61. kapitola

5. dubna 2008 v 17:08 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Přemýšlím, kdy si to konečně uvědomíte a začnete kommentovat. Copak nevidíte jak často přidávám kopitoly? Lidi, nebuďte líní. Pár řádků vás nezabije. Snížím přidávanost! Vyhrožuju!! P.S.- další kapitola bude ještě dnes, nebo zítra. Uvidím, jak ji přidám. Zítra se můžete těšit na tak...4 kapitoly? jj...tak nějak, pokud budou komenty!!!!

Harry seděl na podlaze dívčích umýváren a každou chvíli se mu oči na pár sekund zavřely a poklesla mu hlava, jak usínal. Vždycky se pak ale probudil, zatřepal hlavou, pár minut zůstal vzhůru a pak zase zadříml.
Když se vzpamatoval, co vlastně dělá, zvedl se jako hadrový panák a tahajíc za sebe v ruce neviditelný plášť zmizel někde v temných chodbách hradu. Nezmohl se ani na to, aby otevřel Pobertův plánek a jediné, co udělal za celou cestu bylo, že se podíval na hodinky, které ukazovaly, že je půl čtvrté.
Na moment si pomyslel, co by se stalo, kdyby ho tu někdo našel, ale nic neudělal. Nezáleželo na tom. Jediné, co byl teď schopný vnímat byla únava a rozchod s Hermionou. Až teď mu docházelo, co se vlastně stalo.
"Prasečí hlava", zamumlal na Buclatou dámu a ta se bez řečí vyklopila, když viděla, jak se Harry tváří. Měl naprosto zhroucený pohled, byl jak nejvíc to šlo zhrbený a upřeně pozoroval špičky svých bot, jakoby šlo o velmi zajímavý předmět, který bylo třeba pořádně prozkoumat.
Vplul do společenské místnosti, kde hned uviděl Hermionu, která tvrdě spala na jednom z těch křesel, které bývaly obyčejně prázdné, jelikož stály v koutě a dál od středu zábavy. Zadíval se na dívku a musel se usmát. Když si ale uvědomil, co dělá a co se stalo odvrátil oči a vplížil se do ložnice, kde všichni jeho spolubydlící spokojeně oddechovali, tiše pochrapovali a někteří se dokonce ze spaní usmívali.
Harry si lehl do postele a ani se nenamáhal zakrýt, nebo si sundat brýle. Pohled zapichoval do stěny nad ním a když se konečně projevila únava a on i přes návaly myšlenek usnul, ponořil se do víru bezesné noci.
"Harry, vstávej! Musíme jít, za patnáct minut máme hodinu!" Řval Ron na černovlasého chlapce ráno, který se ne a ne probudit. Zrzek s ním zase hrubě zatřepal a když se opět jen obrátil na bok, tak si povzdechl a donesl k němu svůj nepoužívaný budík, který odložil, protože byl až nebezpečně moc hlučný, a když se budil, tak si pak stěžovala celá kolej na ranní hluk. Teď už ale( jak doufal) nikdo kromě Harryho nespal a tak budík natáhl a přiložil ho kamarádovi k uchu.
Hned, jak začal ten pekelný přístroj ječet jako pominutý, tak Harry vyskočil a vyděšeně se díval kolem sebe a rychle sáhl pro hůlku na nočním stolku. Ron se rozchechtal a odkryl si ruce z uší, které si zacpával, poněvadž budík byl vážně až moc hlučný.
"Co je prosím tě? Žádní Smrtijedi tu nejsou!" Chechtal se Ron, při pohledu na rozespalého a rozcuchaného Harryho. Ten, když si po chvíli uvědomil, že míří hůlkou na kamaráda ji sklonil.
"Co mě tak budíš? Chceš abych ohluchl? Co je?" Vyjel Harry na kamaráda a sápal se z postele, neschopen nějakého myšlení.
"Za deset minut je hodina, tak makej!" Zařval na něj Ron, aby to vůbec Harry postřehl. Ten vykulil oči a rychle na sebe začal házet oblečení, které našel. Až pak zapadl asi na dvě minuty do umývárny a když se z ní jako střela vyřítil, vypadal už celkem civilizovaně, když se tedy člověk nedíval na košili zapnutou vždy o knoflíček níž a vlasy, které mu trčely každý na jinou stranu. S kravatou se Harry ani neobtěžoval.
Oba se bleskurychle rozběhli a pospíchali na hodinu dějin čár a kouzel, kterou měli jako první. Když se tam udýchaní a celý rudí konečně uráčili dostavit, hodina už začala, ale Bins ještě pořád nikde. Rychle pohlédli na jejich obvyklá místa vzadu, ale s nechutí zjistily, že už jsou obsazené a jiná místa vzadu nejsou, takže si museli sednout do předu, kde sedávali jen šprti, teda kromě Hermiony, která vždycky byla vzadu s nimi.
Harry na ni loupl pohledem a když jen viděl, jak si pročítá poznámky, tak se otočil a vytáhl si z brašny učebnici a brky. Když konečně vyhrabal co potřeboval, tak opět očima sklouzl na Hermionu, která byla pořád ponořená do učení a téměř hltala každé slovo, které přečetla. Zřejmě to bylo velmi zajímavé…
Harry se zamyslel. Zavzpomínal na to, co se stalo v noci. Byl to jen sen, nebo skutečnost? Pomyslel si a zkoušel zapátrat v paměti po nějaké známce toho, že včera v noci vážně byl v dívčí umývárně. Nezdálo se mu to, ale zase tu byla spousta věcí, které nasvědčovali tomu, že vážně nějakej ten večerní výlet prodělal. Proč jim Hermiona nezabrala místo? A vůbec, jak to, že když věděla, že nejsou na snídani je nevzbudila? A jak to, že jim ani nezamávala na pozdrav? Byla to pravda. Sen by nebyl tak živý a …nezanechal by po sobě bolest, jakou cítil, když se na dívku podíval.
Odvrátil se začal tupě zírat před sebe na stěnu, kterou po chvíli proplul duch profesor Bins. Jako obvykle si něco mrmlal pod vousy a studentů si ani nevšiml. Bezstarostně si létal sem a tam po místnosti a pořád si něco mrčel. Žáci se posměšně šklebili a zjevně se dobře bavili, ale ukončil to Neville, který hlasitě vykřikl, když jím profesor prošel a tím jej dostal z onoho tranzu, který pohlcoval ducha až nepříznivě často.
"O, co tu děláte?" podivil se Binss a vyjeveně se díval na studenty, kteří se teď už pochechtávali a zadržovali smích, když viděli, jak se profesor tváří. Slitovala se nad ním až Hermiona.
"Pane, máme spolu hodinu." Připomenula mu.
"Hodinu? Jakou?" Zajímal se popletený Bins. "Aha, tuto hodinu!" Uvědomil si po chvíli a přeplul až ke katedře, kde pak začal odříkávat zřejmě velice dobře nacvičený dlouhý výklad o válce v 18. století mezi obry a kouzelníky.
Studenti si neochotně začali dělat poznámky a litovali, že Binse nenechali jen tak odejít. Harry, jenž na zápis neměl ani pomyšlení zamumlal Ronovi, ať ho na konci hodiny v případě, že by usnul vzbudí a ulehl na lavici dřív, než se Ron zmohl na nějakou odpověď, kde by se Harrymu snažil vysvětlit, že bez toho budíku to nedokáže. Když konečně ale promluvil, odpovědi se mu už nedostalo, poněvadž Harry už to zalomil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.