17. kapitola

5. dubna 2008 v 14:46 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Přidávám vám tu novou kapču. Už je trošku akčnější, ale ne úplně. Ještě si počkáte.:) Jo jinak je krátká, ale co už...
Vaše Lajheril

Sírius v podobě Rona si vytáhnul hůlku a začal utíkat směrem tak, kde se ozval výkřik. Harry i Hermiona zopakovali po jeho příkladu. Když doběhli až k onomu místu, uviděli deset Voldemortových zastánců oblečených v černém- Smrtijedů. Sírius se otočil k Harrymu a Hermioně a nařídil jim, ať se okamžitě vrátí do hradu. Nebo k Hagridovi. Harry neuposlechl a místo toho poslal kletbu na jednoho z nepřátel. Sírius ho tedy rychle chňapl za hábit a táhl ho pryč.
" Odprovodím vás. Nechci přít ještě o tebe Harry. Stačili mi tví rodiče." Řekl Sírius a významě se na ně oba, jak na Hermionu tak na Harryho podíval.
"Dobře." Řekl Harry a vyrazil, po boku s Hermionou a Siriusem- Ronem směrem k Bradavicím. Věděl ovšem, že dělá chybu, když odchází. Přece jenom tam měl své přátele. Ale chtěl uchránit Hermionu a Siriuse. Kdyby tu zůstal, Hermiona také. A o kmotrovi ani nemluvě. Utíkali čím dál víc od Prasinek, kde se pořád ječelo a všude byli vidět barevné záblesky od netrefených zaklínadel.
Už se jim začala rýsovat Hagridova hájenka, když se před nimi objevili čtyři Smrtijedi a naše trojice se se zděšeným výrazem v očích zastavila a jak Smrtijedi, tak Harry, Sírius a Hermiona pozvedli hůlky.
" Šňad by še nám ťa drrobotina nechtěja prrát." Zašišlala falešně dětským hláskem nějaká žena- Smrtijedka, kterou Harry a jak se zdálo ani Hermiona nepoznávali. Sírius se však zdál, jako by ji znal až moc dobře a prostě řekl:
"Co se může zdát malé, ještě neznamená že je, sestřenko Balatrix." Řekl Sírius a jeho dva společníci, tedy Harry a Hermiona se na něj nevěřícně podívali.
"Ale, že by se nám až tady do Bradavic dostal Sírius Black? Jak pak se máš bratránku?" Zeptala se ho Balatrix s úšklebkem.
"A víš, že dobře?" Odpověděl jí Sírius a pokýval hlavou. A Balatrix se chladně zasmála.
"Šťastné časy ti končí bratránku. Cruciatus!" vykřikla kletbu a Sírius jí( kletbě) jen ladně uskočil.
"To neumíš nic pořádnějšího?" Posmíval se jí.
"Avad…"
"Máme úkol!" Připomenul Smrtijedce muž stojící vedle ní a surově jí chytil za rameno. Ta se ušklíbla a poznamenala.
"Máš štěstí. Jinak bys byl už mrtvej. Chyťte ty dva ať už jsme pryč!" Přikázala Balatrix ostatním a ti začali na Harryho, Rona a i Siriuse metat kletby všeho druhu. Mezi nejčastějšími byla kletba Imperius, jedna z těch, co se nepromíjí.
Ze začátku, kdy obě strany měli dost sil, byl boj nerozhodný. Teď se už však začínala situace měnit a Smrtijedi vítězili. Harry ani nepostřehl, jak ho pálí jizva, soustředil se jen na boj. Ten sváděl s Luciusem Malfoyem, který se každou chvíli ledově pochechtával tomu, jak mizerný Harry v kouzlení je. Chlapec ho ignoroval, ale na jazyku ho pálily tisíce nápadů, jak mu odseknout. Věděl však, že na to soupeř jen čeká a proto na něj místo toho metal jedno kouzlo za druhým.
"Crucio!" Syknul sotva slyšitelně Smrtijed naproti Hermiony a ta se zhroutila na zem v šílených křečích a se srdceryvným křikem. Harry nezahálel a poslal po kouzelníkovi, který právě Hermionu "očaroval" kouzlo Mdloby na tebe.
Ten však nereagoval a vyžíval se v Hermioniné bolesti. Harryho kouzlo místo něj odvrátil Lucius a rychle po něm poslal také, Mdloby na tebe. Harry kouzlo opět odvrátil, ale nevšiml si, že hned po něm na něj letí i Expeliarmus, takže mu hůlka vystřelila z ruky a přistála v té Malfoyové. Ten se krutě zasmál a poslal na něj 5x po sobě Mdloby na tebe. Harry prvním třem uskočil, ale čtvrté a páté do něj prudce narazilo. Malfoy k němu doběhl, chňapl ho a přemýstil se s ním někam do neznáma. Hermiona se pořád svíjela v křečích a Sirius odrážel kletby dvou Smrtijedů na ráz, se zoufalým pohledem v očích, který tam před Harryho zmizením ještě nebyl.
Hermionin protivník konečně zrušil Cruciatus ,ale Hermiona se nezvedla. Zůstala v bezvědomí ležet na zemi. Kouzelník se zachechtal, chytl jí a přemýstil se pryč. Po něm tak udělali hned zbylí Voldemortovi zastánci. A Siriuse tu nechali v nepříčetném šílenství. Ten se rychle i přes vyčerpání zvedl a zamířil znovu k Prasinkám s nadějí, že zde najde Brumbála, jelikož jak to vypadalo, tam ještě bitva neskončila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 moncakovinka | 21. května 2008 v 19:10 | Reagovat

:-o tak to je teda průser a velká zápletka...Pěkný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.