74. kapitola

5. dubna 2008 v 17:41 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
A je tady. Myslím, že se vám bude líbit a doufám, že mi ji taky pořádně okomentujete. Plský moc!!!! Vím, že si to nezasloužím ale... *psí kukuč*...
Laj

Minuty neodbytně plynuly a Harrymu se zdálo, že čím víc se blížila ta osudná chvíle, tak tím víc čas spěchá. Neustále pokukoval po hodinkách a někdy prohodil pár slov s Tonksovou, která ho chtěla trochu povzbudit.
"Harry, připrav se, už to bude. Mozkomorové jsou za pár minut tady." Ohlásil mu starostlivě Brumbál a popostrčil chlapce do středu kruhu, který utvořili ostatní.
Všichni na něj upírali zrak a občasně se dívali na hodinky. Najednou se ochladilo a v kruhu se objevilo dvacet mozkomorů. Ze všech stran současně se ozvalo "Expecto patronum" krom od Harryho.
Patronové měli za úkol chránit jen svého majitele a tak se Harry stával jediným člověkem v okolí, který byl v ohrožení.
Začala odbývat půlnoc a chlapec začal cítit bolest, jakou ještě nikdy v životě. Jeho mysl sužovaly myšlenky na strašlivé vzpomínky z minulosti a tělo měj jako v jednom ohni. Svalil se na zem v obrovských křečích. Ruce i nohy mu neovladatelně škubaly a oči se měnily z modré barvy na zelenou a opačně pořád dokola.
Vlkodlačí kletba se ho chtěla zmocnit, ale síla mozkomorů jí to nedovolovala. Všechno se to jen projevovalo na Harrym. Ten vyrovnaný boj, který bude zjevně trvat až do té doby, dokud nezajde měsíc.
Chlapec křičel jako o život a zmýtal se na zemi. Většině z přítomných členů Fénixova řádu cukala ruka s patronem, jakoby chtěli Harrymu pomoci a Tonksově dokonce tekly slzy z očí a odvracela pohled. I Brumbál vypadal jinak- jeho obvyklé jiskřičky v očích zmizeli a zdálo se, jaloby bez toho jeho pohledu zestárnul o mnoho let.
Najednou však, jakoby všechno utichlo a Harry se zhroutil do bezvědomí.
Mozkomorové k němu dychtivě připlouvaly a snažili se zmocnit se ještě poslední kapičky štěstí v jeho těle. To byl povel pro všechny ostatní. Natáhli své hůlky a mozkomory od chlapce drželi na uzdě.
První, kdo k Harrymu přistoupil byl Brumbál. V očích se mu třpytil strach a lítost. Vzal deku a přikryl chlapcovo bezvládné tělo.
"Je v pořádku." Prohlásil. " Jen je v kómatu. Dokud bude takto, nepřemění se."
Ze stran se ozval šepot a Pastorek se Brumbála zeptal, jestli jsou ještě potřeba mozkomorové, nebo se mají vrátit zpátky do Azkabanu.
"Myslím, že už je nebudeme potřebovat. Děkuji Kinksley."
Bystrozor přikývl a namířil svého Patrona blíž ke stvůrám. " Vraťte se zpět do Azkabanu." Promluvil na ně pevným autoritativním hlasem.
Mozkomorové se však ani nepohnuli.
"Co…" Začal Brumbál, ale větu nedokončil, jelikož se najednou u nich objevila další stovka mozkomorů.
Opět všichni vykřikli zaklínadlo, ale už na to potřebovali o mnoho víc energie a mozkomorové se pořád vynořovali.
"Kingsley!" Zařval Brumbál do všeobecné vřavy.
"Ano?" Odpověděl mu přiškrcený hlas muže, na kterého volal.
"Běžte na ústředí Fénixova řádu. Svolejte všechny jeho členy ať jdou sem a pak varujte ministra kouzel a řekněte mu, aby okamžitě zkontroloval Azkaban. Voldemort se zmocnil mozkomorů."
Kingsley se zatvářil ustrašeně, ale Patronem začal prorážet cestu ven do pásma, kde už se mohl přemísťovat.
Za pár minut, kdy už slábla ochrana Fénixova řádu se objevili další jeho členové a okamžitě se na Brumbálův příkaz seskupily kolem Harryho.
"Co se to děje, Albusi?" Ječela o deset metrů od Brumbála paní Weasleyová, která svým stříbrným jezevčíkem chránila Harryho tělo.
"Molly, odveď Harryho pryč. Hned!"
Paní Weasleyová uposlechla a vzala Harryho za paži, že se s ním přemístí. Sama ale za chvíli zjistila, že to nejde.
"Kde je hranice přemisťování?" Zakřičela, ale Brumbál už neslyšel. " K sakru kde se můžu přemístit!" Volala, ale nikdo jí neodpovídal.
Mezitím se stalo něco neočekávaného, co se všema zatřáslo. Přesně za hranicí kouzla proti přemisťování se objevila velká kupa smrtijedů v čele s Pánem zla. Na jeho příkaz začali všichni metat po obraných kouzlech, které chránili to malé políčko zaklínadla, aby se mohli dostat mezi bitvu.
Bylo jasné, že pokud někdo neposílí obranu, což bylo téměř nemožné v tom spěchu, tak se dostanou dovnitř a co víc, Řád by neměl sebemenší šanci, jelikož už byli všichni unavení z dosavadního boje s mozkomory.
Jediný, kdo měl ještě sílu na boj byl Brumbál, který si rázně mašíroval cestu k Voldemortovi. Přestal ovládat svého Patrona- už ho chránilo jen pár Patronů okolních lidí, kteří se ho rozhodli bezpečně dopravit až k hranici, aby mohl opravit obranná kouzla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.