11. kapitola

5. dubna 2008 v 14:35 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tato kapča je dost dlouhá, obsahově poměrně zajímavá, ale myslím, že mě slíznete za to , že je přitažená za vlasy( trošku). ALe mě se to takto líbí. Nemůžu si pomoct. Mimochodem...všiměte si, že deset kapitol, nebo kolik píšu jen o dvou dnech. Teď jsem najednou měsíc přeskočila a píšu dál...zajímavé... No vzhledem k tomu, že je to pořád psané z Turecka tak se není čemu divit. Myslím, že jsem z toho zešílela. Víte, že tam mají červenou PINACOLADU? Další zajímavá věc. Mimochodem, rozhodla jsem se po příkladu Aendy, že nebudu přidávat další kapitoly, než když bude pod textem deset komentářů. Nepočítají se ty ode mě. Za tento nápad Aendě děkuju, proto jí tuto kapču věnuju.
Lajheril

Kvapem se blížily Vánoce, venku mrzlo až praštělo a žáci Nebelvíru i jiných kolejí byli schovaní v teple Bradavického hradu. V jedné z věží, ve společenské místnosti seděl Harry, Ron a Hermiona , hrající Řachavého Petra. Harry však neměl na žádnou hru ani pomyšlení. Myslel na Brumbála, Siriuse, Vánoce. Hlavně ale na Brumbála a hodiny nitroobrany. Ředitel mu před pár týdny slíbil, že ho naučí bránit se vlezlíkům, vtírajících se do jeho hlavy, avšak i po tak dlouhé době ředitel nebyl s to se ozvat. Ostatně stejně jako kmotr Sírius. Samotného Harryho už to nad míru štvalo. Vlastně stejně jako hodiny obrany proti černé magii, které pořád učil Snape, což znamenalo, že Nebelvír přicházel o víc bodů, než v jakýkoliv jiný měsíc v roce , nebo vůbec uplynulé doby Harryho konání zde v Bradavicích. Snape byl k Harrymu zklamání poměrně dobrý učitel a tak si žáci, krom nespravedlnosti rozdělování bodů nemohli na nic stěžovat. Harry byl už naprosto neschopný najít v sobě nějakou příznivou myšlenku ohledně tohoto profesora.
I když byly teprve čtyři hodiny, panovala všude ospalá nálada a většina studentů poblíž, jen tiše pospávalo ve vyhřátých křeslech v Nehelvítské věži. Sám Harry už Petra vzdal a chystal se jít nahoru do ložnice, už po sté napsat dopis Siriusovi, který mu stále neodpovídal. Už vstával, když se před ním objevila nějaká malá blonďatá holka a vykoktala, že by ho rád viděl profesor Brumbál. Harry jakoby ho právě udeřili elektrickým proudem beze slova vystřelil ze společenské místnosti a běžel k chrliči u Brumbálovi pracovny. Tam se ovšem zarazil, jelikož nevěděl heslo, aby mohl projít do místnosti za točitým schodištěm. Jak se tam tak vztekal pohled mu sklouzl na jediný ananasový lupínek na mramorově čisté podlaze a tak zkusil heslo " ananasový lupínek". Chrlič uskočil a nechal chlapce projít až ke dveřím s okrasným klepadlem. Téměř hned po tom, co zaklepal se ozval Brumbálův hlas, říkájící "vztupte".
" Á Harry! Jsem rád, že jsi tu tak rychle." Usmál se Brumbál.
"O co jde?" Vypálil nedočkavě a trošku neomaleně chlapec a obrazy minulých ředitelů na stěně vedle něj si začali něco bouřlivě šeptat. Brumbál si toho však nevšímal a odpověděl.
" O tohle." Z pod jeho stolu vyskočil pes, podobný jeho kmotru Siriusovi, když byl v přeměně. Tento byl však o něco hnědší, chlupatější a pravděpodobně jiná rasa.
" Co to je?" zeptal se Harry a hleděl na psa skákajícího mu u nohou a radostně štěkajícího.
" Tohle? Tvůj kmotr." Řekl prostě Brumbál . V očích mu plály usměvavé jiskřičky. Jak to ředitel řekl, pes se začal měnit v jeho kmotra.
"Siriusi…jak…" Hleděl Harry na kmotra a stál jako ohromený.
"To ani nepřivítáš svého kmotra?" zeptal se a kdákavě se zasmál výrazu jeho kmotřence.
"Harry už asi měsíc jsem s tady Siriusem prováděl velmi složité kouzlo. Vlastně šlo o to, aby se mohl přeměňovat v ještě jedno zvíře. Myslím, že je jen málo lidí, kteří mají dvě podoby. Dokonce myslím, že nikdo koho bych znal. Sírius to však dokázal. Má teď výhodu, že ho ani ministerstvo ani nikdo jiný nepoznalo.Může se také proměňovat i do své někdejší podoby. Má tedy dvě stádia, řekněme." Povídal Brumbál chlapci.
" To je báječné!" vykřikl Harry.
"A to není všechno! Budu ti pořád na blízku. Budu totiž žít s Hybridem! Tedy, abys to pochopil- budu něco jako jeho druhý pes." Zvolal triumfálně Sírius. Bylo vidět, že musel vynaložit velké úsilí, aby to všechno dokázal. O tom svědčil i jeho vzhled. Měl ještě vychrtlejší postavu a tmavé kruhy pod očima.
Harry se však jen zmohl na to aby už po druhé prohlásil, že je to báječné.
" A Harry, jako prvnímu a zřejmě poslednímu studentovi ti oznamuji, že profesor Snape už nebude učit obranu proti černé magii, ale na jeho místo nastupuje profesor Snape." Povídal Brumbál.
"Pane profesore, myslím, že jste se přeřeknul. Je nesmysl aby u Snape odešel a na jeho místo přišel Snape. " Upozornil Harry ředitele.
" Harry! PROFESOR Snape. Profesor! A není to nesmysl. Asi to budu muset vysvětlit, tedy aspoň tobě." Mrknul na něj spiklenecky Brumbál. A pokračoval:
" Severus bude učit jak lektvary, tak obranu, ale tu si bude půlit s druhým profesorem Snapem. Tady se Siriusem. MNOHOLIČNÝ LEKTVAR, Harry!" připomněl pak, když viděl chlapcovu nechápavou tvář.
"To je senzační!" kulil oči Harry.
" Umíš ty říct i něco jiného, než je tohle?" smál se Sírius. Jak Harry poznal, tak i přes jeho únavu je ve skvělé náladě.
"Jo." Odpověděl mu rádoby jedovatě Harry, ale na rtech mu tančil úsměv.
"A… pamatujete na to, jak jste mi slíbil hodiny nitroobrany?" zeptal se ještě.
"Neznamená, že když jsem starý, musím být automaticky sklerotický. Ano pamatuji si na to. Rozhodl jsem se, že ti je budu dávat já." Odpověděl mu Brumbál a chlapci unikl potěšený výskot.
"A kdy bude první hodina?" nezapomněl se optat.
" Brzy." Odpověděl Brumbál a Sírius nezapomněl dodat: "od kdy se zrovna ty zajímáš o učení?", ale samozřejmě to myslel dobře.
"Harry, myslím , že bys měl svého kmotra doprovodit dolů do hájenky." Ozval se ředitel, tušící, že Harry se Siriusem si mají hodně co říct.
"Jistě, pane profesore." Přitakal chlapec a oba vyšli z pracovny.
Po celou cestu, pomocí mnoha tajných chodeb a přeměn v psa se Sírius ptal kmotřence, jestli měl ještě nějaké ty zlé sny a nebo ho bolela jizva. Harry mu popravdě odpovídal, že ne. Poté přišel na paškál Sírius a Harry se dopátral toho jak kmotr dosáhl toho, že mohl do Bradavic a už nemusel být v ústředí Fénixova řádu, který Harry to léto navštívil. Musel samozřejmě přesvědčit Brumbála, že se o něj (Harryho) postará.
Navíc, takhle můžu ven jak v podobě člověka, tak psa. Tedy jestli se ten chlápek s mastnými vlasy a hákovitým nosem( pro ty nechápavější- Snape) dá považovat za člověka. Šklebil se momentálně zase v člověčí podobě Sírius.
"Ale budeš aspoň mezi lidmi. A navíc bydlet s Hyagridem to taky není tak špatné, ne?" Povídal Harry, nadšen věcmi dějící se v poslední hodině a půl.
"Jo. Nejdřív jsem si myslel, že bych mohl být třeba v Chroptící chýši, ale Brumbál tvrdil, že by bylo nápadné, kdyby se kolem jedné tajné chodby, nebo na školních pozemcích ometal buď Snape, nebo nějakej pes. Takže nakonec to bude takhle.No vlastně Brumbál taky navrhoval, že bydlení se Snapem by taky nebyl špatný nápad, ale on nechtěl." Řekl falšovaně smutně Sírius. Harryho teď napadla jen jedna otázka, na kterou by se mohl tak akutně zeptat a tak mezi záchvatem smíchu ze sebe vysoukal:
"Jak se do hájenky vůbec vejdete? Ty a Hagrid?"
" To vážně netuším." Odpověděl Sírius, než se opět proměnil v psa, jelikož vyšli z jedné z tajných chodeb.Celý zbytek cesty už kvůli psí podobě neprohodili ani slovo.Jak Harry zaklepal na dveře Hagridova domu kvapně se ozvalo Hagridovo "už jdu".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 moncakovinka | 21. května 2008 v 15:26 | Reagovat

Jo tak to je super!Dobrá kapitolka,zajímá mě,co bude dál...Ale Snape Snape se mi nějak nezdá,ten plán určitě nevyjde...

2 kaka | 4. července 2008 v 14:47 | Reagovat

dooooost drsne pises vsechny povidky ktere jsem od tebe cetla byly sentacni a strasne se mi libili

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.