38. kapitola

5. dubna 2008 v 16:08 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak je tady další kapča. Vybarvila jsem v ní Sam. Myslím ale, že jsem to tak nechtěla. Nebo ano? Ani nevím. Udělala jsem tam z ní chudáka. Taková být neměla. Ale nemůžu si pomoct. Navíc se tam v ní oběvuje i něco, co má po Zmiozelovi. No nevím, jak to pujde dál..myslím, že díky tomu, jak sem Samanthu udělala k ní mnoho lidí ztratí zájem. Rozhodně mi ale napiště, jak to teda vvydíte, jaká se vám Sam zdá, jestli na vás působí dobře, nebo ne. Jinak. Už vím co dál a slibuju že "to nebude ta klasická Mary Sue" a nepřevezme iniciativu celého příběhu.
Pa Vaše Lajheril

Sam se nadechla. Tak a teď je řada na mně. Pomyslela si. Ne, že by se Harrymu nechtěla svěřit, ale nebyla na to zvyklá. Většinou byla sama.
"Já ani nevím jaké jsem měla dětství a vůbec dosavadní život, co jsem prožila. Myslela jsem, že mám výbornou rodinu. Sice jsem jako každý chtěla něco jiného lepšího, ale pak jsem si vždycky uvědomila, že se mám dobře. U Eadneyových jsem byla jediné dítě ale i tak jsem neměla tolik lásky, co bych potřebovala. Samozřejmě se snažili, ale můj život už od malička patřil příšerám a kouzlům. Milovala jsem je celým svým srdcem a ani jsem netušila, kolik jich v sobě mám. Zřejmě neměli šanci se přes mou bolest projevit. Stala se ze mě jen hadrová panenka, se kterou si mohl kdokoliv dělat co chtěl. Nikdy jsem v kolektivu moc nepůsobila jako dominantní člověk. Spíše naopak. Lidé se mi vyhýbali a tak to je dodnes. Jsem prostě třídní snílek. To nikdo nemohl překousnout. Samozřejmě, že jsem pár kamarádek měla, ale jediného čeho jsem se dočkala byla zrada. Možná někdy i z mé strany. Není pravda, že by za to mohli jen ony. Prostě a jednoduše to vždy skončilo katastrofou a bolestí. Proto jsem se všech vztahů už dávno vzdala. Rodiče se na mě dívají jako na blázna, když začnu povídat o magii a kouzlech. Ale co mám dělat? Vždyť je to můj život! Nemůžu se toho jen tak dobrovolně vzdát. Přišla bych o sny, náplň života. Neumím tomu všemu říct prostě ne. Jenomže tento můj velký zájem vždy, když jsem o něm někomu řekla, hned propadl ve smích. Proč to nikdo nechápal? Jsem divná? Proč se mi mstí a dělají mi schválnosti, když jim nic nedělám?" Ptala se Sam Harryho a rozplakala se.
Harry vykulil oči. Nic takového nečekal. Sam se mu zdála normální, ale popravdě, něco takového čekal. Bylo vidět že v sobě má dívka mnoho bolesti a komplexů. Přesto ho k ní něco přitahovalo. Nyní domonce i možná náklonnost. Cítil, jak se Sam zbližuje, díky jejich tak podobné minulosti a bohužel i budoucnosti.
"To bude dobré. Vyjasní se to, neboj." Zašeptal na uklidnění. Nevěděl, co jiného by mohl říct. Stejně věděl, že to Samanthě nic nevynahradí.
" To je v pořádku. Nechala jsem se moc unést." Otřela si oči Sam.
Jak to, že jsem se tady před ním úplně rozbrečela? Vždyť to se mi nestává! Jančila v duchu a nasadila svou obvyklou masku, kterou těšila okolní svět. Najednou její rysy ztvrdly a zdály se být nepřístupné, temné. Šel z té tváře bez emocí dokonce strach. V tomto směru se najednou objevil aspoň kousek z jejího předka, Salazara Zmiozela.
Harry se podivil a zachvěl se když na něj Sam obrátila své ledové oči, které byli před chvílí ještě tak milé a uplakané.
Proč se najednou její tvář tak změnila? Ptal se sám sebe v duchu. Že by to byl způsob, kterým se projevuje na ven? Je taková proto, aby ji nikdo nepoznal, jaká doopravdy je? Už za chvíli se mu dostala odpověď.
" Ano." Odpověděla Sam, jakoby mu četla myšlenky.
"Někdy je lepší zůstat chladný, než zranitelný. Bolest, kterou nosí každý z nás v těle je něco, co by se dokázalo každému vymknout z rukou, když nastane krizová situace. Já jsem udělala jen řešení, aby k tomu nikdy nedošlo. Nejsem silná na to, aby mi ubližovali." Semknula silně víčka k sobě. Opět se jí do očí hrnuly slzy. Sam ale nechtěla, aby ji Harry viděl uplakanou.
"Sam, ty sama víš jaké to je, být tou, která e divná. Ale ty nejsi. Patříš jen jinak, než oni. Patříš sem, k nám. Ke kouzelníkům. Jedině tady budeš šťastná a ty to víš." Promluvil na ni Harry.
"Ano, ale vzdát se všeho co jsem kdy vybudovala? Mého prospěchu ve škole, rodičů…Není to moc velká oběť na jednu malou holku?" Dívala se svému novému kamarádovi do očí. Vážně mezi nimi bylo silné pouto, které nikdy nepoznala.
"Buď ráda, za to co máš. Nechtěj víc. Já rodinu nemám, ty ano a dokonce dvě. Buď za ně ráda. Oběť to je a velká, ale chápej, jedná se o mnohem víc než jen tebe, nebo mě. Celé kouzelnické, ale i mudlovské společenství je díky Voldemortovi velice ohroženo a my dva jsme jediní, kdo ho můžou zastavit. Sam pomozme a všem ostatním, prosím!" Naléhal na ni chlapec. Byla pravda, že si toho Sam jistě hodně prožila, ale vždyť bez ní jsou stracení.
" Já vím." Řekla, nadechla se a opět zavřela oči. Až potom promluvila.
"Zůstanu tady, stejně e asi zřejmé, že nikam jinam nepatřím. Jenže vám stejně budu k ničemu. Nic neumím." Vyhrkla Samantha, jakoby se bála, že jinak si to rozmyslí.
"Neboj, tnto problém jistě Brumbál vyřeší." Usmál se na ni a obdařil jí jedním ze svých obdivných pohledů.
"Hele Harry, já nechtěla bý taková. Nechala jsem se prostě moc unést. Vím, že to nemá nikdo jednoduché, ale mě okolnosti k tomu přiměli, být taková chlapná a nepřístupná. Jenže taková být nechci. Přeji si mít přátele a nebýt ta Samantha, kterou jsem dávala na pospas okolnímu světu." Zašeptala po chvilce rozpačitého mlčení.
"Děkuji ti, opět si ve mně probudil mou dobrou stránku. Nikdy ti to nezapomenu." Usmála se na něj a slíbila si, že na dobro odhodí tu svou chladnou masku. Zajímavé ale bylo, že se tak tady nikdy nechovala. Před kouzelníkama to byla ona. Ta pravá Samantha.
Samantha Blacková Malfoyová Eadneyová.
"Nemáš zač. Jsem rád, za to, že tě tady máme."
Sam se zašklebila a namočila pero do kalamáře. Poté se dal do psaní a nevnímala udiveného Harryho. Až po chvíli si chlapec uvědomil, že je moc pozdě a rozhodl se Sam z práce vyrušit.
"Už by jsme asi měli jít." Zavelel a Sam se zvedla.
Po nějaké chvíli vykročili do tmavých uliček Bradavického hradu. Hned jak vyšli z komnaty, chlapec se začal vyptávat, co byla ta věc, kterou čmárala na ten papír.
"Nic odpověděla Sam a tajemně se usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.