52. kapitola

5. dubna 2008 v 16:47 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
K nevíře... konečně jsem dopsala 52. kapitolu. Je mi líto, že to trvalo tak dlouho, ale trvalo by ještě víc, kdyby mě k tomu nepřinutil komentář od Cipíska. Takže díky nepatří na moji hlavu.. Nevím, jak to dál s VM půjde. Nějak to asi dokončím, ale v om příběhu se strácím, takže to bude těžké.Jinak, na této kapči jsem si dala celkem záležet a myslím, že je o moc lepší než ta minulá, která bykla mimochodem naprosto otřesná!!! No a taky.. za komentáře bych byla ráda, i když vážně netuším, za co si je zasloužím. Taky děkuju všem, co napsali komentáře u minulé kapči.
Vaše Laj

"Dáš si bramborovou kaši, zlatíčko?" Zeptala se mile paní Weasleyová Harryho, který po chvíli přikývl.
Všichni se vesele bavili až do chvíle, kdy do dveří vstoupil pan Weasley a usmíval se tak, jak to u něj v posledních týdnech bylo jen zřídka vidět. Až se na něj otočili všechny pohledy, tak poté jim až sdělil, co mu tak zlepšilo náladu.
"Profesor Brumbál se uzdravil. Probudil se dnes, něco po té, co jsi od něj odešel." Podíval se na Harryho. " Lékouzelníci říkají, že po pár vyšetření by se mohl vrátit do Bradavic."
" To je skvělá zpráva, zlato!" Vykouzlila na své tváři úsměv i Ronova matka.
Harry překvapen náhlou změnou v chování všech přítomných se také podvědomě uvolnil a bavil se se všemi otevřeně a vtipkoval stejně jako ostatní.
Nemohl se dočkat zítřka, kdy se dostane do nemocnice a vysvětlí všechno Brumbálovi a ani si nevšímal, jak ubíhá čas, proto ho překvapilo, že o chvíli později se už rozcházejí a každý jde do své ložnice.
Když se z toho prvotního šoku vzpamatoval a chtěl odejít také, někdo ho zastavil. Byl to Sirius a chlapec tedy poslušně usednul zpět na místo, kde večeřel.
"Víš, co to znamená?" Zeptal se Harryho kmotr.
"Co?" Nechápal Harry a tázavě se na Siriuse zadíval.
"Když se Brumbál uzdravil, znamená to, že ty se co nejdřív vrátíš zpět do Bradavic."
"Já vím. Ale ty můžeš taky. Vždyť víš… jako profesor lektvarů."
" Ne, musím zůstat v Řádu. Je mě tam víc potřeba a navíc, chovat se jako Srabus, to bych asi nepřežil." Zasmál se trochu Sirius.
" No jo, hlavně trhat mu ty jeho hnusné mastné vlasy do Mnoholičného lektvaru …" Nedokončil větu Harry a předvedl škleb, jako když zvrací. To oba rozesmálo a v záchvatu smíchu se válely po stole, jako malé děcka.
Po několika minutách se přece jen uklidnili a Sirius ( jako rozumný, dospělý člověk) usoudil, že by se jeho kmotřenec měl vyspat, a tak si tedy popřáli dobrou noc a každý se vydal do své ložnice.
Harry, jak už se dlouho nestalo sebou jen plácl na postel a v oblečení, šťastný z uběhlého dne usnul do klidného, spokojeného a bezesného spánku.
"Vstávej! Budíček!" Zařval Harrymu do ucha Ron, což bylo překvapení, protože ručičky na budíku ukazovaly teprve 6: 15 ráno a jak Harry věděl kamarád žádné ranní ptáče rozhodně nebyl.
"Cože? Proč tak brzo?" Podivil se rozcuchané monstrum, které si právě nasadilo kulaté brýle. " Vždyť je čtvrt na sedm! Blázníš?" Protáhl chlapec a zděšeně na Rona vykulil oči.
Toho to ale ani v nejmenším nevyvedlo z míry a odpověděl. " Ále, vytáhla mě z postele mamka. Mám tě vzbudit, pojedeš s taťkou k Mungovi, podívat se na Brumbála." Řekl mírně naštvaně a z jeho tónu vyznělo, že se naštval, protože on ani Hermiona jet nemůžou.
Harry, který to hned vycítil řekl, že až přijede, poví mu všechno, co si s profesorem vykládali. Ron se spokojeně ušklíbl a odešel. Harry se po nějaké té hygieně vydal dolů taky.
"Ahoj, jak ses vyspal?" Zeptala se Hermiona, která ho potkala v půli cestě na schodišti a hned mu vlepila pusu.
"Po dlouhé době vážně dobře." Usmál se chlapec a vzal Hermi za ruku.
" Á, dobré ráno mládeži!" Popřála spokojeně Molly Weasleyová příchozím. " Posaďte se, snídaně bude co nevidět na stole." Harry s Hermionou se tedy usadili, zřejmě v dobré náladě.
"Tady to máte." Podšoupla jim pání Weasleyová talíře s toasty a oba se dali do jídla.
"Co budeš dneska dělat?" Zeptal se Harry jen tak mimochodem Hermiony.
"Ještě nevím. Asi se budu učit." Pokrčila Herm rameny a tázavě se na přítele usmála.
"Učit? Seš blázen! Konečně máme pohov a ty se dáš do U- Č- E- N- Í?" Zhrozil se Ron, který zachytil jen poslední Hermioninu větu.
"Hele Ronalde, jestli si to ještě nezaregistroval, tento školní rok máme skládat Náležitou kouzelnickou úroveň ( NKÚ) a od minulého ročníku jsme o dva měsíce pozadu! Jak to chceš dohnat? Nikdo z nás tu zkoušku neudělá a kdyby ano, tak hodnocení bude naprosto mizerné a na OVCE tě nikam nevezmou!" Zpražila Rona Herm a Harry propukl v hlasitý smích.
"Tak tohle mi vážně chybělo." Vysoukal ze sebe a otřel si slzy, které se mu koulely po rozesmátém obličeji.
"Hele nech si toho. Já to myslela vážně!" Řekla Hermiona, které ale taky cukaly koutky, když se k Harrymu přidal i Ron, který se smál bůhví čemu…
"V jednom má ale Hermiona pravdu." Usoudil nakonec Harry, když ho ten výbuch přešel. " Musíme to dohnat, ale nejen kvůli zkoušce, ale i tomu, co nás čeká venku… musíme se umět bránit, když nás Voldemort napadne…"
"Harry?" Přerušil ho kmotr, oblečený v cestovním plášti.
"Hm?"
"Už musíme jít do nemocnice…" Vysvětlil Sirius.
" Jasně… takže odpoledne…ahoj." Usmál se Harry na Hermionu a Rona. Pak zamířil k Siriusovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.