona vyšli z jeho pracovny.
Brumbál si ztěžka oddechnul a sundal si brýle. Nebyl vyčerpán náhlím vzbuzením, nýbrž zprávou, kterou ho návštěvníci poctili. Myslel na Harryho- na jedinou spásu kouzelnického světa, chlapce, který přežil a hlavně na jeho oblíbeného studenta a pokud to tak vůbec jde nazvat tak i na přítele. Jako už po několikáté si slíbil, že Harryho ochrání. Věděl však, že s chlapcovými častými toulkami hradem a smyslem pro dobrodružství to vůbec nebude snadné. Navíc tentokrát měl před sebou těžkého soupeře- vlkodlaka. Byl z Harryho zprávy velmi rozrušený. Nebyl si ani jist, zda Harry bere všechno tak zodpovědně, jak by měl. Brumbál si zpět dal brýle na nos a přitáhnul si k sobě myslánku, která byla na kraji stolu. Jakmile se do ní zadíval, tak se na jeho tváři objevily náznaky starosti. Pak se najednou zvednul a se vzdychem si šel opět lehnout do postele. Věděl, že v momentální situaci nemůže nic, krom naučení Harryho nitroobrany a nitrozpytu udělat. Po chvíli co si lehl upadnul do vratkého spánku.
**********************************
Harry, Hermiona a Ron po odchodu z pracovny.
" Harry!" vykřikla Hermiona hned po zavření dveří od pracovny a objala ho.
" To bude v pořádku. Není to tak hrozné." Řekl Harry nejen, aby uklidnil nejen přítelkyni, ale také sebe. Ta však jen nepříčetně, rozrušeně a hystericky začala pokřikovat:
" Copak ty to vůbec nechápeš !?! Zřejmě po tobě jde vlkodlak! A ještě k tomu nějakej kterej si tě vybral nebo co!"
"Jmenuje se Šedohřbet." Pípnul Harry.
Hermiona vypadala, jakoby právě doběhla maratón. Měla rozcuchané vlasy, přerývavě dýchala a v očích jí plály jiskřičky, které u ní Harry ještě nikdy neviděl. Pak, jakoby ji někdo polil ledovou vodou se uklidnila a svěsila hlavu.
" Promiň já nechtěla…jsem rozrušená." Šeptla.
" V pořádku. " Řekl a něco mu říkalo, že by ji měl objat, ale tento pocit rychle zahnal a sešel po schodech k chrliči.
Celou cestu nikoho nepotkali, až na paní Norrisovou, které utekli jednou tajnou chodbou. Ani jeden z nich nepromluvil, i když si toho měli tolik co říct. Každý se jen utápěl ve svých myšlenkách.
" Promiňte, že jsem byl takový, netušil jsem co se děje." Šeptl Ron konečně, až přišli do společenské místnosti.
" To je dobrý." Přisvědčil Harry s Hermionou zároveň.
Ron jelikož se chtěl ospravedlnit, začal nepřítomně mlet něco ve smyslu, že oni se taky nechovali zrovna pěkně, když ho polili tou vodou a…
Harry ho rychle zarazil.
" Měli bychom ti něco vysvětlit." Řekl. Ron jen dychtivě přikývnul. Pak se slova ujala Hermiona a začala všechno dopodrobna vyjasňovat. Pověděla mu naprosto všechno, týkající se událostí minulé noci a dál. Nezapomněla ani na to, proč ho polili. Po vyslechnutí všech okolností jejich kamarád zrudnul tak, že se jeho kůže podezřele podobala rudým vlasům na jeho hlavě.
" T- to…" začal koktat. Hermiona však jen chápavě pokývala hlavou a Harry se vstřícně usmál. Tím kamaráda umlčeli.
" Je super, že nemáme zítra vnučko. Jeden slastný den." Promluvil pak najednou Harry.
Z Ronových úst se vydralo " paráda" a Hermiona jen zaskučela tak, jako by se právě dozvěděla, že bude Hybridovi pomáhat se skvorejšema. Poté jen téměř neslyšně zamumlala " super", znějící spíš jako " ach jo" a přešli k tématu o něco závažnějšímu- Šedohřbet.
Hermiona Harryho ujistila, že udělá všechno proto, aby v knihovně získala co nejvíce informací, klasicky ho pochválila, že se svěřil Brumbálovi, varovala ho, že by měl být opatrný a také zabědovala, že nemůže na nitroobranu chodit s ním, i když představa, že ji bude učit Snape je dost nevábná. Harry samozřejmě souhlasil a zděsil se při pomyšlení, že se Snapem bude trávit nejen hodiny lektvarů a dočasně obrany, ale i nové hodiny nitroobrany. Ron mu jen přál upřímnou soustrast.
" Ve střesu máme dvouhodinovku lektvarů před obědem a po něm zase hodinu obrany. Člověče, ještě další čas strávený s tím slizounem a zbláznil bych se!" řekl, s naprostou lítostí v hlase, která Harrymu přišla až směšná.
Až téměř všechno probrali, domluvili se, že si ráno pospí a pak zajdou pro snídani do kuchyně, půjdou navštívit Hagrida, který jak věděli, měl vyučování jen do desíti. Poté měl volno. Hermiona samozřejmě hned souhlasila, jelikož chtěla vysvobodit další skřítky nabídnutím jim vlastnoručně pletené oblečení ( ještě pořád ji neopustil ten hloupž SPOŽÚS) . Ron i Harry byli také pro. Hagrida totiž výdali jen na hodinách Péče o kouzelné tvory, jelikož při návalu domácích úkolů od učitelů neměli šanci zvládnout něco jiného. Harry si také uvědomil, že by moc rád napsal svému kmotru Siriusi, tak řekl kamaráduům, že zítra musí udělat jednu bleskovou zastávku v sovinci. Oba souhlasili a Hermi podotkla, že napsat Siriusovi je báječný nápad. Po dokončení těchto plánů se rozloučili a vydali se do ložnic, kde ulehli do postelí s nebesy a ihned usnuli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.