1.kapitola- Dvojí sen

5. dubna 2008 v 13:47 | Lajheril |  HP a vlkodlačí mládě
Tak tady je moje prvotina, jak první kapča, tak povídka. Nejsem v češtině moc dobrá takže kdyby tu byly chyby tak je ignorujte. Děkuju moc za přečtení dalo mi to práci napsat, i když to vůbec není dlouhé. Naopak, ale víc jsem fakt nedokázala ze sebe vydat. No uvidíme jak se vám to bude líbit, pokud to budete číst. Díky Lajheril

Bylo už po půl noci, když 15i letý Harry Potter seděl na okenní římse své ložnice v Nebelvírské věži, v kouzelnické škole Bradavice, kde teprve před dvěmi měsíci nastoupil do pátého ročníku, aby se učil čáry a kouzla. Byl chladný, ale přesto příjemný podzimní večer. Harry se bál usnout, trápily ho sny z posledních nocí. Zdával se mu vždy ten samí, o Cedriku Diggorym, který byl na konci minulého školního roku zavražděn nechvalně známým lordem Voldemortem, Pánem zla. Harryho však překvapilo, když se mu v posledních dvou týdnech zdával jiný sen. Z toho snu měl Harry strach, většinou jeho sny měli totiž význam, ale tento se zdál být tak absurdní, že tam, jak se domníval, žádný skrytý význam být ani nemohl. Harry o tom přemýšlel neustále. Také kvůli nim schytal i pořádný školní trest. Harry byl skálopevně přesvědčený, že neusne, ale únava, kterou měly na svědomí neustálé povinnosti ve škole, mu nedovolovali přesvědčení dodržet a tvrdě usnul.
Šel pěšinou, když najednou slyšel povědomí hlas jak na něj volá.
" Harry? Harry?? Jsi tu někde? "
Harryho překvapilo, že tu někdo je, vždycky tu byl sám. Hlas se mu zdál podivně povědomí, ale neodpověděl mu. Místo toho se vydal hledat osobu, která na něho volala, pravděpodobně žena.
"Harry, prosím tě ozvi se jestli tady někde jsi. " Volala žena.
Když si Harry uvědomil kdo to je. Vyděsil se. Byla to Hermiona, Harry se obratem rozběhl směrem tam, odkud se její hlas ozýval. Krčila se pod masivním stromem a jakoby z transu volala Harryho jméno. Ten k ní přiběhl a uviděl její nohu, která byla zraněná, celá od krve. Harrymu neušlo, že vypadá stejně, jako Ronova ve třetím ročníku, když ho kousl jeho kmotr Sirius, když byl přeměněný ve velkého černého psa. Hermionina rána, byla však hlubší a otevřenější. Vypadala hůř, než Ronova. Harry nevěděl co by měl dělat. Jak se domníval, byli asi v Zapovězeném lese, který je nedaleko školy. Určitě ale nebyli někde na začátku lesa, ale byli daleko, takto daleko Harry ještě sám nebyl. Byli na mýtince okolo které bylo několik mohutných stromů. Hermiona stále vykřikovala Harryho jméno a ten začínal být zoufalí. Cítil se tak bezmocný. Jediné co ho napadlo bylo, že by mohl Hermioně ránu ošetřit, věděl, že kdyby ji vzal do náručí a snažil by se jí co nejrychleji zavést na ošetřovnu, nebo do hájenky Hagrida, jejich společného přítele, zřejmě by to Hermiona nepřežila. Navíc Harry ani nevěděl, kde přesně jsou, vlastně si ani s určitostí nebyl jistý jestli jsou v Zapovězeném lese. Harry horečně přemýšlel jak může své nejlepší přítelkyni pomoct. Vytáhl hůlku a vystřelil dovzduchu červené jiskry, nevěděl jestli to pomůže, ale jestli je tady v okolí nějaký člověk s kouzelnickými schopnostmi, určitě se sem přijde podívat. Harry se snažil Hermioně ránu ošetřit, k´dyž se trhnutím probudila. Její skelné oči říkaly, že není zcela v pořádku. Harry na ni rychle začal mluvit, aby zase neupadla do toho podivného spánku. Hermiona na něj jen koukala a nic neříkala, ani z jejího výrazu nebylo poznat jestli Harryho vnímá. Měla v tváři jen výraz plný zděšení. Harry na ni mluvil, jen mluvil. Najednou se
Hermiona probudila z toho " transu" a zmizela. Vypařila se stejně jako by se přemístila, jen bez onoho práskavého zvuku, který se ozývá, když se člověk přemisťuje z místa na místo. Harry byl tak zděšený a unavený z událostí posledních hodin( tak dlouhý mu připadal čas, strávený v lese), že i přes strašný strach o Hermionu usnul, něco mu říkalo, že Hermi bude v pořádku, takže si to mohl dovolit
***********************************
Mezitím, Nebelvírská chlapecká ložnice, Harryho pokoj.
Harry se škubnutím probudil.Musel se podívat jestli je Hermiona v pořádku. Pamatoval si ten sen. Pamatoval si na každý pocit jaký v něm měl. Potřeboval se přesvědčit, jestli je Hermi v pořádku. Chtěl se o tom snu poradit s Ronem, ale na to nebyl čas. Musel by mu sáhodlouze vysvětlovat, co ve snu viděl. Navíc, říkal si, " co když to byl jen sen a splaším tu polovinu pátého ročníku, když budu vykřikoval, že Hermi je, tedy byla v Zapovězeném lese a je zraněná?" to si nemohl dovolit. Věděl, že chlapcům je do dívčí ložnice vstup zakázán, ne že by šlo o ten předpis, ale prostě ho do dívčí ložnice dveře nepustí.
"Hr, kdo vymyslel takový pitomý zákon?" vztekle si odfrknul.
Nevěděl co si počít.
*************************************
V tu dobu, Nebelvírská dívčí ložnice, Hermionin pokoj
Hermiona se náhle prudce probudila, s očima plných slz, právě se jí zdál sen, ve kterém jí kousl vlkodlak a najednou upadla do takového divného spánku. Slyšela co se kolem ní děje, ale nebyla schopná odpovědět. Stál u ní Harry a se zoufalým výrazem v obličeji se na ni díval, zřejmě nevěděl co má dělat, tak poslal do vzduchu červené jiskry a obvázal jí ránu. Hermiona se silou vůle chtěla probudit. Až se jí to podařilo, Harry na ní začal mluvit. Mluvil. Jen mluvil, ale ona mu nebyla sto říct ani co se jí stálo. Jen tam tak seděla na zemi, pod jakýmsi stromem a poslouchala Harryho. Byla až moc vyděšená a nějaká síla jí nedovolovala nic říct. A najednou se probudila z toho snu ve kterém s Harrym byla. Rozplakala se. Bála se o Harryho, měl ten samí sen, nebo to byla jen její noční můra, co když byl Harry tam někde v lese? A nebyla tam i ona? Nevěděla co si myslet. Byla až moc vyděšená, než aby využila své geniální myšlení.
"Ne, to je vyloučené, kdyby se to vážně stalo, byla bych zraněná, klid Hermiono, jen se uklidni, klid." uklidňovala sama sebe Hermi .
"Harry je v pořádku, nic mu není. To je jisté."
"Ale co když..." Zase znejistěla.
Ten sen byl tak živý, neuměla se přesvědčit k tomu, že to byla jen noční můra.
"Co když tam Harry pořád někde je a já tu mrhám časem?"
Musela se přesvědčit, neměla na spánek ani pomyšlení.
"Jediné štěstí je, že do chlapeckých ložnic je dovoleno holkám chodit. Aspoň jedna dobrá zpráva, uf." Snažila se pozitivně myslet Hermiona.
Jako střela vylítla z ložnice a utíkala do chlapecké ložnice.
"Co když tam vážně není? Půjdu ho hledat? Vždyť ani nevím v jakém to bylo lese! " Uvažovala Hermi.
"Jasně, že bych tam šla, je to můj kamarád, navíc, kdybych zbudila Rona, šel by jistě se mnou, mohli bysme i jít za Brumbálem."
"Ježiši! já už uvažuju, jako bych ho tam nenašla!" zděsila se Hermi.
"Mysli pozitivně" ozval se Harry za jejími zády.
Jak to, že si ho nevšimla?
" Byl jsem tady v křesle (byli ve společenské místnosti), když ses vyřítila ze schodů a mumlala sis jak to uděláš, abys mě zachránila."
Najednou jako by oba mysleli na to samé, se vklouzli do náruče a objali se.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Salisima | E-mail | Web | 6. dubna 2008 v 14:06 | Reagovat

Mám takovej nepříjemnej pocit že jsem tuhle povídku už četla. A jsem si tím skoro jistá... Nechci urážet, ale není zkopčená???

2 Lajheril | 6. dubna 2008 v 18:44 | Reagovat

Pro Salisimu: No dovol!!!!!!!!!!!!!!! N- E- N- Í  a jestli ano, tak ji někdo zkopčil ode mě! Já jsem ji začala psát před půl rokem. Jen jsem ji uveřejňovala na blogu : www.lajheril.mujblog.info možná si ji četla tam, jelikož to byla moje první stránka. Hele fakt není!!!! A jestli máš ten pocit, prosím nemohla bys mi napsat odkaz, na tu stránku, kde si to četla?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.