57. kapitola- Harryho zatím nejhorší trest

5. dubna 2008 v 16:57 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
A máte taky další kapitolku a to jen po dvou, chápete DVOU komentářích u minulé. Ale tak ríkám si, že se zlepšíte, tak tu je další, krapet kratší, než obvykle, ale zase tam je málo přímé řeči, která článek vždycky opticky zvětší, díky neustálím vynechávkám mezi řádky...

Celý den utekl jako voda a než se Harry nadál, byl tu večer, což znamenalo jeho školní trest u Snapa. Sám byl zvědav, co na něj profesor vymyslí, ale jedno věděl určitě- příjemné to nebude.
V domluvený čas se Harry se znechuceným výrazem vydal do sklepení a hned po prvním zaklepání na dveře Snapova kabinetu se otevřely a na něj se šklebil Severus Snape, který vypadal, že právě vyhrál v loterii. Na ústech mu hrálo něco, co se mohlo podobat úsměvu. Jestli to tedy u Severuse bylo možné. A vypadal vítězoslavně.
"Pojďte, Pottere. Dlouho jsem o vašem školním trestu přemýšlel a usoudil jsem, že byste potřeboval něco vážně speciálního." Harry se podivil a upřel oči na profesorovu tvář, z které se snažil něco vyčíst. Bylo to jednoznačné. Harry byl přesvědčen, že tento trest bude ten nejhorší, jaký kdy měl a nemýlil se.
"Tak na co čekáte? Snad se slavný Harry Potter nezaleknul?" Snape si poznámky neodpouštěl ani v soukromí a chlapec zjistil, že když jeho řeč neprovází smích zmiozelských, nejsou ty řeči ani tak hrozné, jak se zdají, když je říká před celou třídou.
Harry se vzchopil a vstoupil do temné a málo osvětlené místnosti.
"Pan profesor Brumbál říkal, že se máte učit nitrobranu, a tak jsem se rozhodl, že váš trest skloubím s tréninkem. Měl by jste mi být vděčný Pottere. Co všechno víte o nitrobraně?" Snape se tvářil falšovaně mile, jakoby Harrymu prodělával laskavost, že mu dal tak "jemný" trest, ale oba věděli, že to nebude takové, jak to vyznívá.
"Dost." Odpověděl suše Harry.
"Výborně, tak tedy koncentrujte svou mysl." Řekl jen Snape a než tak mohl Harry učinit, Snape zaútočil a vniknul Harrymu do hlavy. Chlapec nevěděl, jaké to je. Brumbál sice říkal, že budou nitrobranu trénovat a vysvětlil mu co to je, ale nikdy to ještě nevyzkoušeli. Teď si Harry připadal, jako by mu do hlavy vnikl nějaký červ a hrabal se mu ve vzpomínkách a to se mu vůbec nelíbilo a ještě horší to bylo, když si představil, že tím červem je zrovna Snape.
Profesor neměl slitování. Prohlížel si chlapcovi vzpomínky a to bez ohledu na to, jak bolestné byly a Harry se na ně musel dívat s ním. Už po třetí ho přinutil se dívat na Cedrikovu smrt a smrt jeho rodičů zopakoval už sedmkrát po sobě a po každé, když se Harry pokusil něco namítnout ho Snape odbyl jen tím, že je to za to, co dělá. Za to, že se chová jako jeho otec- tak arogantně a nafoukaně.
Harry byl už téměř na konci svého sebeovládání, když Severus skončil a prohlásil, že příště, když se na jeho hodinách bude chovat jako parchant to bude horší a Harry věděl, že Snape jen tak nežertuje. Chlapec se s vražedným pohledem v očích a čirou nenávistí podíval na profesora a rychle zmizel pryč.
Celou cestu od sklepení utíkal a zastavil se až u portrétu Buclaté dámy. Nepříjemně ho píchalo v boku, ale mu se chtělo jen běhat, vyhnat ty vzpomínky pryč. Vážně měl pravdu, když si myslel, že to bude ten nejhorší trest. Harry se i tak snažil zahnat zlé vzpomínky do toho nejtemnějšího koutu mysli, a když mu je někdo pořád dokola ukazoval, tak to moc dobře nešlo. Tohle ale nebyl ten pravý důvod, proč byl tak rozrušený. Snape se díval jen na ty vzpomínky, keré se nějak týkaly lorda Voldemorta a když poprvé viděl vzpomínku o Cedrikovi, tak by Harry přísahal, že se mu na tváři objevil úsměv a mihl pohled na svou levou ruku přesně tam, kde mělo být Znamení zla. Harry už od začátku Severusi Snapovi nevěřil, ale vždycky ho uklidňovala myšlěnka, že vlastně nemá důvod, aby si myslel, že je profesor Smrtijed. Ale teď, i když to byla jen maličkost, tak ten důvod měl…nebo si ho aspoň sám vydedukoval.
Chlapec nepřítomně vrazil do Společenské místnosti a podíval se na hodinky. S překvapením zjistil, že je teprve deset hodin. Ta doba, co strávil ve sklepení se mu zdála jako věčnost. Musíš se uklidnit, klid, Harry! Okřikoval sám sebe v duchu a bez rozmyslu šel nahoru do ložnice a vytáhl Neviditelný plášť a Pobertův plánek. Chvíli se na ně díval, ale pak je dal zpět do kufru a lehnul na postel. Ron byl ještě ve Společenské místnosti. On ani Hermiona si ho nevšimli, protože o něčem živě diskutovali s Fredem a Georgem. Neville, ten už pochrupoval v posteli a Seamus s Denem byli také ve společence. Harry měl tedy klid, aby si srovnal myšlenky a nikdo a nic ho při tom neobtěžovali. Natáhl si pyžamo a zalezl si do postele s nebesy, aby měl klid na urovnání myšlenek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.