73. kapitola

5. dubna 2008 v 17:39 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Jé, já jsem vás ale zanedbávala, že? Sorááááč. Ale jaksi...no to víte, prostě mi to nešlo a ani sem se moc nesnažila, ale doufám, že jste na mě nezanevřeli. Jo a věnováno Fallen Angel( doufám že jsem to napsala dobře:D ) a proč to nevim:D asi za pěkný komentář...
Vaše Lajherilka:))) *muck*

Harry chvíli bloudil po Bradavickém hradě, ale jakmile odbylo deset hodin, byl zcela připraven u dubové brány a čekal na ředitele, který přišel přesně s posledním úderem hodin. Měl na sobě dlouhý cestovní plášť tmavě zelené barvy. Vypadal pohodlně, což svědčilo o tom, že se Brumbál na dlouho noc připravil.
"Dobrý večer, Harry." Pozdravil a počkal na chlapcovu odpověď, než zase začal mluvit. "Rozhodl jsem se, že se přemístíme jen pár desítek mil odtud - do nedalekého a opuštěného pole. Tentokrát tam bude jen nepatrně málo lidí a několik desítek mozkomorů… bohužel. Inu ale nedá se nic dělat." Zakončil povídání a tím nechal mnoho věcí otevřených.
Harry se ale neptal a jen se ředitele chytil za paži, kterou mu podával. Zavřel oči a nechal se opět protlačit ruličkou, neboli asistovaně se přemístit.
Za pár minut se objevil na neznámém místě- poli, kde byla zaseta zřejmě kukuřice, nebo něco podobného, co ještě nevylezlo ze země. Celý prostor byl obehnán silným plotem, který tu majitel dal asi proto, aby se mu nekazila úroda tím, že by na ni někdo šlapal.
"Jsme tady." Prohlásil Brumbál a vytáhl svou hůlku. " Usaď se, prosím. Já tady zatím provedu pár ochranných kouzel. Ostatní…jak bystrozorové tak mozkomorové tu budou půl hodiny před úplňkem."
Harry přikývl a usadil se na nepohodlnou zem. Ředitel se otočil a začal opisovat složité křivky svou hůlkou. Hodinu to tak pokračovalo a až pak se zase obrátil na svého společníka, který se už třásl zimou.
"Propánakrále, chlapče!" Zhrozil se, když Harryho uviděl. " Já jsem ti nedal deku?" Podivil se a zase jaksi zamával hůlkou. Po chvíli mu v ruce z ničeho nic přistála tlustá deka s vpleteným znakem Bradavic.
"Na- přikryj se." Řekl a hodil po Harrym dekou.
"Díky." Zamumlal chlapec a přehodil si ji přes sebe.
Když se opět podíval na Brumbála, tak zjistil že něco štrachá zpod pláště až nakonec se mu podařilo vylovit černý látkový pytlík. Harryho na chvíli přepadla zvědavost, ale když ředitel otevřel onen záhadný pytlík ukázalo se, že je v něm jen termoska s ( jak jinak) balíčkem citrónových cukrátek.
"Někdy si říkám, jací nejsou mudlové géniové! Termostatická láhev! To jsou koumalové! To by čarodějové nikdy nevymysleli…inu možná ale máme jiné potřebné věci." Přerušil se, když si strčil do úst bonbón.
"Cukrátko?" Nebídl Harrymu. Ten protočil očima, ale zasmál se.
"Ne, děkuji."
"Zelený čaj? Je ještě vařící…" Nadzvedl termosku.
"Ne. Díky za nabídku." Poděkoval a nadzvedl obočí. " Pane profesore, proč jste si ten čaj jednoduše nevykouzlil, nebo alespoň neohřál?"
Brumbál se uchechtl a odpověděl. " Jídlo a pití krom vody nejde vyčarovat jen tak z ničeho, ale ohřát jsem si ho mohl, pravda. Ale nemyslím si, že pár milovských zvyklostí je na škodu." Vysvětlil a podíval se na své hodinky plné pohybujících se planetek. Ale jak se zdálo, rozuměl jim, jelikož prohlásil: " za pár minut tady budou ostatní."
Harry se zatřásl a vzpomněl si, že v tom případě nezbývá mnoho času do jeho přeměny. Doufal, že vyjde plán ředitele, jinak by to mohl zase dopadnout špatně. Ale jak to mohl on ovlivnit?
"Myslíte, že to zabere?" Zeptal se profesora, aniž by odtrhnul pohled od svých bot.
"Doufám v to."
"Ale to nestačí!" Rozčílil se chlapec.
"Vím jak se cítíš." Protestoval Brumbál. "Musí to být hroz…"
"Ne, to teda nevíte! Vy jste to nezažil! Nevíte jaký je pocit, že za několik chvil zřejmě někoho zabijete!"
"Nikoho nezabiješ, o to se postarám." Klidnil ho Brumla(…eh teda prof. Brumbál)
"To jste říkal i minule!"
"Teď to bude jiné."
"To nevíte." Sklesl Harry a sklopil zrak. "promiňte."
"To je v pořádku, Harry. Je samozřejmé, že máš strach, ale přísahám ti na svou čest, že tentokrát to bude jinak. Vážně." Sliboval profesor a mluvil naprosto vážně. Přitom upíral své pomněnkové oči na ty zelené, které patřily dřívě Lily Potterové.
"Dobře." Přikývl chlapec, ale nic dalšího už neřekl, jelikož se ozvalo hromadné prásknutí sedmi bystrozorů.
"Mozkomorové přijdou přesně minutu před půlnocí, aby nám prozatím nedělali problémy. Vyvoláme své patrony, tedy krom Harryho. Mělo by to všechno klapnout. Jsou tady rozprostřená obraná kouzla?" Ujišťoval se Kingsley Pastorek, hned jak se přemístil.
Harry přikývl, Brumbál byl zřejmě s plánem obeznámen a tak nic neudělal. Místo toho si stejně jako chlapec prohlížel bystrozory, nebo spíše členy Fénoxova řádu.
"Děkuji, že jste všichni přišli." Prohlásil a povzbudivě se na ně usmál profesor Brumbál.
"To nic není." Mávla rukou Tonksová a zářivě se na Harryho zazubila.
"Ale je. Děkuji vám všem. Nasazujete za mne životy." Prohlásil chlapec a podíval se na hodinky.
"Za pět minut dvanáct."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.