43. kapitola

5. dubna 2008 v 16:33 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak je tu další kapča. Minule jste psali, že je v kapitolách málo akce, proto vám slíbím, že příště bude víc:-). To možná i poznáte z jednoho rozhovoru...no to je fuk...už jsem vám toho prozrala nějak moc...dalšíé kapča bude taky mín akční, ale ta po ní....no:D

"Výborně." Pochválil chlapec Samanthu. Rychle si všechno zapamatovala, takže jí Harry nemusel nic vysvětlovat, nebo říkat dvakrát a to mu vyhovovalo. I když se ještě nic nenaučila, sám věděl, že seznámení se světem kouzel je základ, bez čeho nemohou pracovat dál. Navíc se nejdříve ne příliš příjemná hodina změnila v poměrně dobrou a to hlavně díky dívce. Sam byla velice dobrá posluchačka a kde to šlo a bylo vhodné divila se tomu co Harry říkal. Tím si velice zpestřili čas a z hodiny nakonec vzniklo dobré popovídání. Harry si uvědomoval, jak se vlastně cítil on, když šel do Bradavic a nic nevěděl. Na ten pocit už téměř zapomněl.
Na Sam bylo také vidět, jak se při pomyšlení na zařazování vždy zachvěje. Chlapec si však povídání o Bradavicích a minulosti této školy nechal až na konec.
"Chceš ještě něco slyšet o hradu?" Zeptal se rádoby ledabyle Harry a sledoval Sam jak rychle otevřela oči a dychtivě přikývla.
"Dobrá tedy." Řekl a pokračoval. " Bradavice založili už před tisíci lety čtyři nejvýznamnější kouzelníci té doby. Helga z Mrzimoru, Rowena z Havraspáru, Salazar Zmiozel a Godric Nebelvír. Po nich jsou také pojmenovány koleje, do kterých se žáci při vstupu do školy, tedy v 1. ročníku zařazují. Já jsem v Nebelvíru. O kolejích se víc dozvíš od někoho jiného. No každá kolej má své ložnice, stůl u kterého se konají veškerá jídla a mnoho dalších jiných věcí. Taky když něco provedeš, tak se strhnou body celé koleji v které si. Naproti tomu když v hodinách budeš dobrá a tak, kolej body nabere. Je to jednoduchý systém." Zakončil povídání Harry. Sám se divil jak to řekl. Znělo to, jakoby to Samanthě vysvětlovala McGonagalová, nebo Hermiona, ale rozhodně ne on.
"Jasně. A zařazování? Jak to probíhá?" Nenechala se odbýt Sam.
"No jo. Zařazování." Falšovaně si uvědomil Harry své zapomenutí na toto téma.
"Neboj, je to jednoduché. Jen si na hlavu nasadíš klobouk a on už tě sám zařadí. Žádná zkouška, nic." Pokrčil rameny chlapec a pozoroval Sam jak si oddechla. Ne že by o sobě pochybovala, ale přece jen takto to je jednoduší. Harry si sám pro sebe ptal, nač se ta holka bojí. Stejně ji klobouk zařadí do Zmiozelu. Vždyť je to potomkyně Salazara, zakladatele koleje.
"Páni." Vykulil oči chlapec při pohledu na hodinky. Seděli tu už tři hodiny.
Samantha se tedy při chlapcovém údivu také podívala a podotkla, že by asi měli jít. Harry přitakal a oba se zvedli a vyšli z místnosti schovaní pod neviditelným pláštěm.
***************
"Kde jsi byl?" Vyjela na Harryho madame Pomfreyová, když se chlapec i se Samanthou vrátil na ošetřovnu.
"No my…" Začal Harry, ale ošetřovatelka ho rychle zarazila.
"Ty máš jít za ředitelem. A vás pane Pottere tu hledali lékouzelníci. Jak před nimi asi vypadám, když jsou oni tady vy si někde lítáte!?!" Vyjela na ně Pomfreyová a tak se Harry rychle rozloučil se Samanthou a vydal se k posteli, kde měl ležet. Samantha se naproti tomu obrátila ke dveřím a zamířila k Brumbálově pracovně, kde jak tušila ji čekali rodiče, tedy Eadneyovi.
*****************
K Harrymu přišli obvyklí čarodějové, ostatně jako každý den. I dnes na něm prováděli plno testů a mezi sebou si vykládali a předávali si lahvičky s krví a vším možným. Vesměs tomu co říkali Harry nerozuměl. Všiml si však, že tentokrát je všechno delší a vyšetřují ho o mnoho důkladněji. Lékouzelníci se vzájemně popostrkovali pohledy až nakonec vzdychla příjemná blondýnka a ujala se toho, co nikdo z nich nechtěl Harrymu oznámit.
"Víš Harry, zítra je úplněk a my jsme dosud nezjistili, jak bude na to kousnutí Šedohřbetem tvé tělo reagovat. Proto ti musíme oznámit, že zítra večer tým kouzelníku, profesor Brumbál a ty budeme zkoumat tvé tělo a proměnu. Nevíme, kde to bude a podobně. To se ještě dozvíš. Každopádně, buď připraven." Jako jediná z lékouzelníků chlapci tykala. Byla poměrně mladá a tak se to dalo očekávat. Harry byl pro ni jen obyčejný pacient, ale utvořila si k němu vztah tím, jak se o svou nemoc, nebo jak tomu jinak říct vůbec nestaral. Vzal to jako prokletí.
"Už zítra?" Zaúpěl Harry. To už je měsíc ode dne, kdy jsem uprchl i s Fénixovým řádem a Samanthou Voldemortovi? Vždyť to ani není možné. Pomyslel si a zachumlal se do postele. Tím dal znamení všem přítomným, aby odešli a nechali ho být.
Po necelých dvaceti minutách hloubání, co mu asi bude usnul a vrhl se do nepříjemného, vratkého spánku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.