2.kapitola- Noční rozhovor

5. dubna 2008 v 13:48 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tady je 2. kapitolka, je přidaná rychle, co? No nezvykejte si, to je jen vyjímečné:):D. Né vážně sem ráda, že si moji 1. kapču přečetlo tolik lidí. Děkuju moc, ale zapomínáté komentovat, ne? Prosím pište i komentářky. Tak, tato kapitola je podle mého názoru celkem hůř napsaná, ale děj je poměrně slušný:). Tak si ji přečtěte a posuďte sami.Ahoj, Vaše Lajheril

" Harry, jsem tak ráda, že se ti nic nestalo!" řekla mu Hermiona tiše se slzami v očích.
"Zdál se mi strašný sen, bylo to hrozné." vydechla Hermi.
To Harryho zaujalo. Měla Hermiona stejnou noční můru jako on? Má jí říct že se mu to zdálo taky, jestli to bude to samé? Nevěděl co si počít. Hermiona má právo vědět, že měli ten samí sen, ale nevyděsí ji to ještě víc? Prozatím se rozhodl, že si vyslechne její sen. Pak se rozhodne co udělá dál.
" A co to bylo, Hermi?" zeptal se opatrně.
"Byli jsme v lese. Nevím co to bylo za les, možná Zapovězený, ale nejsem si jistá. Najednou jsem se tam objevila. Kousl mě tam vlkodlak a...." zasekla se. Na Harryho tváři se objevilo zaujetí. To ji překvapilo. Avšak, po chvilce pokračovala dál.
Harry byl pořád čím dál tím víc zvědavější. Napjatě Hermionu poslouchal. Kousl ji vlkodlak? Je to jen sen, nic víc? Harry v sobě dusil spousty otázek, které ho pálily na jazyku, věděl ale, že musí počkat. Musel Hermionu vyslechnout až do konce.
"....nevím proč Harry, ale cítila jsem tam tvou přítomnost. Zdálo se mi jakoby jsi tam byl se mnou. Pořád do kolečka jsem tě volala, ale ty ses mi neozýval. Volala jsem tě když mě chtěl kousnout ten vlkodlak. Nepřišel jsi, pak jsem upadla do takového zvláštního spánku, všechno mě bolelo. Pak jsi se tam objevil ty, Harry. Mluvil si na mě, ale já ti nebyla schopná odpovědět. Bylo to strašné. A pak, jsem se probudila( ve skutečnosti, ne ve snu) " pokračovala Hermiona.
Harry usoudil, že Hermioně řekne jak to viděl on, měla přece právo vědět všechno, jako to teď ví on sám, nebo ne?
" Mě se to zdálo taky, byl jsem v tom lese, pak jsem uslyšel hlas a šel za ním. Uvědomil jsem si, že jsi to ty a dál už si to viděla.
Hermiona na něho nevěřícně hleděla. Myslela si, že by to tak být mohlo, ale je to vůbec možné? Jediná otázka, která ji napadala byla ta, u které se nejvíc bála kladné odpovědi.
"Harry, a.. myslíš, že by to mohlo být něco víc, než jen sen?"
"Nevím, doufám, že ne. Mohla to být shoda náhod." Odpověděl popravdě Harry. Z této otázky měl strach. Nevěděl jak sen brát.
" Hermiono, ať už to bylo cokoliv, musíme si dávat pozor. Zdával se ti ten sen už víckrát, než jen dnes?"
"Ne" odpověděla Harrymu Hermiona,
"A tobě? " Zeptala se Hermi.
"Ano, v posledních týdnech se mi zdával často. Ale nikdy jsi tam nebyla ty. Byl jsem v tom lese sám. Šel jsem po pěšině, pak z ní sešel. A to byl konec, vždycky jsem se pak probudil. Ten sen se mi pořád opakoval, bojím se, že to má nějaký skrytý význam. Ty se však nemusíš ničeho bát, jak vidět, je to zřejmě můj sen, ty ses tam ocitla jen jednou....Hermi, musíš mi říct jestli se ti bude zdát ještě někdy znova, uděláš to?"
Hermiona byla překvapená a vyděšená. Jediné na co se zmohla bylo tichounké "ano".
" Výborně." Usmál se na ni chlácholivě Harry.
"Bude to dobré" Pokračoval.
"Doufám" Přitakala nejistě Hermiona.
"Měli bychom jít spát, jinak budeme zítra úplně vyřízení a v jasnovidectví usnu." Zasnažil se o vtip Harry.
" Tam spíš stejně" uchechtla se teď Hermiona.
"Pravda:), zítra by jsme to měli taky říct Ronovi, pokud proti tomu nic nebudeš mít. Mohl by nám pomoct, navíc je to náš nejlepší kamarád, bude ho to zajímat." Optal se jen tak mimochodem Harry.
" To beru jako samozřejmost" usmála se na něj Harmiona.
" Dobře. Tak, dobrou?"
Harrymu se vůbec nechtělo rozloučit, věděl, že stejně neusne, ale taky nechtěl být s Hermionou. Musel si záležitosti poslední hodiny, co tu spolu mluvili ujasnit. To samé si myslel, že bude chtít udělat i Hermíona. Ta však jen posmutněle šeptla " dobrou". Naposledy se na Harryho usmála a už byla ta tam.
************************************************************
V tu dobu, neznámí les.
Šedohřbet vztekle zavrčel. Vždycky dostal, co chtěl, vybíral si objeti, které o úplňku kousne. Nejvíce děti, což byla u vlkodlaka vzácnost. Ti totiž většinou o úplňku nemají tušení co dělají. Chtěl si utvořit armádu vlkodlaků, sám jím totiž byl. Celé kouzelnické obyvatelstvo se ho bálo a to se mu líbilo. Musí se bát, jsme silnější, inteligentnější, ale je nás méně. To se musí změnit. Toto si říkal často, teď měl vybranou oběť, která byla i pro Šedohřbeta těžký oříšek. Byla to dívka z Bradavic. Chtěl ji vylákat pomocí jejího kamaráda do Zapovězeného lesa. Věděl, že je to dobrý plán a i oběť je vybraná dobře- inteligentní, na dívku i poměrně silná fyzicky. Charakter má také silný, ale když se ví jak ji přimět k poslušnosti, bude poslouchat. Jen se mu ještě pořádně nepodařilo vylákat toho Potterovic kluka, který mu má pomoci v jeho plánech, vylákat ven, aby s ním šla i zmíněná dívka.
"Už dva úplňky uběhly a já nejsem schopen uskutečnit svůj plán." Už byl celý nesvůj, to se mu nestávalo často, dlouho se do nikoho nezakousl. Byl vzteky bez sebe.
" Pane, nebylo by lepší vyhlídnout si jinou oběť, víte, lépe dosažitelnou?" ozval se náhle hlas.
" Myslíš si, že neumím chytit ani jednu malou holku, Tebhoode?" zvýšil naštvaně hlas Šedohřbet.
"Ale jistě, že ano." Rychle drmolil Tebhood. Byl sice také vlkodlak, ale Šedohřbeta se bál. Má až moc známostí s lidmi, hlavně Pánem zla.
"Tebhoode, běž, chci si všechno promyslet." řekl Šedohřbet.
"Jistě, pane" přitakal Tebhood.
************************************************************
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Majka | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 13:27 | Reagovat

Woow začína to dobre..idem rýchlo na ďalšiu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.