Aktuality v mém životě: USA, Brno a práva

28. září 2014 v 12:42 | Lajheril |  Aktuality a jiné kravinky
Dlouho jsem se neozvala, vím to. A jsem ráda, že tu mám Maybelline, aby mi to čas od času i připomněla.

Samozřejmě, že na to neexistuje žádná dostatečně přesvědčivá výmluva, která by to ospravedlnila, protože po návratu z USA jsem neměla chuť dělat nic jiného, než se brodit vzpomínkama, jak svělé a úžasné to tam bylo. Jak jsem psala v některém z dřívejších článků, původně jsem měla v úmyslu o mém výletu poreferovat, ale ani mé (doufám) nadprůměrné vyjadřovací schopnosti by nedokázaly mé dojmy popsat tak, jak jsem je prožila.

Jednoduše jsem v Americe strávila tři nejzajímavější týdny mého života. Každý okamžik byl nový, kouzelný, vzrušující. Poznala jsem nejen úžasná místa, ale také skvělé lidi. Naučila jsem se, že se dá na svět nazírat z jiného úhlu pohledu. Nejde slovy vyjádřit, jak moc jsem Leničce vděčná, že mě k nim pozvala. Na ochutnávání těch nejdelikátnějších jídel, na poznávání těch dechvyrážejících míst a na utrácení peněz za nejzbytečnější věci, bylo nejlepší, že na to všechno jsem měla tu nejlepší parťačku, jakou bych si mohla přát.

Kéž by byla tady, abych s ní mohla sdílet další skvělé věci, co se mi v poslední době udály. Dostávám se tedy k novince číslo dvě.

Moje studijní kariéra za poslední rok stála za starou belu. Po překvapivě úspěšné maturitě na místním gymnáziu jsem čelila vážnému rozhodnutí, co se mnou bude dál. A jo, správně, pokazila jsem ho. Ještě stěstí, že začal nový rok a já jsem mohla svou přihlášku poslat po neúspěšném pokusu znova. Jenže... opět jsem nevěděla, co bych vlastně chtěla do budoucna dělat. Měla jsem ovšem jasno v tom, že ekonomii ze svého hledáčku tentokrát vynechám. Přece neskočím z bláta do louže.

Zodpovědně jsem si tedy poslala přihlášky na 10 škol (děkuji své šťastné hvězdě, že to byli ochotní platit rodiče) z čehož u žádné jsem nebyla přesvědčená, že je to ta pravá.

Ještěže mám tatínka, co mě zná lépe, než já samu sebe a donutil mě dát si další jednu přihlášku extra. Přihlášku, o které jsem se domnívala, že je mrháním peněz, ale jelikož pro mě neznamenaa žádnou námahu navíc, protože na test TSP do Brna jsem jela tak jako tak, pro mě za mě...proč ne.

Řízením osudu a hlavně prozíravosti mého tatínka se tedy stalo, že jsem skončila na Právnické fakultě Masarykovy univerzity jako čestná student prvního ročníku oboru Právo a právní věda. A po prvním týdnu ve škole si nestěžuju.

Práva nikdy nebyla můj sen jako jiných. Možná jsem nad tím ani nikdy neuvažovala, protože by mě nenapadlo, že bych se tam z návalu uchazečů procpala právě já. Ale vždycky jsem toužila mít v životě moc něco změnit a myslím, že právo je jeden z mála oborů, který k tomu má mírně nakročeno.

Nežiju růžovým životem, všechno má i své temnější stránky. U mě je to většinou tak, že když není nic, čím bych se trápila, tak si s chutí něco vymyslím. Faktem ale zůstává, že jsem poměrně nepřizpůsobivá osoba, co nemá ráda změny a sentimentálně se upíná ke všemu známému, i když nakonec pak zjistím, že ty nové věci jsou ještě lepší.

Momentálně mám krapet problém s Brnem. Nevyhovuje mi, že nebydlím s přítelem, který by mě u všeho držel za ručičku a dělal mi pomyslnou berličku. Asi zasáhl osud, který si řekl, že se potřebuju naučit starat sama o sebe a být nezávislejší... asi proto přítele poslal studovat práva v Olomouci. Každopádně jsem si to plánovala jinak - štve mě, že jsem nedostala svůj vysněný život s ním. Na druhou stranu - když nepočítám jeho, tak Lenička číslo 2 (mám na Leničky neuvěřitelné štěstí) je tou nejlepší spolubydlící, jakou bych si mohla přát.

Nesnáším, že se v Brně nevyznám a že tam nikoho neznám. Co se týče navazování přátelských vzahů, nejsem v tom zrovna žádné eso (možná v tom bude hrát svou roli i fakt, že ne každý mi jako kamarád voní). A přestože ve Zlíně ráda chodím do víru noci, Brno mě zatím na pravý studentský život nenalákalo.

Každopádně dávám Brnu ještě šanci :D.

Chápu, že ti, co sem občas zavítají, budou tímto článkem zklamaní a rozumím vám, že byste raději viděli jiný. Ale v době, kdy jsem opravdu aktivně blogovala (a já doufám, že na ty časy navazuju) by tu takový zásadní článek o změnách v mém životě nechyběl, takže nesmí chybět ani teď.

(Haha...tak mě napadlo, že kdo otevře nějaké staré články a pak si přečte tento, tak si bude říkat: "Vážně? Opravdu na práva berou takovéto lidi? :D Co na to říct...puberta je svině! )
 

16. kapitola - Večeře v kuchyni

26. července 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Doufám, že se mám touhle dobou Americe víc než skvěle! Doufejte se mnou! :)

Máme tu přednastavenou kapitolu, která -ruku na srdce- není nic moc. Je kratší a tak nějak...o ničem. Ale to nevadí, protože to berte jen jako ticho před bouří. Už než jsem odjela, tak jsem rozepsala další kapitolu a tam se konečně bude něco dít. A myslím, že vás tím dokonce překvapím!

Lajheril

Cestovní horečka

15. července 2014 v 11:01 | Lajheril |  Oznámení
Vždycky jsem byla plašoň, co si nic neumí zařídit sám a raději tam někoho pošle za sebe. Umíte si představit, jak musím být vystresovaná teď, když zítra odlítám s devítiletou ségrou mojí nejlepší kámošky za ní do New Yorku? Jsem strachy bez sebe.

Ale musím to zvládnout. Tak MOC jsem chtěla jet, že jsem na žádné okolnosti nebrala ohledy. Bude to dobré, říkám si. Musí.

Měla jsem v plánu npsat nějaký rozsáhlejší článek o mých pocitech a přípravách, ale čas nějak kvapí a já už to nestihnu :D. Klasika...

Všichni mi držte pěsti (kolik pěstí tolik štěstí) ať to všechno klapne v klidu a já se někde psychicky nezhroutím. Už teď při té představě přesedání ve Frankfurtu se mi dělá mdlo. Doufám, že z toho dělám jen zbytečně velkou kovbojku a je to snadné jako facka.

Budu se řídit pravidlem "jdu s davem", takže pak vám dám zpětnou vazbu, jak to fungovalo. Samozřejmě napíšu o VŠEM, co jsem tam zažila. Už jen proto, abych si to sama uchovala navždy, protože každé vzpomínky časem maličko vyblednou. Ale tahle nesmí!

Budu fotit jako utržená ze řetězu, takže příští článek o USA bude můj osobní fotodeníček! :)

Co se týče kapitol - jo, chtěla jsem se snažit, aby byly přednastavené. A ne, nepovedlo se :D Aspoň ne v té míře, v jakou jsem doufala. Takže během doby, kdy tu nebudu, což je do 8. srpna, nečekejte víc než jednu kapitolu.

Doufám, že se tu ve zdraví zase v srpnu potkáme, protože mě čekají překvapivě dobré věci, takže se prostě MUSÍM vrátit v pořádku.

Lajheril
 


15. kapitola - Když vás okouzlí kejkle

11. července 2014 v 0:38 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně je to tady! Úplně první kapitola, která je napsána teď. Doufám, že se vám bude líbit ještě více, když jsem se tak snažila a protáhla její délku do (alespoň na mě) monstrózních rozměrů.

Velmi prosím o komentář, vyjádřete se, zda jsem se trefila do stylu, kterým byla psána doposud.

Snad v ní není moc chyb, trpím Kristeníným syndromem: rychle dopsat kapitolu a přidat ji bez čtení. Jo, stydím se a je to hrozné. Pak to budu zase zpětně opravovat - já trdlo :D

14. kapitola - Lektvary - rýsující se problém

5. července 2014 v 11:23 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Konečně jsem tady s novou kapitolou! A co líp - vyléčila jsem se z toho hnusného nachlazení. V průběhu toho procesu jsem ale nakazila přítele, takže předpokládám, že to stejně budu mít hned zpátky (to ale nesmím, protože se chystám na delší výlet, o kterém bych chtěla informovat v samostatném článku).

Kapitola patří mé věrné Maybelline - motivuješ mě, abych se stále snažila a drahé Kristen, která je tu nová. Děkuji vám, holky, jste moje hnací motory :)

Mimochodem - objevila jsem jednu faktickou chybu. V některé z předchozích kapitol jsem říkala, že v Krásnohůlách učí jediný profesor (chlap)a to obranu, ale v téhle kapitole jsem si protiřečila. Zkusila jsem to ale nějak zakecat v jedné z dalších kapitol a nakonec jsem zjistila, že to zakecávání dalo postavě překvapivou hloubku a do příběhu se to hodí.

Samochvála smrdí

2. července 2014 v 17:13 | Lajheril |  Oznámení
Pokud opravdu samochvála smrdí, tak tento blog bude za moment přímo nesnesitelně páchnout! :D

A proč? Přečetla jsem si jednu ze svých povídek. Myslím, že taky tu jednu z mála čitelných, ale...líbila se mi! Opravdu hodně. Až na drobné (někdy větší) gramatické chyby vyskytující se téměř v každém druhém odstavci. Při tom čtení jsem to ale opravila, takže snad se jejich intenzita snížila na minimum.

Ale musím říct, že co se stylistiky a samotného příběhu týče, byla jsem mile překvapená! I když by se našly detaily, co bych přepsala, tak jsem to neudělala, aby se dochovala autentičnost toho, že jsem to psala jako mladičká puberťačka. A ty chyby, které tam případně najdete, jsem tam určitě nechala taky právě kvůli tomu! :D

Tímto vás tedy zvu k přečtení dokončené povídky BRADAVICKÁ POPELKA, která je nyní ve stavu, že se za ni nemusím stydět!

I když vím, že jsou mnohem horší důvody, zač se tady na blogu stydět (prvotinu Vlkodlačí mládě, která je ostudná a neustále uvažuju o jejím ukrytí :D ), tak jsem opravila Popelku právě kvůli tomu, že ji dříve četlo mnoho lidí a kdybych sem teď zavítala jako nově příchozí návštěvník, osobně bych si vybrala právě ji.

Přestože jsem týden nic nepřidala, alespoň víte, že jsem se neflákala. I když nechci nic slibovat, protože to nikdy nedodržím, tak... dnes mám v plánu podělit se o další kapitolu k Znovu rozkvést.

Říkala jsem ti, Maybelline, že jsi moc rychlá! :D Kdybys počkala, mohla sis Popelku přečíst v mnohem kvalitnější podobě! :)

13. kapitola - Pokud prohraješ, přeji si...

26. června 2014 v 20:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
U téhle kapitoly jsem dokonce i já zalitovala, že není delší - opravdu se mi totiž líbila. Musím své mladší já pochválit :D. Když si ale uvědomím, že příští kapitola je opravdu poslední, kterou jsem před lety napsala, tak mám trochu strach. Za celou dobu jsem totiž nepřišla na to, jak jsem původně chtěla, aby se povídka vyvíjela. Samozřejmě už mám jistý "plán B", ale i tak se vás (ehm...chtěla jsem říct Maybelline, protože ty jsi vlastně jediná, která komentuje) chci zeptat, jak byste si pokračování představovali vy/ty.

Samozřejmě mě hlavně zajímá párování. Ginny plus kdo? Popřípadě Ginny plus nikdo? :D Můžeš být v klidu, mám už jasnou představu a pochybuju, že bych na tebe dala, ale i tak by mě to zajímalo. V této fázi jsi totiž na tom stejně jako já. Máme toho stejně přečtenýho, můžou se nám v hlavě rýsovat i stejné myšlenky (pokud ano, tak ti to stejně neprozradím a budu dělat mrtvého brouka).

Ach jo...to se mi ten úvodník protáhl! Beztak si ho nikdo ani nepřečte, takže o mé výzvě nebude mít ani tucha :D


12. kapitola - Kamarádka

25. června 2014 v 15:00 | Lajheril |  Znovu rozkvést
Pravda. Pokud to s délkou kapitol takto půjde dál, možná to bude kapánek delší povídka, než jsem plánovala. Rok se s rokem sešel a já jsem zmoudřela - u příští povídky (pokud nějakou novou ještě napíšu) budu psát kapitoly v nějaké normálnější délce! :D Říkejme tomu tedy mladická nerozvážnost.


Kam dál