32. kapitola

5. dubna 2008 v 15:49 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak je tu nová kapitola. Napadlo mě pozměnit věštbu... je trošku víc jiná neýž normální, tak snad se vám to bude líbit. Na konci je opět otázečka...:-)Pa vaše Laj a díky předem za odpovědi.

"Harry, je tu něco, co nevíš. Ale teď bych o tom s tebou chtěl mluvit. Prosím nepřerušuj mě." Řekl starý muž v jehož tváři se zaleskl náznak strachu. Po menší pomlce však pokračoval.
" Existuje jedna věštba, kterou vyřkla Sibyla Trelawneyová a která s tebou velice úzce souvisí. Proto si myslím, že by si měl znát její znění."
Trelawneyová? To asi nebude nic moc…Pomyslel si Harry a Brumbál se na něj káravě podíval.
"Ano. Byla to asi jediná věštba, kterou Sibyla pronesla." Uchechtnul se ředitel, ale hned zase nasadil svůj vážný tón, kterým mluvil před chvílí.
"Chtěl bych tě poprosit Harry, abys vstal. Musím ti něco ukázat." Řekl a přešel ke skříní, kde byla uložena starožitná myslánka, se kterou měl Harry z posledních let nemilé zkušenosti. Proto se na ni díval značně nejistě. Přesto se však postavil a se značnou námahou se dobelhal k profesorovi. Ten zrovna vytahoval z lahvičky stříbřitou látku, kterou pomocí hůlky o pár chvil později dostal do myslánky. Poté se Brumbál otočil na Harryho a až teď mu vysvětlil, co se bude dít.
" Jak už jsem říkal, měl by jsi tuto věštbu znát a proto se nyní vydáme po stopách mých stopách a vrátíme se do chvíle, kdy Sibyla zrovna věštbu pronesla. Po mých stopách proto, jelikož jsem byl u toho. Vím, že bych ti ji mohl říct sám, ale od Sibyly to bude přesvědčivější." Usmál se a pokynul Harrymu, aby se do myslánky ponořil jako první. Chlapec tedy položil obličej do oné stříbřité tekutiny. Po chvíli čekání začal padat a nakonec tvrdě dopadl na zem. Hned se chytl za rameno a tiše zaskuhral. Hned se ale zvedl, jelikož ředitel tu měl být každou chvíli. Doopravdy po momentě Brumál přistál vedle měj. Teprve teď měl Harry čas rozhlédnout se kolem sebe. Stáli na rušné ulici v Prasinkách.
"Támhle jsem." Upozornil profesor a oba se vydali za o něco mladším Brumbálem.
Jak Harry po chvíli zjistil mířili k hostinci U Prasečí hlavy. Tam, hned jak si Brumbál přisednul k mladé Sibyle. Tam se chvíli pavili o předmětu na který chtěla kandidovat jako nový učitel. Jednalo se samozřejmě o jasnovidectví. Najednou se však Sibyla promluvila po menší pomlce neozval se její obvyklí nadpozemský hlas, ale drsné chraplavé tóny, které se normálu ani v nejmenším nepodobali. Harry od ní už něco podobného slyšel, takže ho to nijak moc nezaskočilo. Pak se však zhrozil, když vyslechl celou věštbu. Opravdu se týkala převážně jeho.
******************
"To není možné." Prohlásil nepřítomně Harry, když se posadil zpět do křesla naproti Brumbálovi.
Myslánka, mu před chvílí umožnila vidět něco, čemu by nikdy nevěřil.
"Bohužel to tak je a ty se s tím budeš muset smířit. Vím, je to těžké, ale…" Začal větu, ale Harry prudce bouchl pěstí o stůl a tím Brumbála umlčel.
" Ne, vy vůbec nevíte jaké je být vyvolený a buď být vrahem, nebo obětí!"
"Nejsi v tom sám Harry." Pípl nejistě ředitel. Chlapec totiž vypadal, že každou chvíli dostane nějaký šok. Madame Pomfreyová mu výslovně zakázala Harryho stresovat. Mohlo by se s ním stát něco špatného. Musel ho nějak uklidnit.
"Jasně že ne. Mám vás, že ano? Vy mi tak pomůžete! Je to můj úděl, ne váš." Zakřičel rozzuřeně Harry a zchodil ze stolu pár starožitných a velice drahých předmětů.
"Já vím, ale nemáš pravdu v tom, že je to jen tvůj úděl." Připomenul Brumbál.
"Jo, nějaká holka mi má pomoct. Vždyť ani nevíme kdo to je! Navíc, jestli jste nezapomněl tak Trelawneyová řekla, že může být i na zlé straně!" Vztekal se Harry a opět zhodil další várku Brumbálových věcí.
"Ne tak to úplně nebylo. Samozřejmě, že může být na Voldemortově straně. Sibyla také ale předpověděla, že má být z čistokrevného rodu a narozená o tři dny později, než vyvolený, tedy ty. Také má mít Voldemortovi schopnosti, to ano. Všechno toto je pravda, ale zapomněl si, že mi někoho takového známe! Přesnou kopiji popisu!" Řekl trošku hlasitěji a rázněji Brumbál.
"Cože?" Vykulil Harry oči. Všechna zlost jakoby z něj najednou vyprchala. Znovu si sedl naproti Brumbálovi a zapřemýšlel se nad tím, kdo by mohl být tím "popisovaným".
"To…" začal Harry, ale Brumbál ho předběhl.
"Ano. Je to ona- Samantha." Odpověděl prostě.
"Pane řediteli, vždyť ona ale nic neumí. Nemůže mi pomoct v poražení Voldemorta!" Zaprotestoval zklamaně Harry.
"Mýlíš se. Slečna Eadneyová, nebo spíše Malfoyová a i Blacková má víc schopností, než si myslíme. Přece jen jako jedna z mála ovládá hadí jazyk. Copak si už nepamatuješ, jak jsme se o ní bavili?"
"Ano, ale.." Snažil se opět Harry, ale Brumbál mu opět skočil do věty.
"Musí se jen všechno doučit a dozvědět se kdo je. Nevím jak to přijme. Je možné, že se dokonce přidá k Voldemortovi."
"Nemyslíte, že by bylo jistější jí nic neříkat?" Zeptal se marně Harry.
"Ne. Musí vědět co je zač. Už jsem řekl. Může nám pomoct stejně, jako to udělala posledně. Bude to jen na ní, jak se rozhodne. Nemůžeme ji do ničeho nutit." Promluvil opět profesor.
"Dobře, třeba to vyjde." Usmál se chlapec. V jeho obličeji se však žádný náznak radosti neoběvil. V tváři měl jen smutek, překvapení, strach a bolest. Proto ho raději Brumbál vyzval k tomu, ať si lehne zpět na lůžko. Po chvíli se opět vydali na ošetřovnu. Ředitel mu však slíbil, že co nevidět se zase uvidí a to nejen oni dva, ale také Samantha. Do té doby mohl trávit čas se svými přáteli, ale nesměl jim říct, co se děje. To s neochotou přijal. Co mohl taky ale dělat, že?
Opět tu pro vás mám malou otázečku.
Nevím, jak bych chtěla aby to bylo se Samanthou. Mám tolik návrhů, že ani nevím, který je lepší. Proto mi napište své názory, jak by jste to chtěli vy. Neříkám, že na vás úplně dám, ale i tak…
Takže: co se Samanthou?
Odpovědi mi prosím pište na mail: Lajheril@seznam.cz
Díky moc za jakoukoliv odpověď. Doufám, že se nějakých dočkám. Nezapomínejte, že jde o to, jak se bude povídka vyvíjet dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.