71. kapitola

5. dubna 2008 v 17:30 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Abyste neřekli, že vás zanedbávám, napsala jsem další kapitolu. Nemám z ní moc dobrej pocit, ale snad se vám bude alespoň trochu líbit.

Uběhly dva týdny a teprve teď se Harry vrátil
do vyučování. Samantha se velice rychle učila a na Obranu měla nadání, i když si Harry nebyl jist jestli na ni, nebo spíše na černou magii. Každopádně jí tento předmět nebavil ani zdaleka tak, jako přeměňování. V tom přímo excelovala, když se chlapec díval, jak ji Lupin učí.
Většinou nechyběl ani na ostatních hodinách s Remusem Lupinem, a tak mohl docela dobře posoudit co jí jde nejlépe. Byl rád, že je nejen se Sam, ale i se starým přítelem. Lupin už nevypadal tak zmoženě, ale ošuntělý vzhled ho pořád ještě nepustil a Harry pochyboval, vůbec někdy zmizí.
Každopádně ani neměl co jiného dělat, než být se Sam, protože s Ronem a Hermionou se nehodlal bavit dřív, než-li se Samanthě omluví. V životě si totiž nebyl ničím tak jistý, jak teď tím, že Sam je hodná holka. Trávil s ní teď hodně času a i když si ze začátku myslel, jaká to nebude otrava, byl rád, že někoho takového u sebe má.
"Pane Potere, prosím, řekněte nám jak si změníte barvu vlasů pomocí kouzla." Vyzvala ho profesorka McGonagalová a probodla ho pohledem. Už po několikáté dnes ho přistihla, jak má hlavu opřenou o ruku a jen tupě zírá do zdi.
"Co, prosím?" Zpozorněl a zmateně se podíval na spolužáky. " Kouzlo? Jaké kouzlo?"
"Srážím Nebelvíru 10 bodů za Potterovu nepozornost. A vy se vzchopte. Vím, jak je důležité, že učíte tu dívku, ale nesmíte zanedbávat vlastní studium!" Poslední dvě věty McGonagalová zašeptala tak, aby jí slyšel jen Harry. V jejím hlase zněla naléhavost a možná i prosba. Chlapec přikývl, ale když se otočila, zase se svalil na lavici a pozoroval záda Parvati Patilové, která seděla před ním.
Konečně zazvonilo a on se vyřítil z učebny hned jako první. Úplně zapomněl na to, že dnes je úplněk a okamžitě letěl za Brumbálem. Potkal ho na půli cesty k pracovně a udýchaně mu pověděl, že ani neví, jak to dnes bude.
"Bude?" Opakoval nevědomě Brumbál, který se usmíval jako sluníčko a v rukou držel sáček s citrónovým dropsem.
"Dnes je úplněk." Řekl Harry a ztišil hlas. " Myslíte, že to bude tak hrozné jako minule?"
"Úplněk? Dnes?" Vykulil oči ředitel a drops, který držel u pusy mu spadl na zem.
"Ano." Přisvědčil chlapec zhrozen tím, že na to Brumbál ani nepomyslel.
" Pojď, Harry. Rychle do mé pracovny." Řekl a rázným krokem mířil ke své pracovně, kde před chrličem řekl heslo a po chvíli už seděl na svém pohodlném křesle za stolem.
"Promiň, já úplně zapomněl." Omluvil se a sundal si půlměsícové brýle z nosu. Rázem je tam zase ale nasadil. " Moc mě to mrzí."
"To je v pořádku." Odbyl to spěšně Harry. Spíš ho zajímalo, co s tím teď budou dělat. Jeho otázka byla hned zodpovězena.
"Nějakou dobu jsem se o tento problém zajímal a myslím, že jsem našel způsob, jak tě udržet před okolním světem, abys nikomu nemohl ublížit."
Harry zaprotestoval: " to jste říkal i minule a co toho? Málem jsem vás roztrhal na kusy!"
"To byla moje chyba." Ujistil ho stařec a přejel si rukou po ještě do teď nezahojené ráně. " Teď to bude jiné."
Harry se zatvářil nešťastně, ale přece se Brumbála zeptal na jeho plán.
"Mozkomorové." Odpověděl prostě.
"Cože? Jak? To ne."
"Bohužel Harry, obávám se, že není jiná možnost, než to zkusit. Vím, že na zvěromágy mozkomorové neplatí, ale ty se budeš přeměňovat nechtěně a v duši budeš pořád člověk, čímž je zaručeno, že na tebe mozkomorové budou platit. Musím se tě ale zeptat, Harry, zda jsi ochoten to podstoupit. Může to být bolest, jakou jsi nikdy nezažil."
"Jistě, že jsem!" Ujistil ho.
"V tom případě se uvidíme. Prosím, buď v deset hodin před dubovou bránou. Přemístíme se někam jinam."
Chlapec přikývl, rozloučil se s ředitelem a vyšel z pracovny. Než zavřel dveře viděl Brumbála, jak si zase sundal brýle a položil hlavu do dlaní. V tu chvíli se mu zdál tak bez jeho obvyklého elánu a o několik let starší. Vyhnal to ale z hlavy a začal se zabýval sám sebou.
Nevědomě šel hradem a nemyslel na to, kam ho nohy nesou. Uvědomil si kde je až když říkal heslo před Samathinými komnatami.
"Ahoj." Pozdravil. " Můžu?" Zeptal se Sam, která zrovna seděla v tureckém sedu na zemi a čarovala.
"Jistě." Přitakala. " Děje se něco?"
"Jo, dnes je úplněk."
"A co budeš dělat?" Vykulila oči a zatvářila se bázlivě.
"Brumbál má nějaký šílený plán." Pokusil se o úsměv. " Nemyslím, že by mohl fungovat."
"Ale bude." Začala ho uklidňovat Samantha. " Brumbál je prý největší kouzelník na celém světě! Určitě to promyslel!"
Harry si povzdechl a změnil téma. " Co zkoušíš?" Řekl a pohled upřel na hůlku v její ruce.
"Vlastně nic. Jen si opakuju něco z přeměňování." Usmála se.
"Jde ti to." Podotkl Harry, když jen letmo zamávala hůlkou a krabičku zápalek před sebou přeměnila na suchozemskou želvu, kterou si vzala do ruky a začala ji hladit po krunýři.
"Dík, ale je toho ještě hodně co dělat. Remus říkal, že budu ale za pár týdnů schopna přeměnit i kus nábytku!" Zaradovala se.
"Máš nadání. Učíš se rychle. Ani já neumím přeměnit takovou velkou věc."
Sam se jen zářivě usmála. V tu chvíli ale uslyšeli, jak se někdo snaží dobýt do komnaty a tak ztichly.
"Jaké tu k sakru můžou mít heslo!?!" Rozčiloval se chlapecký hlas před komnatou. Když to Harry uslyšel zářivě se usmál a zavolal: " Co takhle Bradavice?"
Dveře se otevřeli a dovnitř vpadli Ron a Hermiona.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.