51. kapitola

5. dubna 2008 v 16:46 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Máte tu novou kapču. Zítra mám debilní závody, takže další bude kdo ví kdy, jelikož příští týden jsou taky jedny... no takže jednoduše hrůza. No ale překvapivě když jsem tuto kapitolu psala( dnas ráno) měl jsem dobrou náladu, takže se to na ní odrazilo. Byla bych ráda, kdyby jste komentovali. Vaše Laj P.S- Věnováno Areneis...ona ví proč...

Harry se poprvé po dlouhé době usmál. Po dlouhé době byl v Doupěti a začal se přesvědčovat, že všechno bude v pořádku. Věřil, ale jen to nestačilo. Každopádně ho v tom zatím všichni podporovali a uklidňovali ho, že se to spraví. Harry si však uvědomoval, že všechny může nejen svým prokletím, ale i existencí ohrozit. Má spousty nepřátel a mezi nimi je i ten nejhorší- Voldemort.
S Ronem a Hermionou se také nemohl uvolnit. Když se na ně podíval, věděl, se kvůli němu neustále trpí. Nechtěl je ohrozit, ale zatím nebylo jiné řešení. Musel počkat na Brumbála, a to ani nevěděl, jestli to má cenu, zda se vůbec profesor uzdraví. V jeho náladě mu pomáhal jen Sirius. Celé hodiny si spolu povídali a chlapec si byl jist, že kmotr je jeho největší jistota.
Každý den od propuštění z nemocnice Harry musel dvakrát denně na prohlídku a tak to bral jako možnost, kdy se může vidět s Brumbálem. Teď všaka chlapec seděl na posteli a četl si v knize o černé magii. Byl rozhodnut se pomstít, zničit Voldemorta i Šedohřbeta a konečně žít jako normální kluk. Jak však věděl, takto snadné to nebude. Potřeboval Brumbála. Nutně, moc nutně.
"Harry?" Zeptala se Hermiona, když právě po několikátém klepání vešla do dveří. Chlapec odvrátil oči od knížky a zkusil nahodit nějaký ten úsměv.
" Víš, máme o tebe s Ronem strach." Řekla suše jeho přítelkyně, když usedala na postel vedle Harryho.
"Nemusíte. Lékouzelníci říkali, že bych to mohl zvládnout…"
"Já nemluvím o tom, že jsi vlkodlak, ale o tom, jak se k nám chováš. Vždy jsme byli přátelé a ty se děláš, jakoby ty léta nebyli. Stáli jsme u tebe když jsi šel do sklepení pro kámen Mudrců, když jsi otevřel tajemnou komnatu, pomáhali jsme ti i se záchranou Siriuse a i při turnaji kouzelnických škol jsme se snažili ti to všemožně ulehčit. Tak proč v nás nevěříš i teď!" Hermiona se zalykala a bylo vidět, že ji to mrzí.
"Ale o to právě jde! Po každé jsem vás při tom mohl zabít!" Namítl silným hlasem Harry.
"My ti chceme pomáhat...prosím…" Škytla Hermi a chtěla odejít. Vtom však do pokoje vešel Ron a svým typickým výrazem se podíval na Harryho.
"Chlape, kdybychom tě neměli, tak chcípnem nudou!" Podotkl zoufale a Hermiona i Harry se upřímně rozesmáli.
"Ale dyť je to pravda. Harry, nikdy by jsme si nepřáli nic jiného a oba chceme zničit Voldemorta po boku tebe! Copak to nechápeš!?!?" Pokračoval zrzavý človíček a v očích mu plály ohýnky. Bylo to snad po prvé, co sám od sebe vyslovil jméno Pána zla a to Harryho přesvědčilo. Rázně kývl a Ron s Hermionou se na sebe vítězoslavně podívali.
"Nepůjdeme si zalítat?" Zeptal se šibalsky Ron a koukl i na Hermionu.
"Jasně." Odpověděl Harry, i když si nebyl jist, jestli je paní Weasleyová pustí. Po chvíli přemlouvání však svolila, ale doprovázeje Bill. To jim ani jednomu nevadilo a všichni, tedy on, Harry, Hermiona a Bill se vydali nahoru na nedaleká kopeček.
Hermiona, která měla půjčené Ginnino koště byla rozpačitá a tvářila se dost nervózně. Přece jen nelítala od 1. ročníku v Bradavicích. Košťatům se vždycky vyhýbala.
Harry nasedl na svůj Kulový blesk a udělal vesele několik koleček, kdy se převrácel hlavou dolů a vlasy mu čechral studený ( moc) vzduch. Pořádně ještě neslezl ani sníh a oni už lítali v té zimě někde ve vzduchu. Každý to však musel chápat. Harry neseděl na blesku už pár hodných měsíců a hodně mu to chybělo. Ron po chvíli dívání se na kamaráda nasedl také. Teď už se čekalo jen na Herm, ale ta se k odletu moc neměla. Chtěla klukům a hlavně Harrumu udělat radost, ale toto na ni moc nebylo.
Rozpačitě se pousmála a pak přehodila nohu přes koště. Harry, který si hned všimnul toho, že jeho přítelkyně má strach se snesl k ní.
"Pojď, nejdřív to zkusíš se mnou, chceš?" Zeptal se jí a nahodil šibalský úsměv. Hermiona se pousmála a jistě nasedla ze Harryho.
"Ale žádné otočky!" Podotkla ještě.
"Ale jistě." Řekl po chvíli Harry a vyletěl na horu. Tam se na ni otočil a věnoval jí pěnou pusu.
"Hele, kdo bude dřív u Billa!" Vyhlásil soutěž Ron a rozletěl se směrem k bratrovi. Harry nezahálel a pobídl koště, aby letělo taky. Šílenou rychlostí se začalo pohybovat a Hermiona se smála tomu, jak jsou kluci zabraní do soutěže, takže si ani neuvědomovala, že letí taky a svůj strach jednoduše přehlídla. Závod nakonec skončil díky Harryho handicapu ku prospěch Rona a ten se blaženě naparoval. Po chvíli mu také za to do obličeje přistála směska sněhu a bahna, které nabral Harry rázně ze země.
Ron chvíli vyjukaný z toho co se stalo si utřel obličej a letěl dolů, nabrat várku pro přátele. To neměl dělat, jelikož díky tomu se strhla neuvěřitelná bahnito-sněhová koulovačka a všichni, dokonce i Bill leželi na zemi, špinavý jak prasata a v neuvěřitelném záchvatu smíchu. Dokonce i Hermiona se klátila smíchy. Ještě chvíli, než se setmělo tak pokračovali a pak všichni promrzlí se vraceli do Doupěte. Bill je radši ještě všechny zbavil bláta a kouzlem vyčistil jejich i své šaty, jinak si uměl představit, jak by paní Weasleyová jančila, kdyby je viděla takto neupravené.
Harry si hned vlezl do sprchy a pak se všichni už čistí sešli u večeře, kde se začalo probírat o něco vážnější téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.