75. kapitola

5. dubna 2008 v 17:42 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Celkem po krátké době nový příspěvek, co? A to ještě když je tžak málo komentářů... ccc!! No dostáváme se do tuhého, že? Ale to je fuk...kapča je zase useklá a celkem krátká, ale vy to přežijete. Mimochodem chtěla jsem ji tu dát až zejtra, ale to by jste se nedočkali. Já vstávám až tak v poledne. Takže do té doby čekám, že tu bude nějaký ten pěkný komentík! díky
Vaše Lajheril

Brumbál začal opisovat hůlkou složité křivky . Opravoval všechny obranná kouzla a ještě nějaké přidával. Ignoroval Voldemorta a on jeho. Smrtijedi jen dostávali příkazy k zničení té bariéry mezi dvěma nejmocnějšími kouzelníky světa.
Když byla bariéra opět tam kde měla a Brumbál už nemohl udělat nic jiného, tak konečně promluvil na Pána Zla: " Dobrý den, Tome. Nemyslel jsem si, že zjistíš kam s Harrym jdeme. Bylo pošetilé sem chodit."
Voldemort se jen krutě zasmál, ale když skončil, okamžitě zase nasadil ledovou masku. "A já myslel, že budeš rád, že vidíš svého starého studenta, starče."
"Ano, milé." Odpověděl ironicky Brumbál přes neviditelné obranné kouzla. " Bohužel si myslím, že čajový dýchánek by byl lepší projev zdvořilosti. Toto je krapet neurvalé."
Celý jejich rozhovor byl čistě ironický.
Voldemort aniž by na to něco řekl, vyslal jedno mocné kouzlo proti bariéře. Nic se však nestalo.
"Oddělej je!" Přikázal ze zlostí v hlase Brumbálovi. Ten se jen uchechtnul.
"A proč bych to měl dělat, Tome? Abys zabil mé lidi?"
Pán Zla zase ze zlosti vyslal nějakou kletbu a pak zasyčel: " Já nejsem Tom Raddle, ale vznešený lord Voldemort- potomek…"
"Potomek Salazara Zmiozela." Dokončil za něj Brumbál. "Stejně ale pro mě budeš jen vždycky Tom Rojvol Raddle. Je to tvé jméno, kterého už se nevzdáš."
Temný pán to ignoroval a namísto odpovědi vydal rozkaz svým přivržencům.
"Rozbijte ty obranné kouzla. Okamžitě! Jinak nikdo neujde trestu."
"Ach Tome, ty se nikdy nezměníš. Vyhrožování nic nespraví. Měl by ses to naučit." Řekl s povzdechem Brumbál.
"Kde máš toho kluka?" Zeptal se ho Voldemort a všechno ostatní ignoroval.
"Jakého? Myslíš Harryho?"
Voldemort nezareagoval.
"Je tady, kde na něj nemůžeš. Je v bezpečí a bude. Nikdy ho neporazíš. On má totiž něco co ty nemáš. LÁSKU." Povídal Brumbál.
"Ach ano. Láska. Váš všelék." Smál se ledově Voldemort a začal bez rozmyslu rozbíjet bariéru. Brumbál už ho nezatěžoval. Chtěl Harryho.
Brumbál se rychle vrátil do všeobecného zmatku a začal rychle vydávat rozkazy. "Stáhněte se! Běžte za bariéru a přemístěte se, rychle!" Věděl, že pokud nemají Harryho a Samanthu jsou jejich naděje na zničení Voledomorta nulové.
"Budeme bojovat!" Prohlásila uzarděná Tonksová, když se k němu přiřítila.
"Ne!" Oponoval jí Brumbál. "Sejdeme se na ústředí Řádu. Teď běžte Nymfadoro." Tonksová neochotně poslechla a zmizela a on zatím začal hledat Harryho. Když se k němu dostal, byla už polovina Řádu pryč a ochranné kouzla zlomeny.
"Molly!" Zachropěl, když se dostal k ní a chlapci. " Rychle, běž!"
"Bez Harryho neodejdu." Řekla tvrdě a pevně ho chytla za paži.
"Molly, já ho odvedu. Běž!" Přesvědčoval ji Brumbál a ohlížel se, zda není poblíž někdo z nepřátel. "Slibuji."
"Dej na něj pozor, Albusi." Povzdechla si nakonec paní Weasleyová a s prásknutím se přemístila pryč.
Brumbál rychle obrátil pohled na Harryho, který se ke smůle všech bohužel probouzel. Hned jak otevřel oči ředitel poznal , že tohle nebude moc dobré. Nedíval se totiž do Lilyiných očí, ale do modrých, které měl Harry vždy, když se přeměňoval.
"Pane-?" Zasýpal Harry, ale víc už toho říct nestačil. Celé tělo mu začalo obrůstat černými chlupy, končetiny se mu zdelšovaly, až nakonec nestál před Brumbálem Harry Potter, ale ona zrůda- vlkodlak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.