53. kapitola

5. dubna 2008 v 16:48 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak je tu další kapitola. Čekala jsem, že tu bude dřív, ale na Vánoce jsem dostala perfektní knížku a jak to tak bývá krapet jsem se začetla a na psaní pozapoměla. ALe přece je tu nová kapitol a já bych vás prosila o komentáře. *psí očka*.
Vaše Lajheril

" Pojedeme letaxem?" Zeptel se Harry kmotra téměř se sto procentní jistotou, že odpoví ano. Tím víc ho pak zarazila Siriusova reakce, když důrazně zavrtěl hlavou.
"Přemístíme se. Letax se nestává bezpečným, Voldemort díky špehům na ministerstvu sleduje dopravní sítě a to obzvláště tu letaxovou. Nejsnadnější způsob jak se dostat k Mungovi je tedy přemístění." Poučil kmotr Harryho. Ten se zadivil a začal odporovat.
"Ale já to neumím …"
"Neboj, přemístíš se se mnou- asistovaně. Můžeme?" Zeptal se Sirius venku a pokynul Harrymu, aby se ho chytl. Chlapec tak učinil a po hlasitém prásknutí byli oba ti tam.
Harry už po několikáté v posledních dnech stál před recepcí nemocnice a uvažoval nad tím, proč zrovna on se musel stát vlkodlakem a způsobit takové potíže. Už se nemohl dočkat, jak vstoupí do místnosti, kterou už navštívil tolikrát a bude moct vysvětlit profesoru Brumbálovi, proč se mu zranění stalo a všechno kolem toho vlkodlačnictví vyjasnit. Po několika schodištích se přece jen dostal před dveře pokoje a ve společnosti pana Weasleyho, Alastora Moodyho a huňatého psa Siriuse otevřel dveře.
Brumbál seděl na posteli, opřený o horu polštářů. Vypadal poměrně dobře, jen v obličeji byl jiný. Jeho světle modré oči sice pořád jiskřily, ale bílá a průsvitná kůže vypovídala, že profesor strávil hodně času zavřený ve vnitř a čerství vzduch se k němu dostal jen velice zřídka. Před sebou měl tác s pečivem, marmeládou, mlékem a nakrájeným jablkem.
"Á, dobrý den!" Pozdravil nově příchozí, jakoby se nic nestalo. Na tváři měl úsměv, který i přes ještě bolestné zranění značil, že je rád, jak to nakonec všechno dopadlo. Všichni tři a pes přišli k lůžku a jen hleděli na Brumbála.
"Alastore, prosím sežeňte židle. Rád bych je vykouzlil, ale na to, jak říkají doktoři jsem slabý." Řekl a zakabonil se. Moody jen vytáhl hůlku a v mžiku se objevili židle. Ne sice pohodlné křesla jaké uměl vykouzlit Brumbál, ale přece jen si měli na co sednout. Nikdo se neměl k hovoru. Všichni jen pozorovali profesora a snažili se odhadnout, jak se cítí. Jediný kdo tedy obstarával hovor byl Brumbál.
"Musím pochválit zdejší personál, tyto svačinky jsou velice dobré. Nabídněte si, prosím." Řekl a posunul svůj tác s jídlem blíž ke společnosti. Ti se na sebe dívali se směsící údivu a strachu, jestli se profesor dočista nezbláznil. Museli uznat, že jeho nápady a celkově konverzace byla velmi odlišná normálnímu rozhovoru, kterým s ním obvykle vedli, i když na dobré způsoby a slušnost nezapomněl ani teď.
Brumbálovi neušlo, jak se na něj všichni dívají a odložil tác s jídlem stranou. Pak s očima upřenýma na Harryho poprosil ostatní, aby je nechali v klidu si popovídat. Sirius, Moody a pan Weasley se tedy odebrali a nechali Harryho s už normálním Brumbálem. Když se zaklaply dveře, Brumbál promluvil.
"Harry, jsem moc rád, že jsi v pořádku…" Začal, ale chlapec mu skočil do věty.
"Promiňte, vím, že všechno jsem způsobil já, ale nechtěl jsem. To zranění mě vážně mrzí, nebyl jsem při smyslech, když jsem vám ho způsobil a…"
"Dost, chlapče! Není to tvoje vina. Nikdo tě nechce z ničeho obviňovat. Víme, jak je těžké ovládnout v sobě vlkodlačí krev. Jsem jen rád, že se ti nic nestalo a jak je vidět, v pořádku budu i já. Nejdůležitější ale je, abychom rychle našli lék, protože v chvilkách tvé přeměny můžeš být nebezpečný a hlavně Voldemortem lehce ovladatelný. Potřebujeme najít něco, co by tě udrželo při smyslech, nebo úplně zbavilo vlkodlačí kletby. Už jsem pověřil tým lékouzelníků, který na tomto léku pracuje." Brumbál mluvil rychle, jakoby chtěl všechno stihnout co nejrychleji. Harry jen poslouchal a tu a tam souhlasně přikývl. Pak se odvážil položit i otázku.
"Jak to teď bude s Bradavicemi? Ze školy nemáme žádné informace. Ani já, Ron nebo Hermiona."
"Ach ano. Do školy se vrátíte zároveň se mnou, což by mělo být tak za dva týdny, pokud to půjde podle plánu. Ostatní se samozřejmě normálně učí a připravují se na Náležitou kouzelnickou úroveň. Vy dostanete obraceče času, abyste všechno zvládli a dohnali učivo. Pokud to nepůjde, bohužel budete muset opakovat ročník, nebo se učit doma přes prázdniny a v srpnu složit NKÚ. Nynější ředitelka - profesorka McGonagalová už vám vypracovala plán výuky. Bohužel nemůžu pro vás nic udělat. Vědomosti si musíte získat sami a navíc nás tlačí čas." Brumbál mluvil rozpačitě, jakoby se styděl za to, že víc pro mě udělat nemůže.
"A Samantha? Ta holka, co má hadí jazyk jako já." Napadlo Harryho. Brumbál se trochu utrápěně usmál.
"Slečna bohužel nastoupí do Bradavic až v 6. ročníku, každopádně se musí pilně doučit učivo minulých ročníků a vy, slečna Grangerová a pan Weasley jí v tom pomůžete." Prohlásil Brumbál.
"Ne, pane profesore, to není přece možné! My se tak, tak dokážeme doučit vlastní učivo, navíc myslím, že nejsme příliš vhodní kandidáti na doučování." Panikařil Harry. Ta hokka nebyla špatná, ale on měl svých starostí dost.
"Naopak Harry. Domnívám se, že budete báječní učitelé a teď prosím otevřete dveře a sežeňte Alastora, Artuta a Siriuse. Potřeboval bych si s nimi promluvit." Řekl a dal tak Harrymu jasně najevo, že jakékoliv protesty jsou zbytečné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.