65. kapitola- Nebelvír vs. Mrzimor

5. dubna 2008 v 17:18 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak je tady konečně další kapča a taky začátek famfrpálového zápasu. Snad se vám to bude líbít. Věnováno všem, co pravidelně komentují. P.S.: Zlepšili jste se!

Harry se ráno probudil s pocitem, že je vyspaný lépe než obvykle, což ho udivilo, jelikož spal jen pět hodin. I tak se ale cítil skvěle a rychle si na sebe navlékl svůj rudý famfrpálový hábit a po nějaké té chvíli už byl na snídani a mazal si džem na toast. Jako obvykle před zápasem mu ale do jídla moc nebylo a spíš si povídal s Fredem a Georgem, kteří seděli vedle něj a probírali spolu herní taktiku.
"Musíme vyhrát, jinak nás Mrzimor předběhne a tím by se naše pozice z druhého místa ve školním poháru změnila na třetí. Teda…ne, že by na tom nějak záleželo." Ušklíbl se Fred a vytáhl z kapsy pár bomb hnojůvek. Když ale zpozoroval blížící se McGonagalovou, zase je vrátil zpět.
"Pane Pottere, přeji vám hodně štěstí a vám pánové také!" Obrátila se na ně profesorka, která byla oblečená v rudo zlatém hábitu a vlasy měla jako obvykle stažené do úsečného tuhého uzlu. Harry i Wasleyovi poděkovali a nechali profesorku odejít.
"Chápete to? Jak se McGonagalce může líbil famfrpál! Vždyť se na ni podívejte, pochybuju, že na koště vůbec někdy nasedla!" Divil se zase Fred a kriticky sjížděl profesorku pohledem. Nikdo mu neopověděl a po Harryho posledním kousnutí do toastu se konečně zvedli a zamířili na stadion. Věděli, že všichni týmový spoluhráči už odešli a oni se k nim nechtěli přidat pozdě, takže svižným krokem mířili k famfrpálovému stadionu, ostatně jako další studenti, kteří si chtěli rychle najít ty nejlepší místa na sezení.
Harry se zamyslel, jaké by to asi bylo, kdyby nebyl chytač, ale jen divák a pospěl k názoru, že je to nepředstavitelné.
"Kde jste byli?" Utrhla se na ně kapitánka hned co vstoupili do šaten.
"No…" Začal se vymlouvat Georg, ale když si uvědomil, že ho dívka stejně nevyslechne s mávnutím ruky toho nechal a raději se jí zeptal, jestli se změnilo něco v taktice.
"Ne." Zakroutila dívka hlavou, přičemž se jí trošku rozházely učesané vlasy do ohonu. Tomu ale nevěnovala žádnou pozornost, ostatně stejně by se to při zápase stalo. Otočila se jen na Harryho a opět mu připomenula, že když zlatonku chytí co nejdříve, bylo by to nejlepší. 150 bodů by jim zajistilo prvenství ve školním poháru a také by se předběžně dostali na první místo i ve famfrpálovém poháru. Pak by stačilo vyhrát se Zmiozelem jen o 70 bodů.
"Já vím." Přisvědčil Harry a pomyslel na malý zlatý míček, který krom jednoho zápasu ve třetím ročníku zatím vždycky chytil. Tenkrát se na stadion vrhli mozkomorové a on upadl do bezvědomí. Jinak vždycky dík jemu Nebelvír vyhrál a on byl na své výkony pyšný. Na každý zápas se těšil, i když létat si jen tak bylo ještě lepší. Teď se ale vyloženě nemohl dočkat. Zápas už nehrál dlouho a ten pocit z vítězství mu chyběl. Proto teď chtěl vyhrát a doufal, že se mu to povede. Navíc, tým byl v té nejlepší formě od té doby co odešel Wood a to přece jen něco znamenalo.
"Tak, pojďme na to!" Zavelela kapitánka a nastoupila si před bránu vedoucí na stadion. Harry se postavil vedle ní, takže tvořili první dvojici. Za nima byli dvojčata Weasleyovi a pak další.
Brána se otevřela a oni nastoupili na svá košťata. Ve vzduchu se zformovali a nedočkavě čekali, až zápas začne. Harry ještě vrhl pohled na tribunu a očima hledal Rona a Hermionu. Našel je na obvyklém místě a nevědomky se pousmál nad zrzkem, který měl v ruce vlajku s nebelvírkým erbem a vedle něj nápis "Harry je nejlepší". Pak se ještě bleskurychle stačil podívat na tribunu profesorů. Byl zvyklí na to, že Brumbál většinou na zápasech byl. Co Harry pamatoval chyběl jen jednu- v prvním ročníku, ale teď tady nebyl taky a Harry se neubránil myšlence na to, kde asi je. Když ale před očima uviděl zlatonku, tak se vzpamatoval. Cože? To už zápas začal? Pomyslel si a chňapl po ní.
"Tak Harry dělej!Co tam tak trčíš?" Zaječela na něj z pod několik metrů dolů Angelina a on se zmateně podíval na zápas odehrávající se pod ním. Pak ale vyjel za rychle se vzdalující zlatonkou, kterou pořád upřeně sledoval očima. To už se za ním rozjel Mrzimorský chytač, který se od Harryho držel jen na pár metrů, kdyby náhodou zahlédl něco, co jemu ušlo. Co nevidět byl u Harryho a natahoval ruku směrem tam, kam Harry.
Chlapci se téměř zároveň naklonili na svá košťata, aby se zrychlily. Bylo zvláštní, že se zlatonka objevila takto rychle po začátku zápasu. Harry uslyšel komentátora Lee Jordana, jak celou akci horlivě předává divákům.
"Ano, Potter sleduje zlatonku, už ji má téměř na dosah, ale pozor, dámy a pánové mrzimorský chytač Thomas Mayer se ho drží jako klíště, Nebelvíre do toho!"
Harry se po Leeově poslední větě rozjel ještě rychleji a už když měl zlatonku téměř v prstech, tak změnila směr a rázně zamířila dolů. Oba chytači ji bok po boku následovali a každou chvíli se na sebe podívali, aby zjistily, zda není jeden na před. Mayerovi se ve tváři zrcadlil strach, když se řítil k zemi a Harry se pousmál. On si totiž tohle vyloženě užíval a opět popohnal své koště. Zlatonka ale ne a ne na dosah.
"Už…" Sykl Harry a natáhl ruku co nejvíc to šlo. Měl ji. Stiskl zlatonku, ale téměř v tom samém okamžiku ho Mayer zatáhl za hábit a malý míček se mu vykroutil z ruky a rychle odletěl někam do dáli.
"Co si to o sobě myslíš?" Otočil se rozzuřený černovlasý chlapec a utrhl se na Thomase, který se asi sám zalekl toho, co udělal. Ani se neomluvil a odletěl. Harry tam teda jen tak stál a zaposlouchal se, aby slyšel jak Mayera potrestají.
"Tak tohle bylo zlé! Co si to ten frajírek mrzimorský jako dovoluje?" Rozčiloval se Lee do mikrofonu.
"Jordane!" Zavrčel do mikrofonu ještě někdo jiný, v čem Harry poznal profesorku McGonagalovou.
"Ano, promiňte paní profesorko." Omluvil se Lee spěšně a pokračoval. "Jak vidíte, Mrzimor si za toto hnusné chování jejich chytače vysloužil jen střílení na jejich branku, čehož se ujímá Angelina Jonesová, kapitánka nebelvírského mužstva. Ono, Angelina připisuje 10 bodů pro Nebelvír." Tribunami se ozval potěšený chorál fanoušků, ale bylo slyšet i Mrzimorské a Zmiozelské, jak zaúpěli. Havraspár tleskal při každém gólu jakékoliv strany.
Harry se potěšeně usmál. To že Angelina si střelila gól mu vylepšilo náladu po tom nepovedeném útoku na zlatonku a zase začal míček hledat očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.