67. kapitola

5. dubna 2008 v 17:22 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Co říct? Že by tu byla další kapča? Jj, je tady, sic trošku kratší, než jste o de mě zvyklí, ale myslím, že se vám, bude líbit. Mě se zdá totiž celkem přijatelná, ale nevím, posuďte sami:)!

"Taškářovy rachejtle." Vyhrkla o pár minut později profesorka na chrliče před Brumbálovou pracovnou. Ten okamžitě uskočil a McGonagalová s Harrym vyjeli až nahoru, před dveře ředitelovi pracovny. Profesorka hlasitě zaklepala a otevřela dveře.
"Tady je Potter, pane profesore." Vyhrkla a prostrčila chlapce dveřmi. Pak je za sebou kvapně zavřela, a tak chlapec s ředitelem zůstali sami.
"Usaď se Harry, prosím." Pokynul mu Brumbál a ukázal na jednu z židlí. Harry se tedy posadil a už otevřel pusu, aby se zeptal, proč tu je, ale ředitel převhzal iniciativu za něj. Byl pořád oblečený v cestovním plášti a Harry netušil proč ho ředitel potřeboval tak nutně vidět.
"Slečna Eadneyová má problémy." Řekl prostě.
"Cože?" Vydal ze sebe a Harry a téměř vyskočil ze židle.
"Neměj strach Harry, je v pořádku. Voldemort jí nic neudělal." Zavrhnul hned Harryho nejhorší obavy.
Chlapec si oddychl. " Tak co tedy…?"
"Má v sobě velkou kouzelnickou moc, která se dere na povrch a začínají se u ní vyskytovat jevy, které údajně měl i Salazar Zmiozel. Jde o to, že pokud se je nenaučí ovládat, tak ji celou pohltí. Právě jsem byl u ní. Zatím je v pořádku, ale musíme jednat. Rychle se musí naučit, jak svou sílu ovládat a jak používat kouzla, takže ještě dnes bude převezena sem do Bradavic. Budu ji učit já, ale myslím, že je vyděšená a bylo by dobré, kdyby u ní byl někdo, komu důvěřuje a mám pocit, že tou osobou jsi ty, Harry. Přijmeš to a pomůžeš jí?" Brumbál si vzdychl a s pohledem plným očekávání se zahleděl do tak známých očí- očí, které ještě před patnácti lety vídal u Lily.
"Ano, ale nemyslím, že to nějak změní situaci." Řekl po chvíli majitel oněch očí. Brumbál se s úlevou ve tváři usmál a posadil se na své křeslo za stolem. Pak opatrně pronesl.
"Harry, Samantha bude potřebovat hodně pomoci a než se stabilizuje v prostředí Bradavic, budeš uvolněn ze všech vyučovacích hodin. Úkoly ti nechám od učitelů zaslat." Harry přikývl a zvednul se ze židle. Chytl kliku a pak se otočil na Brumbála, který zrovna promluvil.
"A Harry, děkuji. Kdyby si něco potřeboval, neváhej a zastav se na šálek kávy." Ředitel se unaveně usmál a pak také vstal. Znovu si natáhl cestovní plášť a když Harry odešel, i on zamířil na školní pozemky, aby se mohl přemístit za Sam, kterou ještě teď hned hodlal přenést do Bradavic.
Harry se ještě chvíli procházel potemnělými chodbami Bradavického hradu, než se rozhodl, kam vlastně půjde. Do společenské místnosti se mu nechtělo, bylo možné, že oslava ještě neskončila a on nechtěl být zase středem pozornosti. Teď o to ani v nejmenším bestál a nakonec usoudil, že nejlepší bude, když se vydá do Komnaty nejvyšší potřeby.
Trvalo ještě několik minut, než se dostal před prázdnou zeď, před kterou třikrát prošel, než se na v ní objevily dveře a mu se naskytl pohled na místnost, která byla laděna do světle modra. Byla to příjemná změna být někde jinde, než v obklopení zlato rudé barvy nebelvírské společenské místnosti.
Pohodlně se rozvalil na jedno z křesel a téměř okamžitě vyčerpáním usnul. Strávil bezesnou noc, kdy se v jednom kuse převaloval na křesle, aby zachytil polohu, ve které se mu bude spát nejlépe.
Ráno se probudil časně, ale ještě necelou půlhodinu nehybně ležel a nehodlal otevřít oči. Pak se ale přece jen přemohl a pomalu se zvednul. Po pravé straně místnosti zpozoroval dveře, zjevně od koupelny. Rychle tam zamířil a s potěšením zjistil, že jsou tam všechny jeho osobní věci, jako třeba kartáček na zuby. Rychle si zul boty a sundal si oblečení. Pak se rychle osprchoval ledovou vodu, aby konečně mohl trochu začít fungovat. Podařilo se. Vylezl ven a oblíkl se zpět do hábitu. Pak si udělal ostatní hygienu a dokonce si i rozčesal vlasy, ale stejně pořád vypadali jako před tím a na zátylku se mu ježili jako jindy.
Vzdychl si, naposledy se podíval na místnost a vyšel z ní ven do Velké síně na snídani, i když vlastně hlad neměl. Chtěl mít jen společnost a hlavně doufal, že tam potká Brumbála a ten ho zavede za Samanthou.
Musel uznat, že se mu po tom děvčeti trochu stýskalo, navíc vlastně jen díky ní byl ještě mezi živými.
Pomalu usedl ke stolu a nabral si na talíř něco málo z jídla. Brumbál jak vidno ještě v síni nebyl a tak se rozhodl tu na něj počkat. Stejně neměl nic jiného na práci, jelikož úkoly měl poměrně všechny hotové a navíc na to měl ještě spousty času, když teď pár hodin vynechá a bude u Sam.
Pousmál se, když si uvědomil, že si téměř nepamatuje její tvář a zakousl se do toastu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.