68. kapitola- Ahoj, jak se máš?

5. dubna 2008 v 17:23 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Vím, že už dlouho nebyla žádná akce, ale bude, jen trpělivost. Teď se mi to do děje trochu nehodí, ale už je to vymyšlený. Potřebuju dějově tak týden. Za jak dlouho ten týden napíšu netuším, ale snad to vydržíte a necháte Harrymu zasloužený odpočinek. Pa Vaše Lajheril :-)

Harry už tu seděl hodnou chvíli, ale ani Brumbál a dokonce ani nikdo z jeho ročníku se nehodlali dostavit. Už byl na odchodu, když do síně vstoupil zjevně nevyspaný Brumbál, který na sobě hned ucítil pohled jednoho studenta- Harryho. Zasmál se a pozvedl číši s dýňovým džusem, který si právě nalil. Harry pokýval hlavou a také popřál dobrou chuť.
Čekal, než profesor dosnídá, nechtěl ho rušit uprostřed jídla, ale teď to vypadalo, že se Brumbál zvedá a tak Harry vykročil za ním.
"Pane profesore! Už je tady?" Zvolal už za běhu, ale pak se uklidnil.
"Ano, Harry. Jestli chceš, pojď. Už se na tebe ptala."
Harry přikývl a společně s ředitelem se vydal za Samanthou. Procházeli hradem a Harry se snažil vybavit, co v té části Bradavicí, kde právě jsou mohlo být příhodné místo na ubytování mudlovské dívky, o které by se vlastně nikdo ze studentů neměl dozvědět.
Zastavili se před jedním z brnění a Brumbál rozhodně řekl heslo. Brnění uskočilo a v zdi za ním se objevila klika. Harry s Brumbálem prošli a naskytl se jim pohled do pokoje, podobné společenské místnosti, ale jen s dvěmi křesly a byla také o mnoho menší. I tak vypadala příjemně, díky spojení zelené a žluté barvy, která byla všude kolem. Z místnosti vedli schody nahoru, jak si Harry domyslel do ložnice a umývárny. Tam se ale nedostali, jelikož Samantha, za kterou přišli spala v jednom z křesel.
Harry za ní přistoupil a opatrně ji na Brumbál souhlas vzbudil.
"Co?" Podivila se rozespalá dívka, když uviděla Harrho obličej. Když se podívala na Brumbála, všechno jí došlo.
"Máte tady snídani, slečno." Řekl Brumbál a na lusknutí jeho prstů se před ní objevil velký tác s jídlem, kde nechyběly ani citrónové šuměnky. Sam poděkovala, ale oči měla pořád upoutané na Harrym. Když si toho všiml, obličej se mu roztáhl v pobavený škleb a sedl si vedle Samanthy.
"Jak to teď bude? Co je dnes v plánu?" Zeptal se Harry ředitele.
"Inu, slečna by si měla odpočinout, ale s Obranou proti černé magii můžete začít, pokud by jste chtěla." Obrátil se na Sam, která si vzdychla, ale pak se zazubila a řekla, že bude jen ráda a ostatní věci by se taky chtěla naučit co nejdřív. Brumbál takovou odpověď čekal a tak jí hned domluvil schůzku s Remusem Lupinem, který jak se dozvěděli, jí ve všem pomůže a stane se něco jako její osobní profesor.
Brumbál už byl na odchodu, když Harry řekl, že nemá učební plány. Profesor opět lusk prsty a na Harryho klíně přistálo pět velkých svazků o které chlapec žádal a jeho neviditelný plášť s Pobertovým plánkem. Harry se zazubil a podíval se na profesora, kterému taky v očích hrály pobavené jiskřičky. Pak se Brumbál ještě otočil na Samanthu.
"Vaše věci, které jsme kupovali v Příčné ulici máte… LUSK … tady." Tentokrát přistál před dívkou kotlík, přísady, váhy a hlavně hůlka.
Pak už se konečně Brumbál rozloučil a odešel, takže Harry se Sam zůstali sami.
"Ahoj.Jak se máš?" Zeptal se trošku nervózně Harry dívky a položil věci ze svého klínu na zem.
Samantha, která si právě mazala na toast med se zastavila v půlce pohybu a usmála se.
"Jo, jde to. Jsem ráda, že se naučím svou sílu, jak říká profesor, ovládat. V poslední době se mi stávali divné věci. Nejednou jsem třeba vyletěla jen tak o stopu nahoru. Bylo to zvláštní." Trochu znervózněla, protože nevěděla, zda si Harry nebude myslet, že se zbláznila. Ten ale pokrčil rameny a rozvalil se na sedačce.
"To je normální. To teprve zažiješ věci. A jak ses jinak měla?" Ptal se a tím rozpoutal hovor, ve kterém došla řeč dokonce i na famfrpátl a spousty dalších. Samamtha se každému kouzelnickému jevu divila a tím se stávala výbornou posluchačkou, ale i ona zajišťovala hovor, takže nikdy nevázl.
"Nauč mě nějaké kouzlo, prosím." Zaškemrala a vzala si ho ruky hůlku. Harry hned poznal, že ji drží nejistě a nezkušeně.
"Dobře, tak to se v tom případě dáme hned do učení, ne?"
Sam horlivě přikývla a zeptala se, jestli budou cvičit tady. Chlapec zavrtěl hlavou a přehodil přes sebe neviditelný plášť.
Samantha vyděšeně vypískla a uskočila do zadu. Když ji Harry viděl, tak se rozřechtal a stáhl si plášť.
"To je neviditelný plášť. Mám ho po svém otci. Neboj, pojď." Řekl ještě v záchvatu smíchu, když se Sam dívala na stříbřitou látku tak nejistě.
Sam přistoupila, ale zeptala se, proč ho musí na sobě mít. Harry přesně nevěděl, jak jí má odpovědět, ale zkusil to.
"Víš, ty tady vlastně nemáš co dělat. Kdyby se o tobě někdo dozvěděl, byly by z toho zmatky a nebo něco horšího. Příští rok budeš v Bradavicích už jako normální studentka a navíc.. já tě teď budu něco učit, pokud se tomu tak dá říct a vynechám pár vyučovacích hodin, takže vlastně ani já nemám být vidět." Vysvětlil a dívka přikývla. Pak je oba zakryl pláštěm a otevřel Pobertův plánek.
"Výborně. V tomto patře nikdo není. Tak kam půjdeme? Chceš se podívat ven, nebo se budeme učit někde v prázdné třídě, nebo tak?" Zeptal se Harry a Sam odpověděla, že vevnitř by to bylo lepší.
Harry hned věděl, že komnata nejvyšší potřeby je to pravé místo, kam by se měli vydat a rychle zamířili do komnaty, kde Harry strávil celou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.