59. kapitola- Turnaj

5. dubna 2008 v 17:03 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
No a je tu konečně další...dál nevím co bych řekla, jen užijte si ji! P.s- je kratší...

Harry a Ron přišli do společenské místnosti až později k večeru, oba zablácení až za ušima, ale i tak šťastní. Hodně se bavili, když jeden nabíral toho druhého za jízdy na koště, nebo dělali spousty jiných vylomenin.
Sotva se otevřel průchod v podobizně, co vedla do společenské místnosti, hned se oba zarazili, poněvadž všichni přítomní studenti z jejich ročníku se tísnili u nástěnky, kde se vyvěšovala důležitá sdělení a nebo naplánování další návštěvy Prasinek. Harry i Ron tam tedy zamířili.
"Cože?" Byly první slova Rona, který si nebyl jistý tím, co si právě přečetl a tak pergamen přejel očima ještě jednou, aby měl sto procentní jistotu, že se nemýlí. Po dalších dvou minutách, kdy se zrzek soustředěně díval před sebe konečně usoudil, že to asi bude pravda a vydal ze sebe pár dalších slov.
"Kouzelnický souboj mezi studenty? A už tento týden v sobotu? Páni, to je bájo!"
Harry se taky usmíval, ale pak se podíval na druhý pergamen na kterém stálo:
Pravidla pro kouzelnický turnaj mezi studenty 5. ročníku
Každý žák 5.ročníku si vylosuje svého protivníka, se kterým bude podle níže ustanovených pravidel bojovat, aby mohl postoupit do dalších kol. Účast studentů je povinná a to BEZ VYJÍMKY! Na konci turnaje zvítězí jeden student, kterému osobně poblahopřeje Albus Brumbál, ředitel školy a nositel Merlinova řádu…
Pravidla pro souboj mezi studenty:
1. žáci mohou používat jen kouzla, která protivníkovi neublíží a nezpůsobí žádné duševní, nebo fyzické zranění.
2. souboj proběhne podle oficiálních pravidel Ministerstva kouzel a pod dohledem profesorky Simsonové a profesora Kratiknota, kteří souboj organizují.
Souboj je organizován pro zdokonalení schopností v obraně, ne útoku!!!
Více informací si můžete zjistit u prof. Simsonové a prof. Kratiknota.
S pozdravem
M. McGonagalová, A. Simsonová a J. Kratiknot
"Super, to bude bomba!" Zářil Ron. "Konečně budeme moct dát co proto ubožákům, jako je Malfoy, nebo ti jeho kumpáni!"
Harry přikývl a sám se na souboj těšil. Obranu měl vždycky rád a používání kouzel taky. Navíc… profesoři měli pravdu. Musí se naučit bojovat, protože jinak se nikdy nemůžou postavit Smrtijedům a už vůbec ne Voldemortovi, ale jak věděl, doopravdy mohli vlastně jen on a Samantha.
Když tak teď o ní přemýšlel, dostal celkem chuť vědět, jak se jí daří, protože tady v Bradavicích nebyla. Tedy zřejmě. Ale nebyla chvíle na to, se o ni zajímat, jelikož by si to Brumbál mohl vyložit jako souhlas k tomu pitomému doučovaní, což Harry ani při nejmenším nechtěl.
Ron se rozhlédl kolem sebe a svraštil čelo. "Kde je Hermiona? Snad ještě pořád není naštvaná…"
"Nevím." Odpověděl Harry a taky se podíval, jestli ji jen nepřehlédli. Po dívce však nebylo ani stopy a Harry usoudil, že zřejmě čeká na omluvu, a tak požádal Parvati, aby se šla podívat do jejich ložnice a dát mu vědět, jestli tam Hermiona není. On totiž do dívčích pokojů nesměl…bohužel.
"Není." Parvati seskočila z posledního schodku, který vedl z ložnic a podívala se na chlapce značně podezíravě. Pak se zeptala. "Co jste jí zase provedli?"
"Zase? Cože? Jak zase?" Ohromě se na Parvati podíval Harry, ta ho jen odbyla, že nijak a šla zpátky k děvčatům, které musela kvůli Ronovi a Harrymu opustit.
"Asi bude v knihovně." Usoudil Ron a řekl, že oni by se taky měli asi učit a tak Harry s myšlenkami pořád u přítelkyně vyběhl schody a z brašny vytál stohy pergamenů, kalamář, brk a učebnice. To samé udělal Ron a opět se uchýlili do společenské místnosti, kde si našli to nejtišší místečko a dali se do pojednání od Snapa, který jim ho napařil určitě záměrně.
Harry si po půl hodině, kdy neměl napsané téměř nic, znechuceně odfrkl, ale přece jen pokračoval dál, poněvadž pojednání měli zadané jen do zítřka, a kdyby se opovážil Snapovi říct, že ho nemá, tak by schytal další školní trest a to nechtěl. Ten minulý už byl dost a doposud na něj hořce a s nenávistí v očích vzpomínal.
Chlapci konečně po dalších dvou hodinách, co strávily v knížkách odložily brky a prošli si ještě jednou celý úkol. Byl mizerný a hodně to bylo díky tomu, že jim tentokrát Hermiona nepomohla. Bylo už k dvanácté a společenka byla prázdná a jediný zvuk, co chlapci mohli slyšet bylo praskání ohně v krbu.
"Kde je Hermiona?" Zeptal se s obavou Harry, který už na to dlouho myslel. Pořád tu nebyla.
"Neboj, asi jsme si jí nevšimli, už určitě spí. Zřejmě ti chce oplatit to tvé včerejší vypaření beze slova, neboj." Ron mávl rukou a pohodlně se rozvalil na křesle.
"Jo, asi máš pravdu." Pokusil se Harry vykouzlit úsměv a asi se mu to povedlo, jelikož Ron neměl žádné námitky. Sám si ale jistý nebyl, takové chování se Hermioně nepodobalo.
"Už půjdu spát." Řekl Ron, protáhl se a zívl. Harry prohlásil, že jde taky, a tak oba vyšli nahoru do ložnice a uložili se do postel.
Ron začal hned spokojeně pochrupovat, což Harrymu velice vyhovovalo. Slezl z postele a vytáhl z kufru Pobertův plánek, v kterém hned začal hledat Herm, aby se přesvědčil, že je vážně v pořádku.
"Hermiono, no tak, kde jsi!" Šeptal si Harry do ticha pro sebe, až konečně našel tečku s nápisem Hermiona Grangerová.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.