77. kapitola

5. dubna 2008 v 17:45 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Prosím potlesk..je tady Další Kápítólá:D Užijte si ji a věnuju ji uplně VŠEM, co komentovali minulou!!! Doufám, že teď to okomentujete stejně dobře:-)

Ministr kouzel stál jako opařený a díval se na dvě postavy před sebou a na místo, kde ještě před několika vteřinami stál Pán Zla a jeho Smrtijedi.
"Ne…to n-není m-možné!" Zašeptal a poodstoupil několik kroků vzad. Ve tváři byl bílý jako stěna.
Brumbál se na chvíli odvrátil od Harryho, kterého svazoval odpuzujícím kouzlem a otočil se na vyjeveného Popletala.
"Ale ano, je. Lord Voldemort je zpět, jak už jsme mnohokrát říkali. Běž svolat bystrozory, ať nasadí hlídky a jdou zkontrolovat Azkaban. Mozkomorové jsou zjevně pryč."
"Ty mi nebudeš říkat, co mám a nemám, Brumbále!" Svraštil obličej do naštvaného šklebu ministr a už otevíral pusu na další neurvalou odpověď, když ho Albus přerušil.
"Ale Corneliusi! Teď není čas na uraženou ješitnost. Kouzelnické společenství je ohroženo, tak běž a něco dělej!"
"Dělám to pro lid." Zašeptal a otočil se, aby se i s ostatními přemístil.
"Nechej mi tu pár lidí jako ochranu, než budeme moci odejít." Řekl ještě Brumbál, i když to znělo spíš, jakoby to Popletalovi přikazoval, než ho o něco prosil.
"No, dobře." Štěkl Popletal. " A pak se za mnou zastav, prohodíme pár slov."
Minist vypadal vyplašeně, ale když mluvil s Brumbálem, vracela se mu odvaha. Když ale pomyslel na Pána Zla…
"Kolik je hodin?" Zeptal se Albus nějakého bystrozora vedle něj. Sám se podívat na hodinky, které měl na ruce neobtěžoval.
Když mu neznámí muž odpověděl, Brumbál si oddech a šeptl spíš pro sebe, než pro někoho jiného: "15 minut a pak až za měsíc." Při tom si mohutně oddechl a pořád udržoval odpuzující kouzlo.
" Promiňte, pane, ale co je tohle?" Ukázal prstem muž na Harryho a ostatní poslouchali.
"Vlkodlak." Odpověděl netrpělivě Brumbál. Teď potřeboval shromažďovat síly na boj proti Voldemortovi, cvičit Harryho a Samanthu a ne odpovídat na dotazy týkající se Harryho.
"A není trochu…no ehm….zvláštní?" Ptal se neznámí člověk dál. " Má takové… jiné zbarvení a srst a…"
"Ano je trochu jiný." Odpověděl tázaný a podíval se na hodinky. "Promiňte, ale už… byste měli jít."
"Cože?" Vykulil oči bystrozor a všichni ostatní, kteří tady ještě zůstali. "Proč?"
"Už vás nepotřebuji, děkuji. Navíc, jinde je pro vás lepší práce."
"Ale pan ministr říkal…" Odporovala nějaká obtloustlá žena v křiklavě zeleném šátku obvázaném kolem krku.
"Vím, Adelphie. To ale teď není důležité. Běžte!" Zavelel a všichni se s údivem přemístili pryč, až na onu zmiňovanou čarodějku v šátku.
"Brumbále, pan ministr z toho nebude nadšený. Dávej si pozor kam šlapeš, jednou by mu mohla dojít trpělivost." Prohlásila a s prásknutím i ona zmizela- v pravou chvíli.
Harry se začal přeměňovat zpět na své původní já. Opět se to neobešlo bez zběsilého vytí, hýkání a děsivého škrábaní drápů do sebe sama a jiných věcí, které byli s tímto bohužel spojeny. Naštěstí se mu vracel i zdravý rozum a Brumbál mohl přerušit odpuzující kouzlo.
"Co se dělo?" Vypálil ze sebe hned, jak byl schopen promluvit. " A počkat…kde jsou všichni?" Znervózněl.
"Pojď, Harry. Tady zůstat nemůžeme." Řekl rychle Brumbál. Teď, když jsou tu sami to bylo nebezpečné.
"A-ale proč?" Vykoktal ze sebe Harry a pokusil se postavit. Moc se mu to nevedlo, jelikož byl moc slabý.
"Potom, chlapče. Pak ti všechno povím." Prohlásil a chytl Harryho za paži- přemístili se pryč.
"Pane profesore?" Zeptal se do tmy mladý Potter, když dopadl na tvrdou zem u Bradavic.
"Pojď. Spěcháme a na vybavování není čas!" Štěkl v rychlosti ředitel a postavil se na nohy. "Zvládneš vstát?"
"Nevím." Odpověděl popravdě Harry a vyzkoušel to. Šlo to, ale dlouhou trasu by neušel.
"Dobře." Pokýval hlavou profesor a vykouzlil jakési přenosné lehátko. "No tak. Na co čekáš?" Podivil se. " Lehni si."
Harry vykulil oči a zavrtěl hlavou. " To je dobré. Dojdu."
"Milý chlapče, tvá odvaha nezná meze." Usmál se dobromyslně Brumbál. "Ale teď si lehni. Není čas na nějaké odvážné činy. Potřebujeme do Bradavic a to nutně!" Trval na svém a tak neměl jeho student na vybranou.
"Proč tak spěcháme?" Zeptal se po dlouhém mlčení.
Brumbál ho ignoroval.
"Ehm…pane? Co se to děje?" Zkusil ještě jednou.
"Slibuji, že až se dostaneme do hradu, všechno ti vysvětlím. Teď na to není čas." Vysoukal ze sebe jedním dechem, mezi dlouhými kroky a vedením Harryho lůžka (pozn. : jen abyste věděli "vezl" ho pomocí kouzla )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.