36. kapitola

5. dubna 2008 v 16:00 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak a zase další. Čím vy si to zasloužíte takové rychlé přidávaní? No jistě jste si ale toho všimli. Většina autorů teď na začátku roku moc nepíše, ale já se snažím vám tu hnusnou školu a celý týden spříjemnit tím, že vám tu dám novou kapču. Doufám, že si toho vážíte a napíšete mi aspoň komentář! Jinak, kapča je vanovaná Gwen, která pravidelně a dlouze komentuje. Díky moc Gweni. Také děkuji ostatním, kteří se o komentáře snaží taky.
Pa Vaše Laj:-)

Konečně se mohl uvolněně a po tak dlouhé době projít Bradavice, jeho opravdovým domovem. Byl rád, že konečně vidí všechny známé brnění okolo, obrazy, které oddechovali a pochrapovali v tichu noci. Teď však měl úkol, který musel splnit. Nebo možná také chtěl. Věděl, jak na tom asi Samantha může být, proto ji chtěl pomoct. Sám byl ve stejné situaci, jenomže ona to měla ještě o moc složitější tím, že se dozvěděla kdo vlastně je. Začal přemýšlet, kde by se asi vydala holka, která může mít potíže. Samozřejmě tušil, že na nějaké uklidňující místo. Nejprve ho napadla komnata nejvyšší potřeby, ale tu zamítl, protože věděl, že Sam to u nezná natolik, aby o komnatě věděla. Díky tomu se rozhodl zajít nejdříve do míst, která jsou dobře zapamatovatelná pro člověka, který je tady jen krátkou dobu. ( pozn. autora: Pobertův plánek na ni z nějakého důvodu nepůsobil)
************
Proč já?Proč to musím být vždycky já komu se stane něco strašného? Zabědovala Sam. Právě se dozvěděla to, co před ní všichni tajili.
Jakoby nebyl někdo lepší, kdo má zachraňovat svět. Ano, Harry to je jasné. Je to statečný a odvážný kluk. Pánu zla, nebo jak tomu člověku proti komu mám bojovat říkají, se postavil už prý pětkrát a vždycky vyvázl. Ale jak to mám asi udělat já? Vždyť nic neumím. Měla bych nastoupit do pátého ročníku. To je pěkné, ale s mými nulovými znalostmi bych se hodila do prvního. To ale není to nejhorší. Pravda, kouzla miluji a vždycky jsem si tohle přála. Ale za cenu čeho? Toho, že jsem přišla o rodiče? Že jsem e dozvěděla čí dcera vlastně jsem? Vždyť mí pravý rodiče, i když adoptivní jsou Eadneyovi. Vychovali mě, mám je ráda a nechci se jich vzdát a ještě k tomu zachraňovat svět! Pomyslela si Samantha a zahleděla se dolů.
Právě seděla na " zídce", na jedné z věží. Vypadala, že je to ta nejvyšší. Nebála se výšek dokonce je spíše milovala. Doma u Eadneyových sedívala v okně a čmárala si do sešitu. Milovala psát různé příběhy a kreslit k nim obrázky. Měla obrovskou fantazii. Ten výhled z jejího okna, i když byl krásný se ale nevyrovnal tomu, co měla teď. Dívala se na malou hájenku okolo které se táhl velký a tmavý les. Dále tu byli louky, stromy a krásné, momentálně ledem pokryté jezero. Všechen ten úžasný dojem upevňoval sníh, který byl pořád všude kolem. Když se opět zahleděla na jezero, tak si uvědomila, jak moc by si chtěla zaplavat.
Milovala vodu a strašně ráda plavala. Teď se zrovna snažila najít v paměti něco šťastného a veselého z dětství. Často se koupala s otcem v moři, když bylo v létě teplé. Momentálně si ale však nemohla vzpomenout na nic, co by ji zahřálo a rozveselilo.Proto se opět rozplakala a položila si hlavu na nohy, které měla pokrčené před sebou. Bylo jí špatně a nebylo ani divu. Měla pocit, jakoby se na ni celý svět spiknul. Začala se třepat. Přece jen byl pořád leden a ona měla na sobě jen onen zelený svetr, v kterém ji vytáhli ten černovlasý pán (její prý příbuzný Sirius Black) a její biologická matka Narcisa.
*************
Kde by mohla být? Ptal se sám sebe Harry. Neustále se díval na hodinky. Utekla už hodina a něco od okamžiku, kdy Sam vyběhla z Brumbálovi pracovny a on už prohledal téměř všechny místa, o kterých si myslel, že by tam mohla být. Už si pomalu nevěděl rady. Až si vzpomněl na jeden jejich rozhovor, kdy Sam říkala, že miluje výšky.
Už to mám! Zaradoval se uvnitř sebe a vydal se rychlou chůzí k místu o kterém si byl téměř jistý, že tam Sam bude.
O pár minut později s pomocí mnoha tajných chodeb se dostal na místo kde chtěl. Byla jím nevyšší věž v Bradavickém hradu. Stačilo už jen pár schodů a byl na místě. Proto tedy zpomalil a tiše se blížil k úplnému vršku, který byl otevřený. Přeskočil příkaz o tom, že je tam zákaz vstupu a po zdolání pár dalších schodů uviděl postavu vzlykající na jedné z kamenných zídek, které měli ochránit před uklouznutím a spadnutím dolů.
Pomalu se blížil k Sam, která tam seděla a tiše plakala. Až když si k ní sednul a pohladil ji po vlasech tak si ho všimla a pozvedla hlavu. Oči měla celé uslzené a tvář mokrou, celá taky byla úplně promrzlá.
"Ahoj." Pozdravil ji tichoučce.
Sam se na něj jen mírně usmála a otřela si oči. I když si to neuvědomovala, byla celá prokřehlá zimou. Začala se klepat. Harry, který se na ni hned starostlivě podíval se dotknul její ruky, aby zjistil jak je studená.
"Jako led." Podotknul a pomohl jí vyškrábat se na nohy.
"Pojď popovídáme si někde v teple, chceš?" Podíval se na ni a povzbudivě se usmál.
Sam, která tomu chlapci nemohla odolat přikývla.
"Asi to tak bude nejlepší." Vydala pak ze sebe. Hlas měla celý ochraptělí, z toho jak dlouho vzlykala a byla tady venku.
Oba tedy sešli po schodech dolů. Harry jsi hned sundal svůj svetr a podal jí ho. Sam ho s tichým "díky" přijala a přehodila si ho přes ramena. Hned jí bylo tepleji.
"Kam to jdeme?" Zeptala se po chvíli chůze. Když běžela sem ani si to neuvědomovala, ale teď když měla už trochu více času se rozhlédnout okolo tak zjistila, že ten hrad je v noci ještě krásnější, než obyčejně. Všechny ty tmavé uličky a spící obrazy, nějak ji o hřálo.
"Říká se tam tomu Komnata nejvyšší potřeby. Moc lidí o ní neví, takže je tak trošku v utajení. Chodím tam já a Hermiona s Ronem, mí dva nejlepší kamarádi. Vždycky se ti změní nějak jinak. Podle toho, co potřebuješ a na co máš chuť. Pokaždé tedy vypadá jinak." Poučil ji chlapec.
"Tak to mě zajímá, jak bude vypadat teď." Sklonila Sam hlavu. Opět se jí do očí řítil příval slz.
Harry, který si toho sice všiml nic neřekl.
Chvíli ještě trvalo, než se dostali na místo, kde se komnata otevírala, ale pak se jim to podařilo.
Sam už se na komnatu těšila a Harry tedy začal přecházet kolem zdi, než se neobjevila klika a oni se dostali dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Svorka-Hanka | E-mail | Web | 18. ledna 2009 v 11:15 | Reagovat

nojo harry je prostě neodolatelnej....krásná kapča!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.