54. kapitola

5. dubna 2008 v 16:51 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak a je dokončená. No, není úplně dlouhá, vlastně o kousek kratší, než jste ode mě zvyklí, ale není tam téměř žádná přímá řeč, která by kapitolu zkracovala. Doufám, že se vám to bude líbit a okomentujete mi ji. Byla bych vám za to moc vděčná, ikdyž vím, jaké návaly úkolů a písemek teďka jsou a jak je těžké udělat si čas. Každopádně berte to tak, že i já jsem našla chvilku na psaní. Věnováno Gwen, která vždycky moc pěkně komentuje a vždycky mě její hodnocení moc potěší. :-) Tak, tahle je pro tebe:-)

Po návštěvě u svatého Munga se Harry, Hermiona a dokonce i Ron pustili do učení. Zjistili, že bez výkladů profesorů je to o mnoho těžší, než si dokázali původně mysleli, ale naštěstí pan Weasley byl při jakémkoliv nedorozumění hned po ruce a většinu toho co uměli bylo díky jeho dočinění. Hermiona dostávala co chvíli záchvaty hysterického panikaření, nebo vzteku, kdy na Rona ječela něco o Stříbrných Skřehulkách, rostlině o které zrovna četla v Kouzelných bylinách a houbách pro 5. ročník.
Jak se zdálo, všichni se děsili dne, kdy do Bradavic nastoupí a nebudou vědět vůbec nic a Harry byl navíc přesvědčen, že Snape si jeho absenci nádherně vychutná a připraví Nebelvír o desítky bodů. Jen co na to pomyslel, projela jím vlna vzteku a nenávisti, kterou k profesoru cítil.
Dva týdny učení utekli jako voda a Harry, Hermiona a Ron byli konečně zpátky ve škole. Hned jak Bradavice poprvé uviděli uvědomili si, jak jim to všechno chybělo. Chlapci se hned podívali na famfrpálový stadion a nemohli se dočkat, jak si spolu půjdou zalítat. Hermiona dokonce dobrovolně a ráda svolila, že se připojí.
Všechno se zdálo být vyřešené, protože Brumbál jim ohlásil, že studenti ví, co Harry, Herm, Ron a vlastně i profesor dělali. Brumbál všechno ututlal a většina obyčejných lidí si myslela, že všichni měli velmi vážné a nakažlivé dračí spalničky. Hermiona se celou cestu do věže divila, jak tomu někdo mohl uvěřit, ale po otevření portrétu Buclaté dámy myšlenky zahnal nával nebelvírských studentů, kteří je přišli ( až moc vroucně) přivítat a taky zjistit, jak jim bylo a přesvědčit se, že Brumbál mluvil o dračích spalničkách pravdu.
Až trio zodpovědělo většinu otázek, co jim kamarádi pokládali, vymluvili se na to, že po nemoci jsou ještě oslabení a odešli do ložnic.
Jen co sebou Harry na hoře plácl na postel v tu ránu usnul, aniž by řekl Ronovi, jak mu Parvati Patilová a Levandule Brownová nabízeli čokoládové žabky, jak původně chtěl.
"Budíček!" Zařval Harrymu Ron do ucha.
"Ježiši co se děje? Hoří?" Harry si nasadil brýle a posadil se, aby dal kamarádovi důrazně najevo, že na takový budíček ještě není stavěný.
"Ne, ale bude, jestli nevstaneš. Z Hermiony totiž pěkně srší jiskry a pokud se nedostavíme hned do společenské místnosti, tak říká, že na snídani půjde bez nás."
"No..dobře, tak já jdu." Přikývl tedy Harry a ( nutno podotknout, že s velice zvláštním účesem) se dostal do umývárny, aby si tam udělal nějakou tu ranní hygienu.
"Tak já jdu dolů, pohni!" Zakřičel ještě Ron a seběhl schody, takže nechal Harryho v klidu, aby se neloudal a byl co nejdřív dole.
Za necelých 10 minut se chlapec konečně objevil ve společenské místnosti a po boku s Hermionou a Ronem se vydal na brzskou snídani a podle očekávání Velká síň byla poměrně prázdná a u Nebelvírského stolu seděli jen čtyři žáci druhého ročníku a pár starších sedmáků. Herm si nabrala jídlo a vytáhla učebnici, ze které hned začala předčítat ty nejpotřebnější údaje, co si včerejšího večera podtrhla tužkou.
Jak se ukázalo, jejich první hodina bylo přeměňování a tak se tedy mohli jen uklidňovat myšlenkou, že McGonagalová je nechá v klidu přežít první školní den po takové době a nebude je zbytečně dusit. To jak čekali si užijí až v další dvouhodinovce lektvarů, které se dokonce i Hermiona vážně děsila. Chlapci ale věděli, že ta nemusí, poněvadž je celé dva předešlé týdny zahrnovala těmi nejpodrobnějšími údaji z příručky Příprava kouzelných nápojů a lektvarů od Matyldy J. Drápkové.
Ron do sebe konečně hodil poslední kousek slaniny a on a Harry s Hermionou se tedy vydali na první vyučovací hodinu po dlouhé době. Přeměňování proběhlo v klidu a v duchu pohody. Dokonce profesorka obměnila Harryho deseti body a vzácným úsměvem za jednoduchou přeměnu klubka vlny na košíček na šití, což se učili už ve 3. ročníku. Pak jemu, Ronovi a Hermioně přidělila dohromady dalších čtyřicet, z čehož třiceti dosáhla Hermiona.
Z učebny vycházeli tedy sice se spoustou úkolů, ale se šťastným úsměvem na tváři. Navíc, hned jak na zadání domácích prací poznali, jak zjednodušené všechno mají a navíc většinou jen praktické cvičení, hned jim bylo líp a na lektvary téměř nepomysleli až do chvíle, kdy je Snape už před učebnou stačil zpražit známým pohrdavým pohledem, který už moc dobře znali a věděli, že ten nevěstí nic dobrého. A taky nevěstil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.