63. kapitola

5. dubna 2008 v 17:12 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak a je tu další. Vím, slibovala jsem jich víc, ale tak snad vám to postačí. Komentářů bylo dost, chválím vás:-)!! Jo možná ještě dnes přidám, nevím:-)

Harry se posadil na postel a zrychleně dýchal. Zdál se mu zvláštní sen. Co měl znamenat? A byl to opravdu jen sen?
Rychle se podíval na hodinky a s hrůzou zjistil, že za 15 minut má být na famfrpálovém hřišti, ale sám nevěděl, jestli by nebylo lepší jít za Brumbálem a říct mu, co ve snu viděl. Pak se ale uklidnil. Nemůže ředitele otravovat s kdejakou maličkostí. Navíc si byl jist, že kdyby se něco se Sam dělo, ob by to věděl.
Bleskurychle tedy začal prohrabávat kufr, až našel svůj famfrpálový dres.Přehodil si ho na sebe a jako střela vyletěl i s koštětem z ložnice. Běžel celým hradem a až otevřel dubovou bránu, tak nasedl na koště. Tím si ušetřil několik minut a ba trénink se dostavil přesně v čas.
Ani nesesedal z koštěte a už se dali do zkoušení. Všichni teď byli jako očarovaní, kvůli nadcházejícímu zápasu a tréning byl těžší, než obvykle. Harrymu však nějaký zápas teď ani v nejmenším nedělal vrásky. V poslední době se toho tolik událo, že na famfrpál už mu v mysli zbývalo věru málo místa.
Poprvé za jeho celý život se mu zdálo létání nudné a šíleně zdlouhavé. Dvou hodinový trénink se mu zdál být nekonečný a zlatonku chytal už jen ze zvyku. Ani se na to nemusel nijak zvlášť koncentrovat.
"Tak a je KONEC!" Slyšel kapitánku, jak vříská a všichni se snášejí k zemi. I on tedy své koště nasměroval směrem dolů a rychle se rozloučil se spoluhráči. Ani nesesednul z koštěte a řítil se k hradu. Přece jen mu to lítání trochu pomohlo. Eda aspoň v tom, že si mohl urovnat myšlenky. Teď se rozhodl zajít za Brumbálem a jen tak se zeptat, jak se má Sam a jestli o ní nejsou nějaké zprávy. Pak chtěl jít za Hermionou a promluvit si s ní. Nechtěl, aby se k němu vrátila. Jen…aby byli přátelé jako dřív. Doufal, že to ještě půjde.
Před branou opět neochotně sesedl z kulového blesku a pěkně svižným krokem se blížil k ředitelově pracovně. Když konečně stanul před chrličem, jaksi si uvědomil, že nezná heslo a začal zkoušet všechno, co ho napadlo. Jak věděl, Brumbál měl rád citrónové sladkosti a tak začal od nich.
"Citrónový drops, citrónová zmrzlina, citrónové bonbony,…" Až vyčerpal všechny citrónové možnosti, začal s dalšími.
"Čokoládové žabky, bertíkovy fazolky tisíckrát ji.."
"Harry, copak potřebuješ?" Zeptal se ho někdo přímo za zády, až nadskočil a bleskurychle se otočil.
"Pane profesore, já… no přišel jsem si s vámi promluvit." Řekl, až stanul v tváří tvář Brumbálovi, který byl oblečený do tmavě fialového hábitu a vypadal, že se právě vrátil z nějaké důležité cesty.
"V tom případě pojď." Usmál se na něho a otočil se na chrliče. "Banánky v čokoládě." Řekl a Harry se nad tím pousmál.
Už po několikáté v životě se dostal do ředitelovy pracovny a začal přemýšlet nad tím, kolikrát tu ještě bude a sám doufal, že už je tohle na posledy, i když o tom pochyboval. V Brumbálově pracovně se vždycky cítil jakoby něco provedl, nebo se mělo něco stát o to se mu vůbec nelíbilo.
"Dáš si něco k pití, nebo citrónová cukrátka?" Zeptal se zdvořile Brumbál a sám si jeden žlutý bonbon strčil do pusy.
"Mm.. jsou dobré. Já odjakživa říkám, že mudlové mají vynikající sladkosti." Podotkl ještě než rozkousal bonbon.
"Tak tedy, co si dáš?" Zopakoval svou otázku a sám si nalil trochu medoviny.
"Ehm, to je dobré. Nic, děkuji." Řekl Harry a až teď se posadil na židli. "Víte, já jsem se jen přišel zeptat jak se daří Samanthě."
"Á, slečně Eadneyové? S ní a jejími rodiči jsme ve stálém spojení a myslím, že slečna jen čeká, kdy dostane někoho, kdo by ji byl schopný doučovat. Vážně to nechcete být vy? Profesorka McGonagalová říkala, že jste školu a učení zvládl zatím bravurně a profesorka Simsonová tvrdí, že v Obraně proti černé magii máte vynikající výsledky jako nikdo jiný. Byl by jste výborný kandidát na učitele." Brumbál opět nasadil svoje přesvědčovací metody a studánkově modrýma očima se vpíjel Harrymu do tváře.
"No, já nevím. Jen jsem se přišel zeptat, jak se jí daří. Víte určitě, že je v pořádku?" Ujišťoval se Harry.
"Ano, jistě. Takže přijímáte post učitele pro slečnu?" Brumbál Harryho neposlouchal. Vlastně si myslel, že se Harry jen zajímá. Ten si oddechl, když Brumbál vyslovil slovo "jistě" a teď jen přemýšlel, jestli by Sam vážně neměl doučovat. Ještě před týdnem by řekl ne, ale teď když se rozešel s Hermionou si říkal, že by aspoň na to tak nemyslel.
"Kolik by to mělo být hodin týdně?" Zeptal se pomalu, jakoby si rozmýšlel, zda dělá dobře.
"Inu, podle potřeby. Samozřejmě čím víc, tím lepší by to bylo." Odpověděl Brumbál a usmál se.
"Dobře, tak já to beru.Budu ji učit, ale nemyslím si, že to je dobrý nápad. Vždyť já sám polovinu neumím." Harry si vzpomněl, že Sam vlastně nic neumí a trochu zalitoval, že to tak ukvapeně přijal. Jediné, co ho utěšilo byl fakt, že Sam bude určitě chytrá a všechno rychle pochopí.
"S tím si nedělejte starosti. Dostanete jen Obranu proti černé magii. Ostatní ji bude učit někdo jiný. Navíc, dostanete tohle." Řekl Brumbál a z pod stolu vytáhl pět velmi tlustých svazků pergamenů. Na každém z nich bylo jiné číslo od jedničky až po pětku.
"Tady je všechno, co potřebujete. Všechno, co jste se učili od prvního ročníku až po teď. Doufám, že slečna bude mít stejně bravurní výsledky jako vy. Nashledanou, Harry." Rozloučil se krapet nezdvořile Brumbál a ještě dodal, že čas první hodiny mu sdělí v průběhu dalších dnů. Pak už ho vyprovázel z pracovny a Harry se s knihy v náručí a kulovým bleskem v ruce vydal hradem zpět do společenky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.