5.kapitola

5. dubna 2008 v 13:52 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Dneska jsem moc neměla přístup k počítači, tak jsem ráda, že jsem tuto kapču stihla přidat do 24:00(:D ), aby to ještě bylo dnes. Zvládla jsem to, tak tady ji máte. Myslím, že se celkem povedla a je věnovaná mým věrným čtenářkám, co píší komentáře(Ciss, aenda, Gwen, Alisha T.F. a , areneis a Mirka- šibalka), moc vám děkuju za to, že jste. A ostatním děkuju taky, ale PROSÍM TY KOMENTÁŘE!!!Děkuju moc. Lajheril.

Harry seděl u večeře ve Velké síni, která překypovala řevem. Brumbál totiž žákům právě oznámil, že profesor Thomas Octuple, dal právě výpověď a předmět "obrana proti černé magii", který učil, bude dočasně přidělena profesoru Snapovy. Po vyslyšení této zprávy Harry hlasitě zaúpěl.
"Obrana bude dočasně svěřena Snapovy"? vyjekla Hermiona, dívající se na Levanduli a Parvati, které zadržovaly slzy. Nebyli tak přecitlivělé, ale Thomas Octuple byl vysoký, štíhlý, tmavovlasý mladík, se studánkově modrými oči (:D).
Harry nebyl schopen slova. Další špatná zpráva. Dneska jsem se asi neprobudil zrovna dobře, pomyslel si. Rychle do sebe naházel večeři a spolu s Hermionou šel do komnaty nejvyšší potřeby, kterou mu ukázal před pár měsíci Dobby, aby to mohli v klidu probrat.
"Proč myslíš, že profesor Octuple dal výpověď?" zeptala se Hermiona, už pohodlně uvelebená v měkkém křesle, naproti Harrymu.
"Nevím" odpověděl popravdě Harry. "Ale ať už to udělal z jakéhokoliv důvodu, musel k tomu mít pádné důvody, lidé neopouštějí svá dobře placená pracovní místa jen tak.
"Já vím. Každopádně doufám, že Brumbál najde nového profesora rychle, jinak se se Snapem sežerete." Odtušila Hermiona.
" Pokud vůbec NĚKOHO sežene. Víš, že učitelé se neshánějí zrovna nejlépe, natož na předmět o kterém se říká, že je prokletý. Nikdo z profesorů tu nevydržel déle, než rok." Komentoval situaci Harry.
Na stole se objevily dvě láhve s máslovým ležákem a oba kamarádi si je vzali do rukou a začali pomalu upíjet a přemýšlet o nynější situaci. Hermiona si silně ucucla ležáku a nakousla téma "sen" : " Harry v pokoji mám nějaké knížky o kouzelných zvířatech, zvláště vlkodlacích."
"Vážně? Na ty bych se rád podíval, bylo by dobré o nich zjistit co nejvíc, chtěl jsem se také podívat do knihovny, ale nenašel jsem chvilku, kdy bych se mohl zastavit. Dnešek byl dost perný" zhrnul celý den do jednoho uzlíčku Harry.
"To teda byl."přitakala Hermiona a usmála se při pohledu na vypůjčené knihy z knihovny, které se právě objevily na stolku mezi křesly.
"A hele, tahle místnost toho vážně dost umí" Pochválila Hermiona komnatu a ukázala na stolek.
"Perfektní. Zakřenil se Harry.
"Ale škoda, že nejsme v knihovně, tam je knížek víc." Řekl jen tak mimochodem Harry a na konci komnaty se objevila prostorná knihovna, obsahově jen čistě o kouzelných tvorech a vlkodlacích.
"Myslím, že ani knihovna nemá tolik knih, co tato. Škoda, že jsme tuto komnatu neznali mimulý rok, pomohla by nám při tvojich úkolech v turnaji. Ale to je už jedno, zvládl jsi to i bez toho." Sklonila Harrymu pochvalu Hermiona.
" No hodně jste mi v tom s Ronem pomohli." Řekl Hermioně na oplátku zase on a při pomyšlení na Rona se mu sevřelo hrdlo. Měli mu to říct, jak to vlastně bylo, ale on si tady místo toho s Hermi upíjí ležák. To je k Ronovi nefér, ale on se neměl tak rychle a bezdůvodně naštvat. Pomyslel si Harry.
" Díky" řekla Hermi mezitím.
"Nemáš zač. To já mám děkovat." Vzpamatoval se Harry a myšlenky o Ronovi zahnal pryč.
Hermiona se jen usmála a šla od tématu, i když vědomí, že Harrymu pomohla ji podivně zahřálo.
" Tak, nezačneme s těmi knihami?" zeptala se Hermiona, která už se pravděpodobně těšila, až se začne probírat tím mořem knížek a hledat potřebné informace. V tom byla Hermi mistr. Harry neznal nikoho koho by to víc bavilo a šlo by mu to lépe, než jeho kamarádce. Hermiona věděla, že v knihovně může najít cokoliv a byla tam ve volném čase, skoro pořád. Když byla jinde, tak jen s knihou v ruce, tak jí to jak se Harry domníval, knihy vracely.
" Hm?" chtěla znát odpověď Hermi.
"Jasně, proto jsme taky tady, nebo ne?" řekl Harry, který začínal cítit napětí. Už se těšil jak se dozví co jsou vlastně vlkodlaci zač a co od nich očekávat. To samozřejmě okrajově věděl ze třetího ročníku, kdy je probírali v obraně se Snapem, když je suploval, ale moc si toho nezapamatoval. Věděl jen základní informace, i když vlkodlaka dokonce jednoho znal( jen pro ty kdo neví koho, tak LupinaJ ).
"Jo." Odpověděla mu s úsměvem Hermiona a vzala do ruky tu nejtlustší knihu ze všech co měli na stolku. Rozhodli se, že nejdřív totiž proberou knihy vypůjčené z knihovny.
"Tady to není, to jsou jednorožci.." mumlala si téměř neslyšně.
Harry se jen usmál a vzal si také knihu, asi poloviční než byla Hermionina.
"Tady to je, strana 687." Zamumlala Hermiona.
"Harry?" Zavolala. Harry zvedl oči od své práce a vyjeceně se podíval na Hermi a řekl: " ty už to máš"?
"Jistě" přitakala dívka.
"Na začátku, nebo konci bývají rejstříky, tam je napsané na jaké straně je co" Řekla Hermiona v záchvatu smíchu nad pomyšlením, že Harry prohledával knížku stránku po stránce.
"Já vím." Odpověděl zmatený Harry nad Hermioniným počínáním. "Ale jsou tam jen kategorie: bezpečné, nebezpečné, velmi nebezpečné a nejnebezpečnější." Dokončil Harry zmateně úvahu.
"Harry a do jaké třídy můžou patřit vlkodlaci?" zeptala se Harryho Hermiona, kterou zmátlo, že její kamarád může být tak tupý.
" Promiň. Jsem duchem jinde." Omluvil se Harry, který vážně přemýšlel nad Ronem, obranou a Snapem.
"To nemá cenu, takhle to hledat, když ani nechceš." Řekla Hermi.
" Ne, dobrý , zvládnu to. Chci to hledat." Usmál se unavený chlapec.
Asi půl hodiny si vzájemně předčítali naleznuté informace, ale doteď se nedozvěděli nic, co by nevěděli. Vcelku to byli věci, které už věděli. Nic co by potřebovali.
" Pro dnešek toho už je dost." řekl zmožený Harry, kterému se už klížily oči. I když prošli teprve pár knih, byli vyčerpaní navíc Harry neměl dodělaný úkol do bylinkářství.
"Navíc nemám tu esej o té rostlině. Jak že se jmenovala?" zeptal se Hermiony.
" Ústice šedooká a jestli to máš tady,"( na stole se oblevil pergamen s domácím úkolem, brk a kalamář s inkoustem) ", pomůžu ti". Odpověděla Hermiona, které se jejich společný večer líbil a chtěla jej natáhnout co nejvíc.
" Budu jen rád." Přisvědčil naprosto vděčně Harry.
"Ukaž mi to". řekla Hermiona." Dodělám ti to, bude to lepší, než kdybys to dělal se mnou.
Hermiona si vzala pergamen a začala ho pročítat. Když našla chybu, opravila. Pak do úkolu přidala obsáhlých 30 vět, které si pamatovala ze svého úkolu. Za necelých patnáct minut byla esej hotová a ještě o hodný kus delší, než být měla.
Harry se na Hermionu vděčně usmál a pergamen si vzal.
" Tak vrátíme se do společenky, ne?" řekl Harry . Oba kamarádi loudavě vykročili z komnaty a zamířili do Nebelvítské společenské místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.