10. kapitola

5. dubna 2008 v 13:59 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Je nepřekonatelné vedro a já jse napsala další kapitolu. Je dlouhá, tak si toho važte a pište komentáře. Nevím jaká je, nezdá se mi tak špatná, ale mám lepší- tedaj jako napsané. Prostě pište komentáře.
Dík moc Lajheril

"Harry! Harry! Probuď se" křičel přes celou ložnici Ron, ráno na spícího černovlasého chlapce.
"Kolik je hodin?" zeptal se ospalý Harry kamaráda jak se probudil.
"Deset. Hermiona na nás už čeká dole, tak makej!" křikl za sebou ještě Ron, sbíhající do společenky za Hermionou, aby si Harry mohl udělat vše potřebné. Ten, jelikož se mu nechtělo chodit do umývárny bleskem švihl hůlkou a vyčistili se mu zuby, stejně rychle jako se mu právě učesaly vlasy a umyl obličej. Pak si na sebe natáhl spodní prádlo, kalhoty, košily a pár ručně pletených svetrů od paní Weasleyové, jelikož venku už bylo poměrně zima. Další co udělal bylo, že ze zásuvky na nočním stolku vytáhnul dva dopisy a seběhnul dolů, kde na něj čekali kamarádi.
"Ahoj Harry." Pozdravila ho s úsměvem Hermiona,
"Ahoj." Odvětil Harry.
"Pojďme pryč. Je mi šílené vedro!" Zabědoval Ron a měl pravdu. Jelikož ve společenské místnosti plápolal ohýnek v krbu. Všichni tři tedy vyšli z místnosti ven a zamířili ke kuchyni, pro něco k snědku. Cestou upoutaly Hermionu dva svitky pergamenu v Harryho ruce a bez okolků se ho zeptalo co to je. Harry jí odpověděl, že dopisy. Jeden pro Siriuse, drůhý pro Brumbála.
"Co píšeš Brumbálovi?" Podivila se Hermiona a Harry jí beze slova podal pergamen adresovaný ředitely. Hermiona vzkaz přečetla a starostlivě se na Harryho podívala.
"Bolela tě jizva?" Zeptala se kamaráda a ten jí odpověděl, že trošku. Ron na něj však začal dotírat jak ho ta jizva bolela, tedy co Voldemort cítil.
"Radost. Něco ho moc potěšilo." Odpověděl Harry kamarádovi. Hermiona samozřejmě nezapomněla Harryho pochválit, že to řediteli napsal.
Poté se už o tom nebavili, protože vešli do kuchyně. Tam samozřejmě od domácích skřítků dostali haldy jídla. Ron se tvářil blaženě, ale Hermiona naopak pohoršeně. Nakonec však vzdala snahu domácí skřítky přesvědčit, aby si vzali nějaké to oblečení a všechno darovala Dobbymu, který to všechno s radostí přijal. Poté se vydali k sovinci, kde Harry pohladil svou sovu Hedviku a připevnil jí k pařátku dva dopisy. Hedvika ho jemně klovla do prstu a odletěla, zřejmě za Brumbálem. Harry se podíval na hodinky a řekl:
" Měli by jsme si pohnout. Za 15 minut končí třetí hodina a nechce se mi potkat Zmiozelské."
Ron i Hermiona souhlasili, takže přidali do kroku a když končila hodina, už klepali na dveře Hagridovi hájenky.
"Kdo je?" ozvalo se zevnitř.
" To jsme my Hagride. Zvolal Ron a Hybrid otevřel dveře. Tvářil se zamračeně.
"Jak to, že vy tři nejste na hodině?" zeptal se.
" Pusť nás dovnitř a povíme ti to." Vyjednával Harry.
"Dobře." Přikývl hromotluk a až vešli do jeho boudy, Hagrid jim hned nalil čaj a dal na stůl talíř s griliážovými hrudkami vlastní výroby. Usadil se a vyzval je konečně k tomu, aby promluvili. Harry už po několikáté vylíčil co se stalo, nyní ale ve stručnosti. Až skončil Hagrid se na něj jen nevěřícně díval a začal ho hned varovat, ať si dává pozor. Harry přikývl, ale odvedl řeč jinam. Návštěva u Hagrida se protáhla až do doby, kdy by končili vyučování a tak se vydali zpět k hradu. Jak se dozvěděli, ten den neměli ani moc úkolů, takže po dvou hodinkách opisování a trénování nového učiva se vydali do knihovny. Samozřejmě museli podstoupit plno nepříjemných otázek na téma " Kde dnes byli." Všichni však jen odpovídali, že pomáhali Kratiknotovi uklízet kabinet. Nic jiného je totiž nenapadalo. Při vztupu do knihovny Harry, Ron i Hermiona hned kvapně zamířili k oddělení určené ke studiu kouzelných tvorů. Hermiona byla ve svém živlu, hned hrábla po první knize co se jí dostala pod ruku a kde by mohli být zprávy o vlkodlacích a dala se do čtení rejstříku a obsahu. Po Hermioniném příkladu tak udělali i Harry a otrávený Ron. Po hodině vyhledávání veškerých informací si Ron znuděně odfrkl a řekl:
"Vážení, já dnes zřejmě končím. Stejně nenajdeme nic, co by ti pomohlo." A po Hermioniném káravém pohledu dodal:
" Tedy aspoň já ne. A navíc jsem slíbil Nevillovi, že ho naučím hrát šachy.
"Fajn. Tak…ve společence?" zeptal se Harry a Ron jen přikývnul. Hermiona se na něj jen znechuceně podívala a po jeho odchodu už Harrymu řekla, že to od Rona nebylo vůbec pěkné, říkat, že nic nenajdou.
" Nemůžeme se mu divit. V hledání v knihách není žádný mistr. Navíc, je to dost otravné." Pokrčil rameny Harry.
Hermiona jelikož na to nic neřekla jen seděla a probírala knihu za knihou. Nepříjemné ticho prolomil až Harry.
"Hele, nechceš do komnaty nejvyšší potřeby? Je tam víc knih." Zeptal se rádoby ledabyle.
"Tak fajn." Usmála se Hermiona a oba vyšli směrem ke komnatě.
"Harry, jak to máš vůbec s Cho?" zeptala se Hermiona a dodala: " víš...jen tak."
"Já?" podivil se a Hermi přikývla.
"Nevím. Nijak. Od minulého školního roku jsme se nějak ani neviděli." Odpověděl. Popravdě se mu Cho už ani nelíbila.
Když přišli ke stěně, kde byla komnata, Harry před ní třikrát prošel a na místě, kde teď byla holá stěna se objevili dveře, kterými prošli dovnitř. Tentokrát byla komnata malá a útulná. Na zemi byl malý stoleček a kolem něj pět tureckých polštářků. Jedna stěna komnaty byla poseta policemi s knihami o vlkodlacích a kouzelných tvorech. Další tři stěny byli vymalovány modře, od nejsvětlejší po nejtmavší odstín. Až se Harry i Hermiona usadily,na stolečku se objevili dva horké čaje s cukrem a medem. Hermiona se jen usmála, vztala a přešla k polici s těmi nejtlustšími knihami a namátkově vybrala jednu pro sebe a jednu pro Harryho. Pak se konečně usadila na polštářek vedle svého společníka.Asi po půl hodině Hermiona slavnostně výskla" mám to" a přitáhla se k Harrymu.
Vlkodlaci
Nebezpečnost: *****
…Nejlepší místo k útoku je oko. Vlkodlaka na dobu 24 hodin úder do oka ochromí, ale neublíží mu. Tím se řeší problém toho, že daný člověk neutrpí tělesnou újmu…" předčítala Hermiona z oné knihy.
"To je ono Harry! Musíš útočit na oko!" Zvolala vítězoslavně.
"Nemyslím, že by nám to bůh ví jak pomohlo, ale aspoň něco." Řekl Harry.
"Chce se ti spát?" Zeptal se ještě a jeho společnice zavrtěla hlavou na znamení, že ne. Pak se na stolečku objevili dvě láhve s máslovým ležákem a knihy v policích se z knih o kouzelných tvorech přeměnili na ty o nitroobraně a nitrozpytu. Harry se po půl hodině dozvěděl, že zvládnout nitrozpyt, nebo nitroobranu nebude vůbec tak snadé, jak si myslel. Jelikož už moc nezbývalo do večerky a oni neměli ani neviditelný plášť ani Pobertův plánek, tak se vydali zpět do Nehelvítské věže.
"Jdeš spát?" zeptala se kamaráda Hermiona ve společence.
"Áno." Protáhl Harry, v tom však na okno začala pařátkem klepat jeho sova Hedvika, s připevněnými dvěma dopisy k nožce. Harry kvapem okno otevřel a pustil Hedviku dovnitř. Hermiona, která to všechno pozorovala si pospíšila k tomu nejtemnějšímu koutku místnosti. Až oba usedli Harry otevřel první dopis napsaný úhledným, namačkaným písmem smaragdové barvy.
Milý Harry,
Jsem rád, že jsi mě o této zprávě informoval. A jediné, co k tomu mohu říci je, že se musíš mít na pozoru.a učit se nitroobranu.
S pozdravem ředitel
Albus Brumbál
"To se teda rozepsal." Pobrblal Harry a rozevřel druhý dopis napsaný o mnoho neúhledněj.
Ahoj Harry!
To co jsi mi napsal jsou vážné, velmi vážné věci. Udělal jsi dobře, že jsi dal vědět profesoru Brumbálovi. Velice rád bych se s tebou viděl a dohlédl na tebe, ovšem to nejde. Měj se na pozoru! A o všem co se bude dít mě informuj.
Tvůj Čmuchal
Nad tímto dopisem se Harry pousmál a uvědomil si jak mu kmotr chybí. Rozloučil se s Hermionou a šel spát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 moncakovinka | 21. května 2008 v 15:18 | Reagovat

Tak opět zase čtu... Na mujblog.info jsem skončila třetí částí 9.kapitoly,tak pokračuju...I kus téhle už jsem měla přečtený..Dobrý...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.