31. kapitola

5. dubna 2008 v 15:46 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Je tu další kapča a narozdíl od té minulé je naprosto nepovedená. Fakt!! ale i tak doufám, že si ji přečtete a okomentujete ji...no tak to nějak přetrběte tuto kapitolu a snad ještě dnes bude ještě jedna a to vám slibuju, že bude lepší! Fakt! Jen tahle je jakási..no...divná.

Když se tedy Harry konečně dostal na vykouzlené lůžko a lehnul si, Brumbál vyrazil s napřáhnutou hůlkou pryč. Před sebou samozřejmě nechal vznášet Harryho. Oba tedy vyšli pryč z ošetřovny. Chlapec se začal modlit, aby nikoho nepotkali. Toto nebyla zrovna chvíle, kterou by chtěl roztrubovat. Navíc nechtěl snášet pohledy udivených spolužáků. Naštěstí nebyla ředitelova pracovna daleko. To byli teď Harryho myšlenky. Brumbál se usmála pak na Harryho klepl hůlkou. Chlapec se okamžitě stal neviditelným. Ty bylo dobré. Pomyslel si a pohodlně se uvelebil. Netrvalo dlouho a už oba byli v pracovně. Brumbál se nejdříve usadil, poté zase zviditelnil Harryho a až v poslední řadě přeměnil jeho lůžko na něco mezi postelí a křeslem. To vyhovovalo jak Harrymu tak Brumbálovi. Ředitel se totiž mohl pohodlně usadit do své židle a pořád na Harryho krásně vyděl. Chlapcovi to také splňovalo všechny požadavky. Když se tedy oba usadili tak Brumbál začal.
"Nejdřív bych se ti chtěl omluvit Harry. Bylo to ode mne všechno nezodpovědné. Měl jsem tě více hlídat a nepouštět tě do Prasinek, nebo nad tebou mít aspoň pořád dozor. Doufám, že mi to odpustíš. Je mi líto, že sis musel vytrpět všechny ty muka. V další řadě bych se tě chtěl zeptat, jestli jsi opravdu v pořádku. Na slečně Grangerové jsme našli jen nepatrné stopy po Cruciatu a jiných mučících prostředcích. Vše měla téměř zahojené. Byla spíše unavená. Zato u vás Harry, jsme našli obrovské stopy po ohnivém biči a také po dalších hrozných kouzlech a zaklínadlech. Madame Pomfreyová našla na vašem těle jizvy a také zjistila, že jste za poslední týdny trpěl stejně jako slečna Grangerová podvíživou. Všechny podlitiny i jiné nepatrné stopy po mučení vám madame uzdravila, ale pár jizev na vašich zádech vám bohužel zůstane. Tím myslím jednu na vašich zádech a ty od toho vlkodlačího kousnutí. Ta na zádech je od ohnivého biče, který ještě ke všemu očaroval Voldemort tak, aby způsobil ještě větší bolest. Celkově je zázrak, že si to všechno přežil Harry. Nakonec si dokonce zvládnul i boj, v kterém by zahynuli i dospělí a zkušenější kouzelníci, než jsi ty. Dokonce ses obětoval a zachránil slečnu Grangerovou před nemilým osudem. To v tobě nechalo znamení. Jsi silnější, než jsem myslel Harry. Chci se tě ale na něco zeptat. Vím, že si nic nepamatuješ po tom, co tě kousl Šedohřbet, ale přece jen bych potřeboval vědět co bylo dál. Když se nad tím zapřemýšlíš, možná si vybavíš nějaký pocit- vzpomínku. Cokoliv může pomoct, je ti jasné, že to všechno může být důležité?" Mluvil a mluvil Brumbál.
"Ano pane, ale pořád nevím co mám říkat, vážně mám okno. Kdybych něco věděl, řekl bych vám to." Splácal jednoduchou větu Harry. Přece jen toho na něj bylo trochu moc. Nebyl zvyklí na takový příval lítosti a poté nejistoty, že by něco měl vědět, ale on to neví.
"Jistě Harry. Jde o to, že když tě Šedohřbet kousl, tak ty si vystřelil do vzduchu a začali z tvého těla tryskat paprsky, které nás všechny zachránili. Lidé co byli se mnou a ti kteří jsou dobří ty paprsky nějak chytli a poté přenesli sem, před Bradavičko pozemky. Byla to naše spása. Ale já potřebuji vědět jak se to stalo. Není obvyklé, že by z těla kouzelníka začaly jen tak vystupovat paprsky a pak je kouzelník zvládl všechny přemístit někam jinak a ke všemu ještě přes obrané sítě a kouzla, které měli přemisťování zabránit. Není to jasné Harry. Něco v tobě se nějak vzbouřilo. Nejsi normální chlapec, ale jsi mocný kouzelník. Máš v sobě energii, jakou nikdo jiný nemá. Navíc je to všechno zmatené. To co jsi dokázal ty se ještě nikomu jinému nikdy nepodařilo!" Brumbál mluvil roztržitě a každou chvíli se zakoktal. U ředitele to byl velice neobvyklí jev, jelikož věčinou to byl takový kliďas.
" Ale pane, to není možné já..jsem jen…jen…obyčejný kluk!" Protestoval Harry.
"Sám víš, že to není pravda. Jsi mocnější, než kdokoliv jiný. Jen potřebuješ trénink."
"Ne to není možné." Kýval hlavou Harry.
Už toho bylo dost. Jsem jen Harry. Prostě Harry. Pomyslel si chlapec. Bylo toho na něj trochu moc. Sám nevěděl, že se něco takového stalo. Navíc ho děsil tón v Brumbálově hlase. Nemluvil radostně, jak by asi měl, když je Harry zachránil, ale v jeho hlase zněl strach. Navíc si už ani nebyl jistý, jestli to doopravdy měl chlapci říkat. Proto tedy, když se přesvědčil, že chlapec nic o této jeho vlastnosti neví vytáhl rychle hůlku a namířil ji na Harryho. Chlapec se podivil, ale než stačil něco udělat, tak Brumbál si začal něco mumlat. Po chvíli skončil.
Takto to je lepší. Promiň Harry, ale musel jsem to udělat. Pomyslel si. Chlapec se zatvářil zmateně a pak se zeptal na něco co profesora přesvědčilo, že kouzlo bylo úspěšné.
"Co jste mi tedy chtěl, pane profesore?" Brumbál chlapci vymazal paměť až k místu, kdy vstoupili do této pracovny. Harry si tedy nic nepamatoval a o žádném rozhovoru, který před chvílí prodělal nevěděl. Nepamatoval si nic o svojí schopnosti přemisťovat lidi sem a tam.
"Chci ti jen říct Harry, že je mi to všechno moc líto…" Zopakoval Brumbál omluvu, kterou řekl i na začátku jejich minulého rozhovoru.
" To nic, není to vaše vina." Pokýval hlavou chlapec.
" Je. Ale teď bych s tebou chtěl mluvit o něco vážnějších věcech. Nejdříve bych chtěl, aby ses seznámil s dívkou, která se jmenuje Samantha Eadneyová. To je to děvče s kterou jsi se dnes bavil na ošetřovně, pamatuješ?"
"Jistě. Co je s ní?"
" Je to dcera Luciuse Malfoye a Narcisy, dříve Blackové." Začal profesor, ale Harry ho přerušil.
"To musí být nějaký omyl..."
Teď ho však zarazil Brumbál.
" Ne není." Řekl a vylíčil chlapci všechno co o této záhadné dívce věděl. Také nezapomněl na to, že to ona jim pomohla se dostat do Voldemortova sídla. Harry nevěřil svým uším. Brumbál mu však pomalinku všechno vysvětloval. Řekl mu všechno od Samanthiných předků až po to, že Narcisa, dívčina matka se přidala na stranu dobra a opustila Luciuse, svého manžela.
"Aha. A co je teď s Dracem Malfoyem?" Podivil se Harry. Byla to tak jediná otázka, kterou ze sebe mohl vydat.
" Ten zůstal se svým otcem. Stejně jako Lucius je Draco oddán černé magii."
" To se dalo čekat." Kývl chlapec a obrátil oči v sloup.
Chvíli si ještě povídali a probírali Samanthu a pak Harry nakouslů téma, co s ním bude teď, když je vlkodlak a Brumbálovi se naskytla konečně příležitost začít mluvit o tom, co bylo nejdůležitější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.